Tak jaký byl letošní Fluff fest, (nejen) podle kapely Liar evropská událost roku v hardcore scéně? Tohle je jen jeden z úhlů pohledu, tak doufám, že tu brzy přibudou další... Ale teď už k recenzi.
Pátek
V pátek po bezproblémovém příjezdu na místo (také díky mapě z Fluff webstránek) jsme si už v docela přeplněném hájku freekempu postavili stany a šli zevlovat po areálu a v jeho okolí. Pohled na pláž přeplněnou potetovanými a okovanými těly byl pro místní určitě hodně zajímavý...
Ještě před první kapelou ale začaly problémy, táhnoucí se celým festivalem. Věrozvěst špatných zpráv Banán vylezl ihned po dostavení aparatury na pódium a ohlásil to, co sice šeptandou kolovalo, ale soudní lidé to považovali za žert: stanové městečko se kvůli problémům s policií a majitelem musí z hájku přesunout do oficiálního kempu, který bude pro účastníky festu zadarmo. Vzdálený je ale cca jeden kilometr.
Nastal hromadný přesun a řeknu vám, že sledovat u recepce pochodující hc kids s postaveným stany v rukou byl docela zážitek ;-) Nicméně, přesun odnesly první dvě kapely, Idiot Savant a Lahar, které hrály před téměř prázdným areálem. Dojít z festivalové arény do kempu a zpět a postavit znovu stan i těm nejrychlejším trvalo zhruba tuhle dobu. Po návratu nás uvítalo vietnamské tržiště alias HC hypermarket – celý areál obsypaný distributorskými stánky, všude tuny barevných triček, krabice placek, desek atd... Prostě ráj hc/punk konzumenta, řečeno trošku sarkastickým tónem...
Ale zpět k pódiu. Další hrály the Idoru, maďarská verze našich Stepson. Melodická muzika s ještě melodičtějším vokálem, vynikající kytarista s promakaným kachním krokem, Marylin Mason s rozsahem dvou oktáv za mikrofonem...
Po nich výteční Esmeq. Tuhle kapelu jsem viděl poprvé, ale jejich punk’n’roll, znějící jak kdyby v osmdesátých letech hráli Ramones s Igy Popem na místě zpěváka (ale s image Johnyho Ramona), mě docela rozpumpoval. Esmeq se s ničím nemazali, odbušili svůj set stylem raz dva tři jedem a konec... Pěkně nám ten fest začal...
Po Esmeq angličtí mosheři Break In. Poprvé o sobě dali vědět němečtí a polští ultra-mosheři, naštěstí zatím decentním způsobem. Break In ale nenudili, nešlo o klasický metal, střídali se mosh party s rychlejšími pasážemi atd.
Vynechám Bridge to Solace a přejdu hned na „chorvatskou raketu“ Analena. Rockující emo-core s charismatickou zpěvačkou roztancoval (opravdu roztancoval, ne roz-kick-boxoval) velkou část publika a hned bylo jasno, proč se o téhle kapele tolik mluví ;-)
Risen, new-school mlátička, ale docela politická, to rozjela vzápětí. I když na ně publikum nereagovalo tolik, jak by asi čekali, pár kamarádu se o správnou atmosféru postaralo a vystoupení šlapalo, jak má.
No a po výměně aparátu už hvězda večera a jeden z vrcholů festu – Endstand. Děcka doslova šíleli a to tak, že i samotní Endstand z toho byly kapánek vykulený... Výbušná, energický show, singalongy odzpívaly přední řady jako jeden člověk, z pódia se skákalo non-stop, občas i v několika řadách nad sebou. V publiku se objevil i nahý tanečník, kterému zpěvák Endstand nezapomněl rukou polaskat penis, prostě nářez a pařba, jak se jen tak nevidí.
Deset hodin a konec? Ale ne, v hale začíná after party s hity osmdesátých let a tancuje se bohužel ne až do rána, ale pouze do půl jedné, kdy party ukončuje policie. Striptýz letos chyběl (pár dívek dokonce pohoršili kluci bez triček, sic, v tričku jsme prý více sexy...) ale na tanec u tyče došlo! Co se dalo dělat, neochotně jsme ustoupili a odebrali se na kutě.
Sobota
Ráno nezačalo hezky. Na tahu byl opět pan majitel, který zavřel areál a vybíral padesát korun jako vstupenku na svobodu. I když byla celá situace vysvětlena den předen z pódia, především Němci a Němky se poslušně zařadili do fronty a platili. Děcka z východu zevlovali okolo a čekali. Poté, co ochranka psychicky nevydržela tlak a pěkně označila majitele, došlo na hádku, jejíž výsledkem byla otevřená brána a kempování zdarma. Zatím...
V sobotu nepřálo počasí, občas si i sprchlo, to na náladě taky nepřidalo. Mě na ni nepřidaly ani davy přesně podle protokolu vymóděných hc kids s tunama desek v podpaždí, které neustále korzovali mezi festivalem a kempem. Inu, orgie HC konzumu... Je tohle punkrock?
Kromě vietnamských stánků s textilem byla na místě i Svoboda zvířat s nabídkou cenově docela přijatelného jídla (40,- za hlavní jídlo, tuším 30,- za obloženou maxibagetu), tak jsme poobědvali a přečkali déš? jak se dalo: hráli automat benefiční na tento server, v hale koukali na projekce filmů, četli fanziny v čítárně, vedli více či méně prázdné kecy se známýma z republiky a seznamovali se s novými (a koukejte se ozvat jak jste slíbili, víte koho myslím!!).
Sobotní porci otevírali s příjemným emo-core the Mood. K uplakanému počasí se docela hodili, naštěstí pršet už přestalo, tak jsme se mohli tanečkem zahřát. The Mood to docela šlape – jejich kořeny jsou v té rockovější části emo spektra – a ukázali to i na Fluffu.
Po the Mood měla zahrát kapela, na kterou se hodně lidí docela těšilo, bohužel se ale staly zklamáním festivalu – Vaadata Kishut. Kapela údajně proslulá živou show své vystoupení odstála, až na pár světlých momentů tomu chyběla š?áva a skoro bych napsal, že se to dalo odzývat. Na vině je zřejmě personální zemětřesení včetně výměny bubeníka, které následovalo po uvalení vazby na původní zpěvačku. Ale dost drbů ;-)
Pravým opakem v nasazení byly následující X-wing. Předvedli jednoznačně nejlepší vystoupení jaké jsem viděl, inu, podpora kamarádů se počítá, ne? Parádní našlapaný hc punk staré školy, trochu jiné promluvy mezi písněmi než klišovité „thanx for coming, this song is dedicated to hc scene,“ i nějaký ten divoký taneček pod pódiem...
Výbor veřejného blaha z hudební linie festivalu maličko vybočovali a myslím, že pro lidi neznalé českých reálií byly docela nezkousnutelní... Anti-komunistický a anti-sxe hc se špetkou hip-hopu, podaný s neskutečným nasazením přesto ale dokázal nakopat nejeden zadek.
Na další tři kapely mám docela promíchané vzpomínky. Korzoval jsem po hypermarketu a odchytával známé; užíval festivalu... Vím jenom, že na metal o sobě opět dali pořádným kotlem vědět kick-boxeři. Oproti minulým festivalům jich však znatelně ubylo, totální macho-paka zmizeli úplně a zbylý „šus?áci“ byli vesměs docela ohleduplní, takže pozitivní pokrok...
Vzpomínky mi začínají opět u Face the Fact. Italský straight edge new school nátěr, hodně energický a poměrně pestrý, se podle mě předvedl ve výborném světle. A soudě podle reakce publika jsem nebyl jediný s tímhle názorem.
Další vystoupily Highscore, se kterými přicestovala početná suita jejich „crew.“ To proto, že se jednalo o jejich úplně poslední koncert. Charakterizovat by se dal jedním slovem: PEKLO. Totální nářez, v každém momentu skákali s pódia minimálně tři lidi, jakmile se zpěvák s mikrofonem přiblížil k davu, hned se u něj vytvořila valná hromada.. Totální šílenství, sprosté nadávky kytaristy, prostě zvěř. Proběhla i výměna názorů mezi kapelou a „ochrankou“ – kapela vítala lidi na pódiu, „ochranka“ nikoliv... Opravdu důstojné rozloučení, korunované prodejem CDs a desek za symbolických sto korun.
A po Highscore metalový vrchol, Heaven Shall Burn. Zvěř pokračovala, tentokrát přišla řada na všechny metal triky typu stěna smrti nebo kajak ;-) Párkrát jsem se v kotli ocitl a po pravdě nechápu, jak tam mohl někdo fyzicky přežít déle než tři písničky... Po třech písních mě to přestalo bavit i hudebně, jedna píseň jako druhá, a tak jsem to zabalil...
After party byla tentokrát nacpaná k prasknutí, juchalo se opět asi do půlnoci, ale koncentrace lidí byla tentokrát opravdu vysoká. Když už nic, ukázalo to alespoň, že se HC kids umí bavit ;-) A už se těším na kecy nepravověrnějších hártkoristů a jejich sloupky o tom, jak jim bylo smutno, když viděli hártkoristy tancovat na pop, hehehe...
Neděle
A jsme u neděle. Ta tentokrát začala optimisticky, bez problémů s panem debilem nebo s počasím ;-) O dvanácté se v hale mělo konat pásmo mluveného slova páně Banána, ale vcelku brzy se vše zvrhlo v debatu o smyslu a směřování aktivismu; myslím, že snad o debatu přínosnou pro všechny zúčastněné, a že jich bylo opravdu hodně.
Z neděle se bohužel vytratila hudební pestrost a tak se střídaly emo kapely s metalem. Z šedi průměru podle mě vystoupila svým setem Thema Eleven, která to rozbalila opravdu slušně a když po hudební destrukci odešla z pódia, zůstalo hodně lidí stát s otevřenou pusou...
Další kapela, která se podle mě postarala o rozruch, byla Pinback. Těžko vydejchatelný experiment mezi metalovými Destiny a Liar, ale opravdu parádní.. Totální úlet, muzika odjinud, ale... Prostě kdo slyšel, ví.
No a letošní Fluff uzavřeli Liar, ale ještě před nimi ještě vystoupil apoštol špatných zpráv Banán, aby oznámil další stěhování stanů – z kempu zpět do areálu festu... A Liar rozjeli to nejlepší, co umí, jak jinak ;-))
Závěrem
Letošní fest je těžké celkově hodnotit... Chtělo by se napsat parádní místo, ale problémy s majitelem a policií udělali jistě své. Bohužel. Zejména ne-česky mluvící návštěvníci měli s orientací ve vodopádu změn docela problém...
Oproti loňsku ubyla také pestrost, co se týče zastoupení kapel odjinud než z Evropy... Byl jsem nadšený z toho, že minulý Fluff byl manifestem toho, že HC je globálním fenoménem a že se na pódiu střídali kapely z Evropy, Jižní Ameriky, Japonska... Zastoupení jiných kontinentů bylo letos slabší, ale to samozřejmě závisí na nabídce a není to žádná kritika.
Pro mě to byl hodně příjemně strávený víkend, až na prudy v podobě stěhování a brzký konec after-party. Tolik známých z hc oblasti nikde jinde nepotkám a hlavně: nikdy jindy nemám prostor si s určitými lidmi pořádně promluvit...
A nakonec něco, co by mělo zaznít: DÍKY FLUFF CREW za skvělý fest!!!
Více na old.czechcore.cz
|
