(Revelation Records)
Až infernální potenciál se ukrývá pod rukama a hlasivkama bratří Watsonů. Tento fakt je dán tím, že si nikdy nebrali servítky a neohlíželi se na zaběhnutá cool hard core klišé. Vždy hráli přesně to, co chtěli a bez ostychu se opírali, mnohdy netradičními tématy, do vlastních řad.
Přiznejme si, že vše podstatné již vymysleli Black Sabbath, Led Zeppelin a Deep Purple. Od té doby můžete už jen hrát dobře nebo špatně. Fall Silent bezesporu patří k prvně jmenované skupině.
Hned po úvodním „Násilí“ vás zasypou „Květiny pro kurvy“ a vy pochopíte proč Danny Galecki v každý děkovačce zmiňuje Immolation, Deicide, Death Angel a proč po jejich pražském koncertě prohlásil ing. Hejč, že viděl nejlepšího bubeníka na světě. (Pravda, tenkrát nás bylo na Sedmičce 28, leč Fall Silent ukovali stejnej mayhem jako by hráli pro další stovky opravdových.)
The First Seven Inch Club je direktem všem zmatlíkům, pro které je hmotná forma důležitější než obsah a nezáleží na tom, jestli vám jde o barevnej vinyl, originál triko kapely z roku ´83, bojkot CD nebo rozdíl mezi americkou a evropskou verzí Coca-Coly... Dunkin´ Donuts nevyjímaje. Na druhou stranu War Poetry je odvrácená strana mince. Text, ve kterém sklouzneme až k podstatě našeho jednání, naší existence. Nenapsal ho nikdo jiný než Leviho otec, když se stal součástí soukolí ve Vietnamu.
Myslím, že tvrdit o Fall Silent, že jsou prapodivným mixem Malevolent Creation-7 Seconds-Pantery a Black Flag je ze strany Revelation odvážný krok, nicméně thrash-death je to určitě a Leviho hlas je v kontrastu s muzikou otevřenej paprskům naděje jako kdysi nedocenění Confessor.
Drunken Violence je druhý release od Fall Silence na Revelation (Six Years In the Desert je diskografií všech starších nahrávek od Moo Cow, 625 Production a skladeb z kompilací včetně singlu „Life: Beautiful, But Heartless“ jehož úvodní „Never Before... Never Again“ je i na Násilí) a jako u předešlé řadovky „Superstructure“, která vyšla v Evropě na Genet a ve Státech u Satan´s Pimp, je i zde jeden cover hit Barracuda, kterej moje podvědomí registruje jako notoricky známej, ale za nic na světě si nevzpomenu, kdo drtí tyhle vlezlý melodie v originále. Kdo mě vysvobodí z tohohle trapnýho momentu, ten vyhrává litrovýho Kubíka!
Takže rovnice je jasná pro každýho: máš rád metal? Povinnost! Máš rád hard core? Povinnost! Máš rád emo? Jdi do hajzlu! Jo a doporučuju vinyl... jediná možnost jak nechat vyniknout libózní obal (pro Budda luxusní!).
Více na old.czechcore.cz
|
