25/11/2002 CHEB (Pub Svoboda)
Patrně jedna z nejutajenějších akcí se odehrála v nejzápadnějším cípu Čech, baště špinavého rock and rollu. Obavy o počet návštěvníků byly liché, Svoboda se kolem osmé zaplnila víc než z poloviny. Natřískáno jako na koncert Monophonic před měsícem nebylo, ale na pondělek bomba. Večírek zahájili Squall, a to tak, že nasadili la?ku hodně vysoko. Pomalu se rozbíhající mašinerie noisových ploch, protínaných nervní, tepající basou byla jak obří válec na šikmé vozovce. Squall před sebou hrnuli zvuk a ten pohlcoval publikum. Set byl vystavěn precizně, kratší, intenzivní věci, střídali ty meditativnější. Poslední koncert Euro tour vyprovokoval Squall k divoké show. Před řádícím Tysonem, stačili překvapení návštěvníci jen tak tak uhybat. Naprostá gradace nastala při hitovce Dunblame a repetivní Mass Transit. Přídavek byl logický a zasadil poslední ránu všem pochybovačům. It’s got to be the day je stejně chytlavá jako Mossad od Gnu nebo Kometa od OTK. Nejlepší koncert Squall za poslední rok a navíc parádní zvuk v kterém bylo slyšet každé slůvko, každý tón.
Esgmeq, tentokrát na domácí půdě, se snažili navázat na impozantní, až „stadionový“ dojem z Rock Café 30.10., což se jim díky mizernému zvuku a davu nejvěrnějších celkem dařilo. Miki za obsluhu bicích snese abslutorium, pod jeho težkotonážními údery škopky doslova poletovali po Svobodě. Zpěv byl zatraceně nečitelný, ale při uřvaném stylu páně Sisiho a Filkova nebylo zbytí. Esgmeq představili většinu nových, víc nabroušených věcí, ale víc než pulsující rambajz slyšet nebylo. Přesto mohli být punkoví rozjívenci (včetně mé maličkosti), na rozdíl od kapely, spokojeni. Pozoruhodná věc ke zmínce, v poslední době se mi stává, že dostávám do ruky CD, která téměř vzápětí „odepíšu“. Jedním z nich byl i poslední kousek z post-HC lahůdkářství Dischord – El Guapo. Elektrocrash v lo-fi podání, nulová energie a odevzdanost. Naprostý opak se vyjevil při živém vystoupení. Živé kytary společně s bicími, ošetřené dvojími klávasemi a nejnovějším Korg KP2 Kaossem vytvářeli od začátku nepřestavitelné, novovlným rokem načichlé psychedelické obrazce. Věci z obou desek se zde střídaly jak svatí na Orloji a publikum se dostávalo k vlastnímu překvapení do varu. Zvlášt, když hypnotické skladby začínali připomínat AmRepové zvukové stěny, nebo když se začala kapela (opravdu zpívají trojhlasem!) přibližovat ranným (a notně zhoubovaným) OMD s oplzlou a primitivní disko rytmikou. Slovo nuda vymazali tito novodobí minimalisté z nabídky dne. Semknuté a vyzívavé, chvílemi krautrock, chvílemi rozjetější Tristeza nebo Stereolab, pak zase zběsilost ala Beastie Boys nebo Liars. Přídavek, pak druhý, třetí... A věřte nebo ne i čtvrtý, a to přesto, že klávesák (hraje i v The Rapture!!) už byl oblečen a na odchodu. Byla to fantazie, Svoboda zažila audiofilský svátek...a také krvavou obě?, to když Tyson strhl do pogování introverta za druhými klávesami a společně se vyváleli ve střepech, které notně rozjetý carský důstojník Colby, „vyrobil“ před vteřinou z půllitru...Následné jamové třeštění už se neslo ve standardních vodách. Přesto si rvěte vlasy, nebýt a nezažít= vůbec nic nechápat. Tohle show řadím mezi TOP 3 letošních koncertů, hned za Girls Against Boys a Chokebore!
Více na old.czechcore.cz
|
