(Insane Society Records)
Kdyby se tahle deska jmenovala Hranice Možností, bylo by to také naprosto vystihující. Musím se hned na začátku přiznat, že pěkně prozkoušela i hranice mých recenzentských schopností, protože už se mi hodně dlouho nestalo, abych nemohl najít slova a výrazy pro popis něčeho z čeho jsem úplně vyřízenej. Gride totiž s novou sestavou posunuli sami sebe někam, kde mě to už začíná mást a tím se k tomu konečně dostávám: Vůbec to není jednoduchá deska, na to rovnou zapomeňte. Bude vás trápit jak po stránce hudební tak textové a určitě se najdou spousty těch, kteří budou brečet po starých dobrých Gride. Jsem přesvědčen, že je to její účel a že v momentě, kdy ji alespoň částečně rozluštíte (někomu se to možná povede okamžitě), nastane efekt otevření kostky, která vám otevře jiný svět. Ano, po hudební stránce jsou Gride opět víc jedovatí, samozřejmě víc techničtí a na první poslech komplikovanější. ALE, když pak posloucháte pozorněji, zjistíte, že to je hudební puzzle, takže na začátku máte jen spoustu věcí všelijak rozházených a když je správně složíte dohromady, dostanete něco, co vypadá (zní) skvěle. A přesně takový je Horizont Událostí. Jestli chcete slyšet něco konkrétního, tak ano, Gride se zde mnohokrát blíží např. Locust, nebo Melt Banana, občas dokonce i Dillinger Escape Plan, ale spíš technicky, než stylově. Občas tam slyším i Pig Destroyer nebo Phobia a samozřejmě starý thrash, který drhli třeba Cryptic Slaughter. Berte to ale opravdu jen jako orientační body, protože Gride znějí prostě jako Gride, tedy naprosto originálně a autenticky. Hudba, která vás porcuje zaživa a komentovat úroveň hráčských výkonů je doufám naprosto zbytečné. To už se ovšem nedá říct o obsahové stránce téhle desky. Inyho jsem vždy považoval za nejlepšího textaře, kterého znám, ale to co předvedl tady mě uzemnilo. Jakoby jeho způsob vyjadřování prošel stejným vývojem jako hudba Gride. Nepochopitelné slovní obraty, metafory a různé slovní hříčky. Je to víc komplikované, ale má to svůj vlastní vnitřní řád a v neposlední řadě obrovskou sílu. A to hlavně proto, že ty texty jsou o NĚČEM a psal je někdo, kdo má komplexní přehled o tom, co se kolem děje, přestože i on neustále hledá odpovědi a pochybuje. To je vražedná kombinace, a tady máte důkaz: "Na stole vzkaz a převržená židle. Popelník plný, od rumu láhve. Přede mnou někdo, někdo tady musel být. Někdo tu byl. V zahradě koster živých stromů, našel jsem za krk visící myšlenky, ve vzduchu se kývaly zleva doprava a možná, že už dlouho. Někdo tu byl. Tep jsem jim zjistil na střepu zda dýchají a pak je zakopal šest stop pod zemí. A pak jsem šel, šel jsem zase svoji cestou. A pak jsem šel tam, kde zatím nikdo nebyl. A pak jsem šel........ ". Už chápete? Tohle je ten kamínek, který dělá z mozaiky jménem Gride surrealistický obraz, který možná na první pohled moc nechápete, ale něčím vás fascinuje a přitahuje a můžete na něj koukat hodiny, poznáváte barvy, kterými je nakreslen, ale jinak jste nikdy nic takového neviděli. Horizontem Událostí to Gride dotáhli někam na úroveň Dalího Persistence Paměti. Počkám si, jestli to půjde ještě dál, teď jsem totiž přesvědčen, že už to prostě není možné.
p.s. Venku je zatím jen cd verze (parádní digipack), vinyl by měl být poprvé k dostání na Play Fast od Don´t Festu.
www.myspace.com/gridecore
www.gride.wz.cz
www.insanesociety.net
Více na old.czechcore.cz
|
