(Silver Rocket)
Rovnováha, cit, nadhled, hloubka a výjimečná opravdovost. Tedy téměř všechno to, co už z punku dávno vymizelo. Přesně to, co tam Justin a Adam touhle deskou zase vracejí zpátky a mě tím dělají neuvěřitelnou radost. Podobné pocity jako při poslechu tohoto splitu jsem nezažil už hodně dlouho a výše zmíněné atributy na tom mají jednoznačně největší podíl. Dva chlapíci, kteří jdou neochvějně svojí cestou, ale místo aby za sebou pálili mosty, tak je staví a tím vytváří téměř zapomenutou auru inspirace a lidskosti, což pro mě vždy byly dva základní pilíře punku a je mi úplně u prdele, že si spousta z vás bude myslet, že hudebně to nemá s punkem nic společného. Už od prvních tónů Who´s That Knocking on my Door je totož jasné, že Edie Sedgwick navazují s absolutním přehledem na nejlepší tradici Dischordu. Taneční základ z výraznou basou a pulsující rytmikou a do toho energický a přesně frázující vokál, který určuje náladu, jež osciluje přesně mezi zvláštní rozjuchaností a přemýšlivostí. Nejlepší přirovnání, které mě napadá, je „intelektuální disco“, bez jakékoliv pejorativnosti či ironie. Tohle už uměli dokonale Supersystem, ale tady je to osekané totálně na dřeň, jen pár tónů, tmelící beat, Justinův energický vokál a lehké dobarvení pomocí dalšího dívčího zpěvu. V podstatě velmi jednoduché, ale totálně nakažlivé, chytré a vtipné, přestože do nějaké blbé podbízivosti to má opravdu daleko. Dokonalé spojení hudebního talentu, nadhledu a přirozenosti s politikou, která je prostě Justinovou součástí, a není nuceně vystavována na obdiv za každou cenu. Přesně to pak platí i o Aran Epochal. Adam s Bourkem vytvořili duo, které má tolik nápadů a energie, že to skoro nechápu. Je to malá partyzánská jednotka, která dokáže uděřit rychle a naprosto přesně, což dokazuje i to, že ani jeden jejich výstřel zatím nepadl vedle. Tím zatím posledním je Trop Ten na téhle desce, jež na jedné straně tvoří k Who´s Knocking….zvláštní protiklad a přitom ji zároveň skvěle doplňuje. Aran Epochal v sobě přeci jen mají větší hloubku a zadumanost, občas až mrazivost, ale i tak někde nad mraky cítíte slunce, které vše rozpaluje a to i ve chvílích, kdy kluci přitvrdí až téměř k hranici Gnu. Metronom jakoby neúprosně odpočítával vteřiny, které nám ještě zbývají a my si najednou uvědomíme, jak málo času na náš život nám skutečně zbývá. Ne na ten virtuální, za který se schováváme, ale na ten skutečný, který z nás dělá lidské bytosti. Justin a Adam jsou lidské bytosti, které nám říkají, že je čas opravdu žít, přesto, že je to někdy neskutečně těžké.
Edie Sedgwick třikrát v ČŘ:
11.5. Praha - 007 // + Auxes vs. Challenger
12.5. Brno - Yacht // + Sporto, Aran Epochal
13.5. Hradec Kralové - Klidek // + Sporto, Aran Epochal
www.myspace.com/ediesedgwick
www.myspace.com/aranepochal
Více na old.czechcore.cz
|
