|
(Triple B Records)
Píše mi sms Želvín: Hele, ty Fury, co budou hrát v květnu na Sedmičce, to jsou ty Fury, kde hrajou lidi ze Swiz? Ta stará kapela z devadesátek? Odpovídám, že nejsou, ale ať stejně přijede a kdyby náhodou váhal, ať si poslechne Paramount.
Ano, to je ta nahrávka, která to s přehledem dotáhla do mého TOP 10 roku 2016 a to jsem se k ní dostal tak trochu shodou okolností. Minuly mě oba singly i rádio živák a přestože jsem registroval název, nikdy jsem Fury neslyšel. K jejich poslechu mě donutil až fakt, že jeli evropské turné s Praise, v jehož rámci jsme si naplánovali výlet do Berlína. Praise mám už nějaký ten pátek hodně rád, je to pro mě jedna z nejlepších současných hard core kapel a tak jsem tajně doufal, že pojedou s někým, kdo bude na podobné vlně. Každopádně důvod poslechnout si konečně pořádně něco od Fury byl na světě a já vsadil rovnou na jejich velkou desku. Jako první mě zaujal trochu netradiční obal, ale než jsem měl možnost nad ním začít víc přemýšlet, smetl mě první song Danse. Fakt dlouho jsem neslyšel silnější otvírák alba, v těch necelých dvou minutách je úplně všechno - tvrdost, emoce, super nápady i kurevská přímočarost a sympaticky přiměřená (ale pro výsledný efekt zásadní) dávka lopatovosti. Vůbec jsem nechápal. Tradice toho nejlepšího Orange County hard coru (odkud Fury pocházejí) byla trochu očekávatelná, ale tady to jmény jako Insted, Uniform Choice nebo Unity vše jenom začíná, protože abyste vytvořili takový tlak, s pouhým kopírováním si opravdu nevystačíte. Navíc, oproti zmíněným kapelám jsou Fury o dost víc heavy a tím se dostáváme k dalšímu zásadnímu vlivu a tím jsou bez jakékoliv pohybnosti Leeway a Cro-Mags ruku v ruce s Bold (Speak Out!!!!!) a v neposlední řadě Youth of Today. Spojením těchto elementů může vzniknout buď pěkná blbost nebo deska, která vás zničí. Tady se ale typická jihokalifornská lehkost a melodičnost spojila s Eat Coast nasraností zcela vyjímečným způsobem a když k tomu připočítáte ještě vynikající vokál a chytré kytarové vyhrávky (které mnohdy odkazují na zlatou éru Dischord kapel, v tomto je asi hlavní spojitost s Praise), nesundáte Paramount z gramofonu klidně několik dní. Já si svůj vinyl nakonec koupil právě na koncertě v Berlíně, který byl naprosto fantastický a i když lítalo vzduchem úplně všechno, stejně všude vládla nálada sounáležitosti a respektu, tedy přesně to, co na hard coru pořád tak miluju a co tolik současných kapel postrádá.
V jednom songu je to ostatně řečeno naprosto přesně - Take the fury/Turn it into something positive!
Uvidíme se v pitu! A kdybyste náhodou váhali, poslechněte si Paramount! 4.5. Praha - 007.
https://furyhc.bandcamp.com/album/paramount
|
