(by DEaFEKT)
Nejen z koncertů známých a „profláklých“ kapel je člověk živ a zdráv. Období mezi vystoupením kapel, které koncertní pódia brázdí nějaký ten rok a vydobyly si už slušné renomé (např. koncert Ratos de Porao 5. 11. v Yachtu), zpestřují vystoupení kapel méně známých či zcela neznámých. Mezi takové příjemné zpestření patřil i úterní koncert v Desertu.
Začněme recenzi stručnou charakteristikou Desertu. Hlavní devizou je umístění v samotném centru města, ale tím výčet výhod např. oproti Yachtu končí. Samotný prostor v sále je malý i při účasti kolem 70 návštěvníků bylo plno a „vydýcháno“. Představím-li si, že by se zde konal koncert v letních měsících při účasti 100 lidí, naskakuje mi v mysli okamžitě slovo sauna. Ale nutno dodat, že zcela zaplněný prostor je pro kapelu i atmosféru akce tím pravým ořechovým a alternativa vůči Babičce je to slušná.
Samotné pódium připomíná divadelní jeviště, včetně červených závěsů za ním, které na mě působily ambivalentním dojmem. Při vystoupení kapel tvrdšího ražení působí „divně“ a samy o sobě dost kýčovitě, na druhou stranu se jedná o zajímavý kontrast a při decentním nasvícení vytváří dramatickou atmosféru, která podtrhovala temně laděnou hudbu Dodewaard. Pokud by ale koncerty v Desertu probíhaly častěji, spíše bych se přimlouval za jejich odstranění.
Vystoupení první kapely RUMBURAK jsem zmeškal. Popravdě řečeno ani jsem na ně nepospíchal. Rumburak jsem měl možnost vidět na after party po Protestfestu a nikterak mě neoslovili. Sice některé jejich hudební postupy byly zajímavé, ale po třetí písni se mi jejich roztříštěný hc s melodickými vyhrávkami slil v jeden celek. Možná, že ale v Desertu vyzněly jinak. Také si vybavuji, že hráli v kuklách, což jsem naposled viděl při vystoupení Aghatotles v hloubi devadesátých let:)
Za překvapení bych označil hudbu vyprodukovanou VAS SZUSZANNE. Na propagačním letáčku stálo, že jejich současná produkce „evokuje např. švédské Children of Fall“. A něco na tom je. Když jsem si večer po koncertě pouštěl Envy, tak jako i zde bych slyšel inspiraci.Valivý hutný zvuk vytvářející melodické hlukové stěny, které občas protne zastřený zpěv, moc nepřipomínaly melodický emocore, co hráli dřív. Každopádně set Vas S. nebyla žádná vykrádačka. Ke konci vystoupení začali sice kluci sklouzávat k lehké jednotvárnosti, přesto si troufám tvrdit, že nastoupili cestu zajímavým směrem.
Jen si tak říkám jestli ten zpěv nebyl zastřený příliš. A tím nemyslím výkon zpěváka, ale spíš způsob nazvučení. Nazvučení bylo vzhledem k daným prostorám kvalitní a nechalo vyniknout hutnému zvuku Vas S. i Dodewaard, jen zpěv mi u obou kapel přišel potlačený víc, než bylo třeba.
Na set DODEWAARD jsem se opravdu těšil. Ještě mám v živé paměti koncert Soul Emigre, z jejichž řad (a z Foreclosure) se členové Dodewaard rekrutují, kdy tři nevině vyhlížející chlapci vychrlili do prořídlého publika u Babičky nekompromisní porci energie.A Dodewaard nezklamali. Škatulkování a přirovnávání je věc ošemetná a často kritizovaná, ale prostě to bez toho nejde. Takže když na koncert přišel nějaký fanda „temného ema“ (viz. letáček), možná byl zaskočen. Dodewaard se sice k pomalejším a psycho pasážím sem tam uchýlili, ale chvílemi to byla úctyhodná strojově seřízená sypačka, sem tam proložená technickou finesou s paličkami v bubeníkových rukou. Opravdu jsem nečekal, že kapela zahraje tak tvrdě a rychle. Pozor! Nevykládejte si to jako synonymum pro monotónní tvorbu hluku. Naopak hudba Dodewaard má ke stereotypu a opakujícím se postupům daleko. Bohužel jejich desku jsem neslyšel, ale stálo za to by se po ní poohlédnout. MP3 umístěná na jejich webu zní bohužel trochu jinak než Dodewaard naživo.
Jak jsem napsal na začátku, byla to povedená akce. Škoda jen, že si ji o trošku více nemohli užít kluci z Loser Crew, kteří museli odolávat téměř dvouhodinovým otravným slovním výpadům „lehce podnapilého návštěvníka klubu“. Holt práce nese svá rizikaJ.
A asi si ji dlouho neužijí, prý se jednalo o poslední turné Dodewaard, škoda.
Více na old.czechcore.cz
|
