Letošní Fluff je pryč. Předvčírem jsem byl u Banána na čaji a padla zmínka, že nikdo ještě nenapsal žádnej report. Nechystal jsem se k tomu, ale nemám co dělat, tak tady je.
Podle toho jak jsem před fluffem koukal na playlist, tak se mi zdál nejlepší line-up za poslední roky. Docela dost jsem se těšil. Jen to debilní vedro mi dělalo starosti. No neva. V pátek ráno bereme auto a s pražsko-kladensko-mosteckou posádkou vyrážíme směr Rokycany. Cesta docela utekla díky kladenským lopatovtipům. Trasa z loňska je docela v podvědomí, tak dorážíme v klidu před dvanáctou, rozbalujeme stany hned za monumentálním X vegan castle X a od Jenny jdeme nafasovat pásky.
  
V oboře už je docela slušnej hypermarket, ale trička ani placky nechci, tak jdu vařit. Zběžný pohled na Karl Marx a docela slušný, i když první koncerty na Miladě byly stejně nej. Anyway jsem sice chtěl vidět, ale touha po koupeli je silnější než já. Mimochodem koupaliště paráda stejně jako vloni. Zvláš? v tomhle vedru a novém řádu Země, kdy chybí podzim i jaro (stejně si za to můžem sami). Nemám kérky ani piercing ani triko Terror, takže jsem na koupališti za exota. Tyvole, aspoň to Xko bych si měl namalovat. O hodinu později opatřen obří rudou kérkou přes celý záda (vypadá to jako spálenina, ale je to kérka, fakt, věřte mi!) sleduju kousek Reproach. Čtyři songy dobrý ale pak nuda až na dobrej zpěv. Když už Belgie, tak to aspoň mohl bejt nějakej mosh. Bridge To Solace skousnu jen z desky. Papa Zoli je moc i na mě. Na 31 Knots tentokrát nebyla nálada, takže volba padá na lavičku ve stínu. Mimochodem lesní stín paráda stejně jako vloni. Zvláš? v tomhle vedru a novém řádu Země, kdy chybí podzim i jaro (STEJNĚ SI ZA TO MŮŽEM SAMI). Na Suicide File jsem byl zvědavej ale tenhle moderní americkej hardcore mě baví v klubu mnohem víc. Navíc tohle mi přišlo takový prázdný. Dva songy a konec. Amandě Woodward velkej prostor nevadí a mě dost vyhovuje na poslech týhle hudby. Zakouřená a narvaná sedmička mě donutila po třech písních odejít, ale tady super. Maj to v malíčku stejně jako petanque, kterej rozbalili vedle hangáru. Hlavně pan basák. Endstand jsem viděl fakt už mockrát, poslední koncerty mě moc nebavily, ale tady překvapili. Novej chlapík z Rebound na kytaru (pozor, neměl ani nagelovaný vlasy, ani dlouhý černý kalhoty a navíc měl kšiltovku … tady něco nehraje). Věci na nový desce se vracej zas ke starším dobám, což mi vyhovuje a podle toho, jak to vypadalo pod pódiem, tak i ostatním. Heaven Shall Burn mě nazajímaj, tak odcházím jíst a spát. Sice se chystá ještě diskotéka, ale tohle vedro mě ničí a chci spát. To se mi s občasnými přestávkami způsobenými opilými individui daří až asi do pěti. V tu dobu se totiž z nočního tahu vrací známá hlučná dvojice Houdy plus Pavel Nezval. Skoro se mi nechce věřit, že se večer obešel bez alkoholu. Budím se ohlušujícím smíchem přicházejícím zvenku a se stanem spadlým na hlavu.
  
No nic, o tři hodiny později mě budí slunce. Rychlá snídaně a opět koupák. Pak přichází první návštěva dister. Ukrýt těch pár úlovků co jsem dlouho sháněl do auta a rychle na John Ball. Jedna z nejlepších letošních kapel. Za dva roky jsem je viděl asi pětkrát a vždycky mě zničí. Tohle je hardkór, vole. Slezská crew nalepená na pódium to rozjíždí a na startovací kapelu sklízejí kluci docela slušnej úspěch. Just Went Black mám sice rád, ale vedro je silnější, takže jdu obědvat do stínu. Vracím se na Action. Nikdy mě to naživo nebavilo, ale tady fakt krutörr. Pár blbců v pitu (ani jedna holka!) a mezi nima král debilů z Polska, kterej nabíhá do lidí okolo a kope do nich (to bolí!). Kdybych nebyl srab, tak bych mu rád něco řekl. Ale jeho triko muai thai a pokérovaný kámoši mě od toho ve vteřině odrazují. This is Rokycany, not Boston. Následujou Zann. Pro mě jeden z největších taháků. Brutální. Pět fousáčů alias králů placek rozdupalo Fluff. Myslím že většina lidí Zann neskousla. Na zbytek večera kašlu a vyrážíme do obchodu a na následovný piknik u řeky a zpět se vracíme s prvními tóny Good Clean Fun. Lidi to maj asi hodně rádi, soudě podle zaplněnosti ohrady. Já čas raději využívám k příjemnému povídání s Jumperem a jeho přáteli z Ruska. Další půlhodinu se bavíme sledováním slečny Šárky („Vole, mě pokousal žralok, tak se jmenuju Šárka, rozumíš ne?“), která se poprvé objevila se záludnou stříkací pistolí na show John Ball, kterak se snaží nasrat Radima a dát rapovej battle proti mýmu bráchovi. Luxusní závěr večera. Zanechávám druhou polovičku osazení svého stanu s ostatními a jdu ulehnout. To vedro mě ničí. Ale můžem si za něj sami. No, noc probíhá podobně jako ta předchozí, až na to, že mě nebudí xxxSpesEreptaxxx, ale ožralí Poláci a hádající se Němci. Nebo to bylo naopak? Každopádně na chvilku vylezu ze stanu a už si to k nám šine Němec i se židlí. „Jediný co nesnáším na tomhle festu je, že tu nemůžu sehnat maso“. Nechávám to bez komentáře a zase zalejzám.
  
Neděle. Koupák. Line-up startujou Hjerte Stop z Dánska. Punk. Skvělý, je vidět, že Regulations a Gorilla Angreb letí. Lidi okolo dodávek Karl Marx a Ravelin 7 to slušně rozjížděj. Následujou právě Ravelin 7. Jak podotkl Lilac „ty z toho udělali bigbítovej fes?ák“. Day of the Dead mě nuděj, to samý Officer Jones i Mönster. I když u Mönster sehrálo hlavní roli zas to počasí, jinak se mi docela dost líběj. Nueva Etica. Slyšel jsem od několika zdrojů vyprávění o tom, jak probíhá ekologie v jejich podání. Dobrá. Moshmetal jim asi jde. Zas plno militantů pod pódiem. Chlápek v triku Vegan Ninja je snad nezničitelnej!! Seein Red asi moc lidí nezajímali, každopádně mě nezklamali. Líbily se mi i jejich proslovy. Právě proto že bolej. „Less circlepit, more money for the squat.“ Respekt. Born From Pain s klidným srdcem měním za chutnou večeři od Vlaďky. New Winds odkoukám spíš z nouze. Tahle kapela pro mě hodně klesla nadřazováním jedněch životů nad jinými, fyzickou potyčkou s nějakejma lidma a prodejem triček R.A.F. (Rote Armee Fraktion) „Víš, oni na tom západě ten komunismus berou jinak.“ To jo, já zapomněl, ono je vlastně v pohodě prodávat trička bolševickejch organizací co zabíjej i civilisty. Možná proto mě nedojímaj ani Breakovy proslovy. Spíš mě dojaly nekritické bouřlivé potlesky. „Hello, we are New Winds“ (pětiminutový potlesk). Nedávno jsem viděl video Trial. Před písní This Is Not a Trend tam Greg mluví o něčem podobném. Hned jsem si na to vzpomněl. Asi hodinová sklizeň plastových kelímků a spánek.
  
Ráno v sedm vstávání a začíná úklid. Opět se utvrzuju v tom, že lidi jsou bezohledný prasata a nezáleží na tom kolik maj iksek na rukou. Co udělám se zabaleným nenačatým jídlem? Třeba ho někomu dám? Třeba bezdomovcovi? Nebo kámošovi?Všechno špatně! Hodim to do lesa! Co udělám s načatým, nejlépe zkaženým jídlem? Odnesu do kontejneru? Dám do igelitu? Ne! Rozházím to po louce a zasypu to vajglama a víčkama od piva. A přejedu autem, abych nezapomněl. Hodně cool je letos i cupování obalů od čehokoliv na co nejmenší a co nejhůře sebratelné kousky následné rozhazování po louce. A o sraní na letištní ploše ani nemluvě. (To musí bejt docela adrenalin, ne?)
  
Závěr? Fluff byl fajn jako vždy. Přeci jen takovouhle akci bez ochranky, bez masa a dalších zbytečností už jen tak nepotkáte. Jen prosím na příště trochu míň vedra ;)
  
Fotky fotil Lábus.
Další fotky najdete třeba tady.
  
Další 2 recenze na diycore.net tady a tady
  
Video John Ball tady.
Video Amandy Woodward tady.
  
Díkyčau.
muflonxattack@seznam.cz

Více na old.czechcore.cz