(Samuel / Machiavelli / Engineer / KOI)
Jestli si dobře vzpomínám, tak to bude šest let, co jsem na koncertu Snapcase od Honzy dostal na recenzi první vinylovou desku vydanou na Samuel (jinak osmý titul na tomhle labelu). Byl to sedmipalec Švédů Franklin Lakes, kapely, kterou jsem si na první poslech zamiloval a ke které se od té doby pravidelně vracím. Na Samuel Records za těch šest let vyšlo spoustu velkých desek a CD. Teď je venku nové EP Franklin Lakes a kruh se uzavírá, v tradičním sloupku přiloženém k sedmipalci se totiž píše: „Od Samuel Records můžete do budoucna čekat už jen EPs a fun-zine.“
Je jen málo kapel s tak charakteristickým zvukem, že si je zapamatujete na první poslech a od té doby budete schopni bezpečně poznat, že nějaká píseň, co někde uslyšíte, je právě od nich. Franklin Lakes tuhle vlastnost mají. Nejen díky uhrančivému vokálu, ale hlavně díky mrazivé atmosféře jejich písní. Nevím přesně, jak jejich styl definovat, možná se tomu říká indie-rock, možná post-punk, ale základním rysem je tady absence jakéhokoliv afektu. Mám pocit, že čtyři kluci si vybíjejí energii skládáním výborných písniček disponujících takovou silou a srozumitelností, že by mohly zaznít na hardcorovém koncertu stejně jako na MTV. Tady se zase hodí úryvek ze sloupku: „Franklin Lakes jsou podlampoví hráči! Nikam se netlačí a spíš se věnují nahrávání pro své vlastní potěšení.“ Přesně ten pocit ve mně zanechává jejich hudba. Střední tempo, melodický vokál, rovné bicí, garážový zvuk a vrchovatá porce nervozity. Možná jako kdyby se The Smith nebo Joy Division zbavili teatrálního nádechu osmdesátých let, který mě osobně od jejich poslechu naprosto spolehlivě odrazuje. A vliv starého punku je podle mě naprosto jasný - ta energie! Cítím tam tu samou „smutnou“ energii jako u „retro-punkových“ kapel jako třeba The Vicious nebo některých starších písní od Randy. Asi mě nejvíc těší, že tady chybí extrémně podbízivé písničky, které ve většině případů nemůžu vystát (čest výjimkám – Magnus Eliassen je jeden příklad za všechny).
Poslední EP na Machiavelli Records (label dvou členů FL) mě trošku zklamalo, protože bylo trochu jiné, než starší nahrávky, hlavně než podle mě nedostižný sedmipalec Mal Communiquer. Čtyřmi skladbami na novém sedmipalci se ale FL naštěstí vrací do starých kolejí, i když možná jsou aktuální věci víc taneční. Určitě je tam nějaký progres, ale podle mého vkusu správným směrem. Co skladba to hit.
Více na old.czechcore.cz
|
