04 měl pořadové číslo právě proběhnuvší ročník stále oblíbenějšího táborského festu Free Dim Fest, který si pořád zachovává statut příjemně nevelkého setkání poho lidí, kytarových, punk a hard core kapel i spousty doprovodných historek, o kterých se ale většinou nepíše a zůstanou zasunuté jen ve vzpomínkách a myslích zúčastněných aktérů :-).
Páteční hudební set na dvorku Café Baru Sedm na táborském náměstí odstartovali Emmemevoodoopöka, na jejichž svižný a alternativně znějící bigbít už od počátku tancovali mnozí zúčastnění. Kapela si svou činností vyšlapává stále větší pozornost a oblibu, a také páteční festivalový koncert ukázal, že zaslouženou.
Druzí hrající Francouzi Bannanas At The Audience pobavili a zaujali především skvělým a neúnavným pódiovým nasazením. Muzika se nesla kolem melodicky rock n rollového hard core podání i některých emotivních pasáží. Celkově ale nešlo o nic originálního, mně vadily i některé do nekonečna se opakující pasáže, které pak již chvílemi nudily a ubíraly drive.
Jsou dva druhy kapel.Ty které si tolik radostně vychutnáte právě na živo skoro ještě raději než desky. Pak ty, které zvukový luxus a vychytávky svého alba na pódium nikdy nepřenesou. Ne, že by to neuměly, ono to mnohdy ani není možné technicky. Mezi ně patří i alternativci a hračičkáři OTK. Těmhle sympaticky a mile působícím muzikantům o něco takového ale zřejmě ani nejde. A na živo působili jako, řekněme, moderně znějící ambientně undegroundová parta, kterou jejich muzika prostě nesmírně baví. Škoda byla možná jen občasné hlasové nejistoty zpívajícího frontmana.
„Teď příjde ejakulace,“ křiknul na mne jeden velký chlapík a měl pravdu. Vrchol pátečního večera obstarali ve formě hrající desperados Esgmeq, kteří opět předvedli, že punk se dá pořád hrát nesmírně svižně, vtipně, s nápadem i nasazením. Flusance, energie, kalba a spokojenost většiny osádky pod pódiem a nasazení i nadhled na něm.
Páteční večer bylo pak možno dostrávit v prostorách příjemného baru Café Sedm (zdravím nesmírně sympatické a vše stíhající barmanky :-), kde po vůbec celou dobu festu vytvářel chill-out Summer Magits Sound System, hrající reggae, ska a i punk. A pak již spát, třeba na mlýn sdružení C.E.S.T.A., kde se nocovalo za příjemných padesát korun za kus.
Sobotu zahájili punkýši Svině, kteří předvedli klasickou porci stylu, hranou poměrně energicky a s nasazením.
Druzí Rodeo Queen z Německa se podle ohlasů okolí stali pro mnohé jednu z nejzajímavějších part festivalu. Poctivě drhnutý vostrej bigbít, který určitě potěšil třeba fandy Motorhead stylu a jim podobných part.
Hlukaři Gnu jsou jednou z nejoriginálněji znějících part, co tady ve scéně máme. Příjemně podivní, napadlo mne také při jejich setu. Chcete se bavit o kytarové alternativě? Skladatelské přemýšlivosti a hudebním nářezu zároveň? Prosím, tady to máte. Kapela předvedla i několik nových kusů a ukázala, že ani v další tvorbě nestojí na místě a máme se i nadále na co těšit.
Valašské punkery Innoxia Corpora jsem neviděl, takže nemohu sloužit. O to příjemněji jsem si s nimi popovídal v noci po festu, takže je tímto aspoň zdravím.
The Sons Of Saturn jsou další z reprezentantů francouzského hard core. Také jim bylo blízké to známé pódiové nasazení a užívání si svého setu na plno. Své včerejší kolegy z řad krajanů ale určitě převálcovali i větší originalitou, s jakou své sekaně-melodické podání stylu zahráli.
A sekalo se, tedy na kytary a bicí :-), také při úplném závěru koncertní části festu, kterou obstarali němečtí Smart Ass Dynamite. Přiznám, že také jejich set jsem pozoroval již ne moc pozorně, v paměti mi ale utkvěla velká energie, až k jazz postupům svádějící nářezík a z okolí jsem zaslechnul třeba i přirovnání k No Means No (díky, pane kolego fotografe :-).
Bylo po všem? Zdaleka ne. Free Womension Discotheque se nazývala úplně závěrečná after party v Garge Clubu, kam se kolem jedenácté noční přesunuli snad všichni, kdo měli ty dva dny s festem (a? již jako diváci, pořadatelé, nebo účinkující) co do činění. Vše začalo stylizovanou bitvou jako s Hvězdných válek, nacvičenou lidmi kolem Free Dimension. Muziku pak roztáčely tři dámy, DJ´s Hilary z kapely Sabot, sympaticky působící speakerka celého festu Lexa a kanadská multimediální umělkyně, žijící již dlouho v Čechách, Naomi. Kalba to byla pro mnohé náramná, ale zase z těch, které se spíše musí zažít, než popisovat.
Sluší se také připomenout, že výtvarně vnitřní prostor Café Baru Sedm vyzdobili pro fest pražští umělci kolem Galerie A. M. 180.
Více na old.czechcore.cz
|
