Tak jako každý rok jsme si zvykli na příchod zimy, jara a jinejch píčovin, můžeme si být téměř jisti, že přelom července a srpna bude na letišti u Rokycan patřit hardcore klukům a hardcore holkám (a taky hardcore psům). Zde konanej FLUFF FEST měl letos pořadový číslo 7 a asi jako je sedmička zatraceně normální číslo, byl takovej i letošní ročník. Sliboval sice spoustu lákadel (VICTIMS, THEESE ARMS ARE SNAKES,…) a jednu bombu v podání CONVERGE, se kterými, ač patří mezi mé nejoblíbenější, jsem neměl dosud tu čest face to face, nicméně našli se i obvyklé nudné plochy nezáživných kapel, var krve z nadutosti některých hc kids, předražený hnusný sojaburgry (kurva, SVOBODO ZVÍŘAT, když už prodávam, ač na dobrou věc, benefiční hanbáře za 30 korun, tak si dam snad záležet, aby byli aspoň trochu dobrý) a jiný maličkosti. Jako největší průser bych označil sobotní počasí. To, co se v areálu večer odehrálo se pořadatelům vůbec nepovedlo, nateklo mi do stanu a zmáčel se mi komiks, kterej sem měl půjčenej a měl sem mokrý ponožky. Pánové, jestli s tim něco do příště neuděláte, tak vám na to fakt seru!!!
Tak a teď se zkusim rozpomenout na to, jak se mi (ne)líbily jednotlivý kapely:
EMA CAMELIA-tihle čeští Neurosis s quasimodem za mikem mě moc nebavili, na začátek víkendu moc velká depka, navíc dost blbě nazvučená. Místama mi evokovali starý zlý HIS HERO IS GONE zejména zoufalstvím, které se snažili přenést na své posluchače. Začátek nicmoc. To druzí ADORNO mě bavili svým screamem trošku víc, ale pořád to bylo v rovině spánkové. Kopie z kopie kopie. Xeroxovali francii v japonsku a co já s tim jako. O poznání líp jsem se cejtil při projevu rakouských PLAGUE MASS, kteří pro mě festival začali barvitou směsí punkovýho metalu a hardkorovýho crustu s notnou dávkou Catharsis vejpeků. Právě k tejhle, bohužel mrtvej, kapele nebo k Nausea bych je přirovnal. Fakt pěkný. Pro mě o moc hezčí než japoncí FC FIVE, který ale lidi bavili dost. HC/punk s melancho kytarami, řvanym zpěvem a kavrem REFUSED(rather be dead) na závěr. OK OK OK. RITUAL byl typickej macho metal hc, dobře zahranej, spravedlnost nedorazila, za to však MAROON, které přes své antipatie k vegansxe metal mosh stylu prohlašuji nejlepší páteční kapelou. Naprosto dokonale šlapající mašina, která své někdejší vzory HSB zdaleka převyšuje a navíc působí překvapivě sympaticky. Hodinový set zavřou hymnou vegan metalistů , kdy si na podium vyleze asi tak třicet lidí, aby si zaskandovali svý „A commitment for life-vegan sxe“. Němci se rozloučí Firestormem od EARTH CRISIS a přenechají plac kapele, od které se hodně čeká a která se honosí statem HC legendy. 108 je normální sračka, která je naprosto neprávem uznávaná po celym světě, se svým stupidním krišna poselstvím otravuje už tak dost zanesený mozky hc fans a já neviděl jedinej důvod, proč je vydržet poslouchat dýl než nezbytnejch 5 minut. Du radši spát. No to byla, ale sračka.
Ráno probuzení, nákup u dister (nový Yacopsae), sluchátka do uší, sedam na kolo (jel jsem až z plzně, to sem ale king, co???) a jedu pro drogy, bez kterejch funguju napůl. V krámu vybíram meruňkovej zákys a ňáký cíga, vypiju, pokouřim a přesouvam se na bazén, kde odmítam stát frontu, natož platit vstupný (jsem snad čurák, nebo co???:). No chvíli se kocham krásně chemicky modrou vodou, když už mam pocit, že se začínam rozpíjet zabalim to a přesouvam se, spolu s mejma kamarádama, na slováky ABHORRENCE, který mě tak znudí, že musim odejít. Bezduchej profi metal, zase kopírka kopie. To SECOND COMBAT z malajsie mě fakt pobavili. S tim, co uměli bych vylezl možná na lokální zábavu, ale rozhodně ne na festival pro 3000 lidí, no ale byla to sranda. Absolutním hudebním hluchem vybavení malajci byli docela vtipní, až do tý doby než začal ječet ten klučík s mikrofonem. To už svádělo k záchvatu smíchu, což by ale vzbudilo jistě nevalný reakce od tolerancí překypujících hc kids, který tuhle bandu podporovali (že jich bylo), takže sem se radši šel smát dál. CURSE OF INSTINCT asi nehráli, nebo si je nepamatuju. THEMA ELEVEN byla jako vždy skvělá, temná, přesvědčivá, destruktivní, na úrovni. Svůj set natáhla o jeden přídavek, zakončený hlukovou demolicí a mě nezbývá než poděkovat za první opravdu hudební zážitek festivalu. A dobře to i pokračovalo. Po nich nastoupili NO TRIGGER, kteří mě donutili zvednout prdel a jít dopředu respektovat jejich Lifetime/Strike anywhere štylo. Pěkně zahraný, stejně jako SET YOUR GOALS, se dvěma zpěvy, kteří ale spíš zněli jako kdyby Shai hulud hráli punkrock. Dvě pozitivní kapely na společném turné prostě zahnali chmury po Themě jedenácté. Pak ani nevim jestli byli TO KILL, ale zato vím, že byla pro mě dost možná nejlepší kapela fesťáku, švédští mangel crusties VICTIMS. Způsob, jakým se zhostili stage, byl po všech těch opatrných (aby se neurazilo) pokusech až dojemný. Zahájili klasicky „ANOTHER WAY TO DIE“ u které mimochodem vůbec nevadí, že je to vykradená Your mistake od AF a celkem jich zahráli snad 20 a byla to jízda na d-beatovym kolotoči. Tohle je kurva punk!!! Žádný zasraný youthcrew co se povyšujou nad ostatní, ale kurva realný vikingové, co ti žádnej med z ideálů vokolo huby nemažou-to spíš bahno. VITAMIN X si odpouštím, kvůli zajímavýmu filmu, jehož jméno jsem zapomněl a chtěl bych ho vidět v klidu(jestli si vzpomeneš, co dávali během VX, dej plís vědět-něco jako corporation nebo, co). Na závěr norský KAOSPILOT, kteří mi kápli do noty. Skvělej chaotickém emo-core na Level plane s epileptickym zpěvákem, strhující podiovou šou. Kupuju si jejich desku, bolí mi hlava, mam úpal, mračim se na děcka na diskošce a po chvíli jdu spát páč začíná chcát. Ráno chčije furt, takže balim stan a jedu do plzně na kole, že přijedu károu. Fakt se mi nechce v 10 večer v dešti jet 30 kiláků. Životní prostředí má smůlu. Přicházím tím o BACKSIGHT a vracím se v půlce AFTERBIRTH, kteří svým Hellshock crustem zvedaj mojí náladu o stupeň výš. Zpěvák s flaškou chlastu na pódiu, ačkoliv nechlastam, mi přijde vtipnej!!!LA QUIETTE jedou v žíle ORCHID a jedou v ní poctivě, s úctou a neoriginálně. Nicméně mě bavili, protože dobrýho emoviolence, aby se tu člověk dohledal. ANIMOSITY taky na originalitě moc nepobrali, fast crust grinding ve stylu starých NASUM byl však zahrán opět precizně s nadhledem a tak nebyl důvod k nespokojenosti. LOUISE CYPHRE jsem si stáhnul od kámoše, kterej je stáhnul od týpka, co je pravděpodobně stáhnul z netu a byl jsem z nich tak stahanej, že jsem si je musel odpustit a táhnout pryč. OI POLLOI mi hudebně vůbec nezajímaj, za to lidsky na mě působili moc fajn (jakkoliv jsou hlášky typu „more alkohol you drink, the better we play“ omletý, na FLUFF FESTU fungujou), obzvlášť když posílali do prdele Václava Klause, prej českého prezidenta. Jakkoliv naivní může ono skandování bejt, naplnilo mě to optimismem. RISE AND FALL byli moc dobří, brutální ani mi nevadilo, že neoriginální, prostě mi sedli, na rozdíl od ZERO MENTALITY, což byla největší nuda festu.
Jsem hodně zvědavej na THEESE ARMS ARE SNAKES, protože jsem si o nich přečetl dokonce v Rock a pop magazínu, kde je spolu s Converge a Norma jean (obě kapely miluju) zviditelnili. Hned jak vylezli na pódium, bylo vidět, že to nejsou žádný zasraný hárdkoristi, ale normální rokenrolový hvězdy, který se tak i chovaj. Zpěvák byl občas fakt na facku, imitování Zavaly mu šlo moc dobře, rozhodně líp než zpěv, což byla trošku škoda, protože jsme měli čest s kapelou, která je originální, našláplá, líbivá i na komerční úrovni a mít lepšího zpěváka troufám si pomyslet na nový AT THE DRIVE-IN nebo RAGE AGAINST THE MACHINE.
Poslední koncert festivalu byl spolu s MONO na sedmičce nejhlubší hudební zážitek mýho života, takže se zdržím kritiky a rozloučím se s váma se slovy CONVERGE UBER ALLES!!!
Už mě dál psát nebaví.
BACHI
P.s. SERTE Z HARDCORE, BUĎTE SAMI SEBOU!
Při psaní na mě mohli mít vliv:
NO MEANS NO – All roads lead to ausfahrt CD
EMA CAMELIA – s/t mp3
MICHAELˇs UNCLE – The end of dark psychedelia 87demo
Více na old.czechcore.cz
|
