(Jade Tree/Deranged)
Tohle je jedna z desek, na které jsem se těšil opravdu hodně a hned na začátek říkám, že tady nebudu řešit jejich přechod k Jade Tree, protože mi to přijde naprosto irelevantní. Tak a jedem. Věděl jsem, že bude dobrá, ale ani v nejmenším mě nenapadlo, že mě bude tak dlouho trvat, než na to přijdu. Nicméně, o co víc mi dala zabrat, o to víc ji teď miluju. A pokračuje tak láska na první poslech, která začala někdy před pěti lety, když jsem poprvé slyšel singl Police (do teď asi jejich nejlepší nahrávka). Než vyšlo tohle aktuální album, stačili tihle Kanaďani vydat sedm sedmipalců a nemilosrdně tak prodlužovat očekávání všech, kteří tolik toužili po velké desce. Ta je nyní tady a došlo k dalšímu paradoxu a prozradím vám ho hned na začátku. Hidden Hand má stopáž 70 minut a to je v tomto stylu opravdu nevýdaná porce, zvláště když vezmeme v úvahu, že než vyšla tahle deska, měla jejich nejdelší nahrávka něco kolem devíti minut. Tady je na vás nastraženo celkem 13 skladeb a pro mě osobně to byla fakt fuška, než se mi to vše spojilo dohromady. Tak předně, skladby jsou delší než tomu bylo, i když zase ne o tolik, jak by se mohlo zdát na poprvé. Tenhle dojem spíš vytváří to, že jich je poprvé hodně za sebou v rámci nějakého konceptu. Jejich struktura je trochu více rozložená a oni sami se nebojí zůstat v jedné pasáži delší dobu a rozehrávat ji pomocí šikovného kytaristy. Tím se tak trochu vytváří dojem, že se v nich toho zase tolik neděje, hlavně proto, že bicí se drží zcela striktně v jedné rovině, což se může zdát někomu jako nuda, ale na druhou stranu drží nekompromisně strukturu celé skladby pohromadě a udržují nastavenou energii. Po čase jsem toto začal akceptovat jako záměr, který vytváří prostor pro již zmíněnou pestrou kytarovou hru, ale i tu si musíte zasloužit a postupně ji objevit. Mimo to však kapele zůstal nesporný talent pro napsání totálního hitu, což potvrzují hned první tři skladby. Hlavně pak úvodní Crusades, kde nastoupí Pink Eyes v refrénu takovým způsobem, že jsem měl husí kůži všude. Jeho vokál je pak pro mě asi stále to hlavní devizou a něčím, co dělá tuhle kapelu výjimečnou. Brutální a nasranej hlas, kterému je ovšem rozumět každé slovo ale není to řev, jen je prostě tak hrubej. Hodně to ve mě evokuje zpěváka Negative Approach a to je velkej kompliment. Navíc frázování je dovedeno téměř k dokonalosti a tak vás některé jeho nástupy a nápěvy budou strašit ještě hodně dlouho. Jeho melodičtější poloha je pak perfektně slyšet ve druhé David Comes to Life, která má celkově lehce melodičtější nádech a použití sboru jako podkres na jejím konci je skvělej nápad. Následuje trochu rychlejší Invisible Leader a klasická Carried Out to the Sea s typickou Fucked up kytarovou vyhrávkou, ne nijak složitou, ale o to účinnější, hlavně díky této skladbě mi došlo o co jim na téhle desce jde. Pak starší a znovu nahraná Baiting the Public. Geniální, maximálně našlapaná jednoduchým riffem a nejvíc nasraným zpěvěm a výborným textem o zneužívání policejní zlovůle při demonstracích. You better give up man! Sedmička Two Snakes je pak nejdelší skladbou alba a právě tady se Fucked Up dostávají v plné síle k tomu rozehrávání, nespěchání a různému pohrávání si, kdy vás nechávají hledat různé fórky a finty, kterými obohacují svůj projev. Nebojí se minutu na začátku skladby jen tak vazbit, použít na chviličku smyčce, nebo natahovat konec skladby opakováním jednoho riffu, vždy však s maličko pozměněným pozadím. Prostě se baví a navíc to do vás Pink Eyes neustále solí svým hlasem, jež mě v titulní Hidden World opět přivodí husí kůži a pak to přijde ještě jednou, když si jen tak pohvízdává melodii na konci skladby. Pro mě jeden z vrcholů celé desky. V Mangueller Man pak nechá kapela hudbu jako by na chvilku zmizet pod hladinou a pak ji zas vytáhne zpátky a v Triumph of Life je opět použit sbor jako podkres a zároveň hlavní síla při konečné fázy skladby a je to fakt hodně silný moment. Závěrečná Vivian Girl, jako by pak v sobě obsahovala všechny esence. Dominantní je tady pak basovej riff, kterému dává kytara vyniknout svou úsporností v plné síle a zastavení celé skladby v půlce je impozantní. Po hudební stránce je to prostě vyvážené album plné skvělých nápadů, na kterém je z mého pohledu ze všeho nejvíc slyšet snaha přijít s něčím novým, ale zároveň hrát pořád to, co milují. A tak si dovoluji tvrdit, že ten kdo měl tolik rád singly, protože to byl dokonalý mix Negative Approach, Poison Idea, Black Flag a Circle Jerks, naučí se mít rád i tuhle desku. Nebo? je to pořád extrémně š?avnatý hard core punk se svoji specifickou energií a spoustou skvělých nápadů. A hlavně, nic z toho o čem byla řeč nezrazuje, jen tomu dává trochu jiný nádech. Takový víc tajuplný, jak napovídá ostatně sám název alba, což se zrcadlí i v textech, které jsou skvělé a nic na tom nemění fakt, že už nejsou tak přímočaře psané. A navíc se na jejich tvorbě podílí všichni členové kapely, což je nanejvíš sympatické a mě baví právě pro to, že jsou plné metafor a vždy v sobě skrývají nějakou osobní reflexi. A platí to i o obalu a moc hezky udělaném bookletu, který udržuje koncepční linii všech jejich (dokonalých!) artworků, tady možná jen trochu košatější, ale to už se dostáváme zase na začátek. Nevím, možná by mě tahle deska bavila ještě víc, kdyby byla kratší, ale na druhou stranu, kdyby tyhle skladby vyšly zvláš? na sedmipalcích, vím, že bych je miloval bezmezně, protože jsou super a to je myslím nejlepší ukončení téhle recenze.
p.s. Vinyl verze vyjde jako deluxe 2lp na Deranged Records a vypadá nádherně. Pro
vinyl freaks ještě upozorňuji, že prakticky souběžně s Hidden World vyšly dva
singly, které obsahují na a straně skladbu z desky a na b straně nevydaný song.
První Triumph of Life vyšel přímo na Jede Tree/Slasher (evropská verze překvapivě na
Vice) a druhej Dangerous Fumes na Deranged. Jo a Fucked Up budou hrát 8.ledna na
007. Nepropásněte je!
Fucked Up
Jade Tree
Deranged records
Více na old.czechcore.cz
|
