Byl jsem velmi rád, když jsem před nějakým časem v říši internetu narazil na Maťa z The Flame Still Burns. Vůbec jsem nevěděl, kde je tomuhle chlapíkovi konec, jak se má a jak žije. Po prvních zprávách, kde jsme si pokecali o tom, jak jde život, samozřejmě řeč přišla i na muziku, na kapely, koncerty, prostě koho co v poslední době zaujalo. Dostal jsem od něho také mimojiné tip na novou partu Heartbeat, prej co na to budu říkat. Že to nebude ani k ničemu přirovnávat, ať si udělám nezaujatě obrázek sám. Dva songy na myspace zněli velmi povedeně, ale mám raději, když si mohu danou nahrávku okouknout s obalem, když se mohu podívat na tu práci i v reále a tak jsem si napsal o cédo, které záhy přišlo. No a abych tady sáhodlouze neplácal jen samou omáčku, jdeme hned k jádru věci. Prvně obal disponuje pěknou kresbou, což vždy rád ocením, když si s tímhle dá někdo práce a není to jen černobílý xerox na tisící způsob. N cd se nacházejí čtyři songy, které oscilují někde na pomezí hardcore a metalu. Ale pozor, žádná miliontá metalcore kopie, která nemá co říct a plitce imituje své slavnější kolegy. Tohle má vlastní ksicht, vlastní řekněme duši. Tu oné nahrávce asi dodává Ninin zpěv, který má více barev a poloh a díky tomu nepůsobí monotónně a baví vás po celou dobu nahrávky. Sám pro sebe bych to rozpětí ohraničil tak, že na jedné straně to jsou melodické party typu Aurinkokerho a protipól tvoří třeba hrubé nálože ve stylu Walls Of Jericho. Dalším fenoménem, který neustále udržuje vaši pozornost, je kytara. Neotřelé nápady, které se střídají a nikdy nezaujmou takovou pozici, že by vás otravovali, tlačí všechny skladby hodně dopředu. Metalové vyhrávky jsou vhodně doplněné o klidnější části a nepůsobí to nijak kostrbatě. Malinko mi vadí, že ač má kapely jednu kytaru, na nahrávce jsou dvě. Mám pak obavy, že člověk přivykne zvuku dvou kytar , které dělají nahrávku bohatší, a na koncertě o toto bude připraven a bude to znít malinko hluše. Ale je to jen drobný detail, každý to může vnímat jinak… Nesmím opomenout, že vše je podpořeno kvalitní rytmikou, která se nesnaží za každou cenu jít ve stopách složitých kytarových partů, ale je jakýmsi dozorcem v pozadí a dává tomu všemu určité mantinely. Přidává tomu určitou jednoduchost a řekněme punkovou přímočarost. Komplexně je tato nahrávka pro mě velmi milým překvapením. Pokaždé mě dokáže potěšit, když někdo dokáže uchopit metal, hardcore, punk, skloubit je v jeden celek a dát tomu své vlastní pojetí. Myslím, že kdo nepropásne jejich dva koncerty v Čechách, nebude litovat.
