(THE FIRST TIME)
Ne, tohle není opravdu novinka. Píše se jaro roku 1998, kdy vyšel tento počin. Tři kluci z améru se přejmenovaly z „Only Airplanes Count“ na Forstella Ford, aby vydali svůj dlouhohrající (no v tomto případě, když to má něco kolem 26 minut to asi nebude ten pravý výraz) debut. Kolikrát je to až k nevíře, když se člověk prohrabává diskografií kapely, kterou zná dobře jen z těch novějších desek a narazí na úplně odlišný věci než který má k té dotyčné kapele zafixovány.. U této desky sem se raději dvakrát přesvědčil, že se jedná o tu a tu samou partičku. Klasický postup kapel, že s každou novější deskou je hudba víc a víc melodičtější a učesanější, neberou FoFo vůbec v potaz, ba právě naopak. Dnes si kluci libují v hutném screamo-emo hardcoru, ale začátky byli spíše v tom klidnějším emu.
Stejný dojem toto album na mě udělalo jako před lety deska Capn´Jazz. V podstatě melo muzika zahraná s obrovskou živelností. Něco jako nevyspitatelnost letního počasí. Napřed strašný vedro pak se z ničeho nic zvedne divoký vítr a v cuku letu je tu bouřka a sní pohroma jako prase. Tak nějak na mě působí i tato stříbrná placka. Napřed vytáhnou španělku a do toho příjemný popěvěk, který se hnedle změní skoro až ve štěkot a kapela se do toho opře hlava nehlava, aby v zápětí se zase všichni z ničeho nic pěkně uklidnili a zase si brnkali v těch zavedených melo kolejích.
Hudba plná zvratů, melodie, potrhlosti, hravosti, energie, stop-stavů, šíleného bubeníka bránícího se otřepaným rytmům a v neposlední řadě zpěváka který se nedrží stále jedné polohy, ale pěkně se napřed rozezpívá, aby si v zápětí za asistence svých kolegů pěkně zakřičel.
No a mně nezbývá než dodat, že tohle je tuze pěkné a přitom tak jiné.
Více na old.czechcore.cz
|
