FVTVRE je nová kapela Karla Buriánka (dříve Sunshine), Péti Vaška (Amity, Clou), Vegyho (Wild Tides) a Lukáše Přikryla (The Prostitues). Stejně jako v případě Hvsura (LVMEN), i Karla jsem viděl hrát v roce 1995, s tím rozdílem, že u něj se toho za ty roky z mého pohledu změnilo fakt hodně nebo ne? Rozhovor vznikl pro Muzin, programový mini zine brněnského klubu Kabinet Múz, kde FVTVRE vystoupí 22.2. Otázky kladl Banán, odpovídal Karel Buriánek. Fotky: Marek Musil (promo) a Tomáš Vrána (live).
1. Vzpomeneš si, kdy jsi hrál naposledy v Brně s nějakou kapelou? Případně, kdy jsi hrál v Brně poprvé? Chápu, že hlavně druhá část otázky bude vyžadovat pohled do hluboké historie, ale vím o tobě, že máš skvělou paměť, takže jsem se musel zeptat.
Jo, mám celkem dobrou paměť, ale ne na data. Měl jsem pocit, že jsem hrál v Brně naposledy se Sunshine v rámci turné k dokumentu Back to the Roots v říjnu 2013 na Flédě, ale pak jsem si vzpoměl ještě na vánoční koncert téhož roku v Mersey. Byly to dva naše úplně poslední klubový koncerty, 19.12. 2013 v Café V lese a den předtím právě v Mersey a bylo to takový hořký, nebo aspoň tak jsem to vnímal já. A poprvé? Nejsem si jistej, ale myslím, že to bylo v rámci československého turné Kritická situace, Clean Slate a Sunshine v klubu Šedá litina. To bylo epický tour, Sunshine byli ještě v klasický tříčlenný sestavě s Mártym, hráli jsme bordel a Šimon Budský si každej večer po koncertě sundaval struny z basy a pral je ve vaně v mejdlový vodě. Spousta vzpomínek a vtipnejch historek. Lidi si z Brna rádi dělají legraci, ale já ho mám rád. Kolik skvělejch koncertů jsme odehráli na Flédě asi ani nespočítám a samozřejmě jsme hráli i v jinejch klubech, v už zmiňovaným Mersey, v Metru, Melodce a na dalších místech. Teď jsem rád, že v tom můžu pokračovat, a je super, že hned první brněnskej koncert FVTVRE bude v Kabinetu múz, v klubu, kterej považuju za jeden z nejlepších v Čechách.
2. Co se vlastně dělo mezi koncem Sunshine a začátkem FVTVRE? Měl jsi nutkání hned založit novou kapelu, nebo sis chtěl po těch letech dát trochu oddech a nechat věcem spíš volný průběh?
Sunshine se vyčerpali, hudebně i lidsky jsme si přestali rozumět. Ta kapela tu byla dlouho, udělala spoustu práce, ale je těžký udržovat uměle nějakou kontinuitu v tom, jaký to bylo na začátku. I když to je děsný klišé, hudba ve všech možnejch formách je asi jedna ze zásadních věcí mýho života, a tak dost dobře nejde tuhle skutečnost ignorovat. Věděl jsem, že chci pokračovat dál, ale že se chci vrátit tam, kde mi to ještě dávalo smysl. Už v tý době, kdy jsem si tohle začal naplno uvědomovat, jsme se potkávali s Péťou, kterýho jsem znal ještě z dob, kdy hrál v Amity. Lukáše jsme zase oba znali z The Prostitutes. Vždycky mě bavilo jak hraje, ani ne tak po technický stránce, i když je hodně dobrej, ale proto, že jeho styl má v sobě drzost a takovou skoro potlačovanou agresi. Zpětně jsem moc rád, že na to tehdy kývnul. Pak jsme dlouho hledali někoho na basu, až přišel Vegy s tím, že by to s námi rád zkusil. Ta kapela má konečně zase to, co mi tak hrozně chybělo předtím. I když jsme každej úplně jinej, máme naprosto rozdílnej background a posloucháme třeba i jinou muziku, je tam zase TA chemie, která je pro dělání hudby a hraní koncertů asi tím nejdůležitějším elementem ze všech.
3. Někde na internetu jsem zaregistroval fórek "When FVTVRE acctually sounds like 2001", nebo něco v tom smyslu. Já ale vím, že ty kořeny jsou ještě hlouběji, v ranném San Diego soundu a vůbec kraválovém punku. Taky ale vím, že to úplně nejsou Péťovo kořeny, spíš tvoje. Jak je to tedy se skládáním muziky?
Jo, takhle přesně to je. Já třeba pořád sleduju novou hudbu různejch žánrů, jednak mě to furt hrozně baví a pak je to i trochu moje práce, rádio, psaní, atd. A na druhou stranu jsem prostě emař a staromilec. Na hudbu mám fixovaný skoro všechno ve svým životě. Pamatuju si přesně, co hrálo v dodávce, když jsme jeli z letiště při našem prvním americkým turné, co jsme poslouchali v různejch situacích, když jsme bourali, jak jsme obsesivně a nenasytně obráželi record shopy v kažým městě, do kterýho jsme přijeli a tahali si pak domů kila vinylů a cédéček. FVTVRE jsou naše nová společná budoucnost, poskládaná z toho nejpodstatnějšího, co nás ovlivnilo v minulosti, byť u každýho to třeba bylo něco jinýho. San Diego sound a celý tohle období bylo pro mě osobně nejvíc. Jasně, že mám rád klasickej punk, post punk, new wave, oldschool hip hop, cold wave, EBM a spoustu jinejch věcí, ale SD sound a kapely z tý doby, to mě ovlivnilo hodně. Pohltilo a inspirovalo mě to mnohem víc než třeba grunge, ze kterýho se už v tý době začal stávat mainstream. A taky protože to byla hudba tý doby, probíhající v reálným čase. Myslím si, že hardcore a punk jsou totálně nadčasový žánry a je mi fuk, co si kdo myslí o tom, jestli to je moderní, progresivní nebo "cool". A jak jsem už řekl - skládáme dohromady, kluci jsou všichni hodně dobrý hudebníci a já zase nosím nápady a udávám tomu nějak směr, asi. Ale tak, aby ve výsledku byli všichni spokojený a bavilo je to. Žádný tlaky, přetahování, boje a ega.
4. A myslel sis vždy, že "hardcore a punk jsou totálně nadčasový žánry"? Nebyly chvíle, kdy jsi právě tohle chtěl nechat za sebou? Protože hc/punk není jen muzika, je to i způsob fungování.
My oba dva víme, že jsou věci, ve kterejch se budeme trochu názorově rozcházet a to je myslím v pořádku. Přesto tě mám rád a vážím si tě. Není to tak ale vždycky. Znám lidi z hc/punk scény, který dřív žili "normální" teenage život se vším, co k tomu patří, prošli nějakou změnou a dneska se na všechny vně koukají svrchu a opovrhujou těmi, co nejsou jako oni. Nemyslím si, že bych kdy opovrhoval někým, kdo se rozhodl žít jinej a lepší život než já. Můžou mě bavit Minor Threat i když nejsem sXe vegan? Vždycky mě zajímala hlavně hudba, ideologie kolem moc ne.
Když jsem začal jezdit na koncerty, bylo to hlavně kvůli hudbě, ne proto, že bych se potřeboval socializovat a stát součástí nějaký party. Nehledal jsem sám sebe. Byl jsem o dost starší než tehdejší kids, kteří chodili na Sedmičku. Bavilo mě to období, protože tam tehdy ještě nebyl tolik cítit duch elitářství, to přišlo až potom. Sunshine i možná proto byli vždycky trochu jiný, byli jsme starší, měly svoje vlastní sociální bubliny a hlavně jsme chtěli hrát a dělat hudbu. To byla posedlost, nic víc kolem jsme moc neřešili. Díky tomu, že jsme mohli hrát hodně v Evropě a pak i v Americe, čím dál tím víc jsme si všímali toho, že nikde nebyla undergroudová scéna tak separovaná a militantní jako posléze u nás. Když už jsi zmiňoval San Diego, tam to bylo vidět nejvíc. Fungovaly vedle sebe kapely s naprosto rozdílným soundem, přístupem i postojem, Struggle a Unbroken vedle Heroin, Antioch Arrow, Clikatat Ikatowi, Swing Kids, Holy Molar, prostě to, co nějakým způsobem ctilo odkaz sXe životního stylu vedle art punkovejch kapel, jejichž členové si s ničím takovým hlavu vůbec nelámali. To mě bavilo. Jako kapela jsme fungovali DIY způsobem, protože pro nás žádnej jinej jednoduše neexistoval. A že jsme se chtěli nějak dál vyvíjet a posouvat, to už je kapitola jiná. Někdo to považuje za zradu nějakejch principů, my jsme to chápali přirozeně jako vývoj. Nikdy jsem netvrdil, že jsme neudělali chyby, nešli občas špatným směrem, ale i to všechno byl důsledek toho, že jsme nechtěli stát na místě, chtěli jsme experimentovat a vyzkoušet si, jaký jsou naše možnosti. I když jsem měl různý období, kdy mě bavila úplně jiná muzika, to, na čem jsem se nějak formoval a co reprezentuje dobu největšího absorbování hudby obecně, to jsem logicky nikdy nemohl nechat za sebou. A čím jsem strarší, tím víc se vracím k věcem, který v sobě mají energii, jsou znepokojující a rozhodně nejsou hezký. Možná i proto, že to, v čem momentálně žijeme, je taky takový.
5. Ok, myslím, že rozumím. Taky se v mnohém vracím zpátky, cítím, že to, co mě formovalo v roce 1994 pro mě má pořád velký význam. Někdy si ale říkám, jak moc velkou roli v tom hraje nostalgie a jestli se prostě jen nemotám v kruhu a nevracím se záměrně ve své hlavě zpátky do doby, kdy jsem se cítil bezpečně a neřešil skoro žádný problémy. Kapely jsou a vždycky budou takovej únik, ale zároveň i zkouška, jak dokážeš s někým fungovat, dělat kompromisy, posouvat se osobnostně. Vnímáš v tomto ohledu nějaký posun na osobní úrovni? Je něco, co ti FVTVRE pomohli pochopit a třeba jsi to ani nečekal?
Vždycky jsem si myslel, že mít s někým kapelu je strašně silnej závazek a tříštit energii fungováním v jinejch kapelách škodí a ubírá tu sdílenou vnitřní energii. Prostě jsem nechápal to, v čem žiješ třeba i ty. Neustále zakládáš další a další kapely a spolupracuješ s novejma lidma. Takhle mimochodem fungovala i celá San Diego scéna, stačí se podívat, v kolika kapelách hrál Justin Pearson a v kolika z nich figuroval nebo figuruje zároveň. To je třeba jedna z věcí, který jsem díky FVTVRE pochopil. Vždycky jsem byl taky hodně náročnej na lidi, se kterejma hraju, a kolikrát si dost nevybíravě prosazoval svoji, protože jsem byl něco jako kapelní vizionář, kterej zároveň udává směr. Stálo mě to dost právě v těch osobních rovinách a ostatní asi taky. Něčeho lituju, něčeho ne, ale díky FVTVRE se nemusím už takhle chovat, protože jsme všichni především kámoši a nejsou na nás odnikud a od nikoho vyvíjený žádný tlaky. Je to čistě svobodná věc, kdokoliv muže kdykoliv odejít středem. Že nikdo tu potřebu odcházet nemá je skvělý. A ještě jedna věc - díky Vegymu mi došlo, že ještě pořád existujou hudební narkomani, což je taky fajn zjištění. Myslel jsem si totiž, že lidi takhle dedikovaný hudbě v dnešní době už nejsou.
6. Co čeká FVTVRE v nejbližší future?
Jak jsem řekl, vrátili jsme se k DIY modelu, protože kolem sebe nechceme a nepotřebujeme lidi, který nás budou manažérovat a starat se o booking. Můžeme to asi s pomocí známejch dělat v pohodě sami, já jsem na to byl zvyklej dlouhý roky a ostatní taky. I když jsme zatím dost pasivní, nabídky na hraní chodí i tak. Máme na začátek května naplánovaný vydání desky, většina už je natočená. Už víme, kdo jí vydá a že bude vinyl. Mám jasno i v tom, kdo by měl dělat obal, doufám, že to klapne. A začali jsme bookovat letní festivaly. Zatím to vypadá přesně tak, jak jsme si řekli na začátku - že bysme rádi hráli jen tam, kde nám to všem dává nějakej smysl. Pokud by měl někdo pocit, že by nás měl mít ve svým klubu nebo v line upu festivalu, ať se klidně ozve, ale předpokládám, že z předchozího je celkem jasný, kde hrát budeme a kde s díky ne.
7. Bikini Kill nebo Spitboy?
Ty jo, tohle je těžká otázka, haha. Asi Bikini Kill, protože Olympia, Kathleen Hanna a díky ní i spojitost s Beastie Boys, který mám hrozně rád. Ale na druhou stranu - miluju design Spitboy trika a deska True Self Revealed vyšla na Ebullition, což je vedle GSL a Gravity můj nejvíc srdcovej label. Tak nevím. 1:1?
