(2006, Velocity Sounds Records)
Soundtrack k životu tří mimozemš?anů, kteří se v lidské podobě dostali na zem, aby zkoumali zdejší městský život a své informace pak vysílají na rodnou planetu pomocí hudby. Nejde ovšem o žádný space rock.
Tihle potřebují být řádně krytí, takže se rozhodli naučit se posílat své šifry v podobě poklidné, místy melancholické, post rockové muziky s náznaky jazzu, kdy jen občasné elektronické zvoučky a jemné náznaky psychedelie dají tušit, že jde také o něco mimozemského. Jo a už jste někdy slyšeli mimozemš?ana zpívat? Pokud ne, nečekejte to ani na této desce. Vše je hráno čistě instrumentálně.
Ano, i takhle by se dalo popsat dílko německého post rockového tria Diario, které svou desku přiveze již za pár dní předvést na živo i k nám, a to 27. dubna do pražského klubu Metropolis.
Myslím si, že tahle trojička je při skládání a aranžování svých kousků hodně hračičkářská a se svou muzikou se opravdu mazlí. Spojovacím znamením celkem deseti kompozic tohoto alba s dlouhým názvem je totiž velký důraz kladený na aranže jednotlivých kousků.
Ty jsou hrány nejčastěji na základní rockové nástroje, podporované zmíněnými syntezátorovými a digitálními zvuky, nebo třeba vyhrávkou klavíru.
I při zmíněné nástrojové jednoduchosti pak ovšem ve finále nečekej žádný syrový, či na kostru ohlodaný projev. Tady má totiž předem daný smysl každý úder bicích, stejně jako hrábnutí do strun. Dalším spojovacím prvkem kompozic Diaria je i zmíněná melancholie. Inu, asi je jim klukům mimozemským občas taky smutno. Ovšem, naštěstí ne natolik, aby stále ještě únosnou míru zadumanosti zahráli až někam k ufňukanému patosu.
Tahle deska celkově patří mezi ty, které vás rozhodně nechytnou na první poslech. Na to je hudba Diario až příliš, řekněme, nenápadná a nevtíravá a jako by někde v šerém koutku čekala, až si jí člověk všimne a dostane řádnou náladu na probádání jejího instrumentálního světa. Žel, místy je to zároveň tak trochu i její slabina. Některé kompozice se totiž možná až příliš šimrají se svými motivky a získávají tak i zbytečně dlouhou stopáž, kdy je už pak ke konci těžší udržet posluchačovu pozornost a nadšení. Inu, trochu větší důraz a jednoduchost, jako to třeba umí ne zas tak nepříbuzní táborští rovněž instrumentalisté C, by Diario místy nezaškodila. Naštěstí. Tato slabůstka je spíše pověstnou kaňkou, než stínem celé desky.
Pokud se tedy rádi necháváte unést psychedelicko post rockovými postupy na živo, neměli by jste ve čtvrtek 27. dubna v pražském klubu Metropolis na koncertě Diario chybět.
Třeba i pro to, že spolu s nimi vystoupí i stále se lepšící pražští neuroticko štíplaví a zároveň i melodičtí a chytlaví post rockeři Fetch!, jejichž song JJJJJ s úžasným refrénovým sloganem "jen čekám" se stal během chvilky doslova hitem i u nás v kanclu v práci. A na charakteristický riff tohodle kousku se chytá jak kolega, který své posluchačské chvilky jinak trestuhodně tráví s pitominami typu Team, či Elán, tak i kolega, který jinak přísahá třeba na Napalm Death. Ano, takhle zajímaví dokáží Fetch! být. Tohle by už ovšem byla úplně jiná recenze.
Více na old.czechcore.cz
|
