(Damage Done)
Tak to konečně držím v ruce a deska se točí na gramofonu. Než jsem tenhle singl dostal, slyšel jsem ty skladby jen jednou. Chtěl jsem se jen tak navnadit a vychutnat si je až se vším všudy. Z vinylu a s bookletem, protože mít takovouhle věc v mp3, nebo na originálním nosiči, je kurva velkej rozdíl. A až si ji koupíte, tak pochopíte. Moc dobře si pamatuju, jak mi kluci poprvé řekli, že založili novou kapelu a jakým směrem by se měla ubírat a taky si pamatuju, že už tenkrát jsem věřil, že to bude stát za to. Znám je všechny dlouho a někteří z nich jsou moji dobří přátelé a tak taky vím, co jim můžu věřit a co brát trochu s rezervou. O tom, že tuhle kapelu budou brát naprosto vážně a udělají všechno tak, aby to dávalo smysl a se stoprocentním nasazením a zaujetím pro věc, jsem rozhodně nikdy nepochyboval. Tenhle singl je toho další, naprosto přirozenej a nezpochybnitelnej důkaz a těmi předchozími byly všechny jejich koncerty. Ale zpět k desce. Dvě skladby. Dva hřebíky do vaší hlavy. Naprosto bez slitování. První " A Game On Shells" vás po téměř nepostřehnutelném varování sevře v kleštích a po pár vteřinách začne zatloukat první stopadesátku. To když nastoupí Ivan a vy okamžitě pochopíte, že tohle rozhodně není jen jako. Jeho vokál se mi líbil vždycky, ovšem to jak zní v téhle kapele je prostě hustý. Žene celou tu ocelovou mašinu kupředu, kočíruje jí a dává směr a ona se mu odvděčuje dokonalou souhrou a tím, že naprosto přesně pozná kdy ubrat nebo naopak přidat na rychlosti, vystříhnout nějakou parádičku jen tak pro radost (ale pozor, nikdy ne samoúčelně) nebo se do toho opřít plnou parou. Stal se z nich prostě jeden organismus, který dýchá dohromady a nemůže fungovat bez vzájemného porozumění. Stejně jako bez inspirace a lásce k muzice. A ten nápěv na sloku v téhle skladbě... Ten mě fakt dostává do kolen! "Head In The Clouds". Druhá stopadesátka a nezbývá než se začít modlit. Trochu pomalejší, víc technická a o to intenzivnější věc, opět s nelidským nasazením a perfektní souhrou a na jejím konci my všechno došlo. Nemusíte se snažit být za každou cenu nejoriginálnější kapelou na světě, stačí, když děláte věci poctivě, od srdce a bez kompromisu. Pak se totiž většinou stane to, že získáte svoji vlastní tvář, sílu a přesvědčivost a stanete se jedinečnými. A přesně to je myslím případ Flowers For Whores. Jejich hudba je prostě směs metalu a hardcoru a jejich inspirace v kapelách jako Remembering Never, Until The End nebo i Cursed je zde použita jako výchozí bod a ne jako cíl cesty a právě proto je tak přesvědčivá. Stejně jako Ivanovi texty, které jsou plné metafor a odkazů na současný stav společnosti, ale vždy navíc reflektují hlavně toho, kdo je napsal. Toho, kdo se chce učit z každé životní situace do které se dostal, chce se posouvat kupředu a být tvrdý především sám k sobě i za cenu, že to bude bolet. V těch slovech je všechno. Utrpení tohoto světa, vlastní pochybnosti i naděje a nemůže pro ně být lepší soundtrack, než hudba, která je na téhle desce, jež je schována v decentním obalu, který má sám o sobě sílu vyvolávat emoce a logo kapely je na něm vyvedeno parádní stříbrnou ražbou. Uvnitř bookletu je nápis GO VEGetariAN! a pod ním citát. Pak texty, děkovačka a technické údaje. Vše koncepčně velmi hezky sladěno a s jasnou myšlenkou. Zvuk je napěchovanej tak, že máte pocit, že vás rozmázne na zeď a dokonale tak dokresluje dojem, který má tahle deska ve vás zanechat. Středové etikety pak odkazují na Morning Again, kapelu z Floridy, která hrála v polovině 90. let a masakrovala kids brutálním metal hardcorem s postojem, který možná nebyl mnohým příjemný a o to byl potřebnější. Ten motiv je z jejich posledního singlu, na jehož konci zpěvák řve jako smyslů zbavený jen jednu větu - "LIVE EACH DAY AS YOUR LAST!" Vše co se stane, má svůj smysl.
Singl vyšel v nákladu 250 kusů a nikdy nebude dolisován. Každý kus je ručně číslován. Poprvé bude k dostání na koncertě Bury My Sins a Flowers For Whores, který proběhne 8.10 v klubu 007 Strahov.
Flowers For Whores
Damage Done Records
Více na old.czechcore.cz
|
