1. Tak nad na úvod něco o tobě, myslím, že tě mnoho lidí zná jen, jako toho typa co píše pro czechcore pod pseudonymem Samuel, takže kdo je Honza Klouček?

Zdar Máro, pouštím si kapelu Stimulant a pokusím se Ti odpovědět podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Svým zájmem jsi mě překvapil :). Jmenuju se Honza Klouček, Samuel, Klouča ... kluk / chlap / táta ročník 73, kterýho stále baví hardcore punk a všechny jeho možné, i nemožné odnože. Samuel je spojený se Samuel Records, můj pes dělal s dalšíma dvěma čtyřtlapejma borcema Dog Lovers Records, pár let (6?) jsem řval v Lahar, kdysi jsem dělal s Korkem koncerty na písecké Palubě (pak i pár sám v jednom píseckém klubu) a aktuálně jsem snad člen olomoucké koncertní party SF MINI. Celý život jsem žil v Jižních Čechách a před cca 10lety jsem se s Janou přestěhoval na chatu nedaleko Olomouce, kde žijeme v sestavě - já, žena Jana, dvě děti a pes. Několik posledních let jsem navíc posedlej ježděním na kole.

2.Před několika dny jsem si po cestě do práce říkal, jak by ti asi bylo na druhé straně, na chvilku tě vyhodit z role tazatele a trošku potrápit tvoji paměť, vyzpovídat tě.:)
Který z rozhovorů bys vypíchnul jako tvůj nejpovedenější, a naopak na kterém sis vylámal zuby? Je někdo s kým bys chtěl udělat své „interview snů“ nebo je to všechno jen otázkou spontánního nadšení, kdy si sedneš a píšeš?

Máš zajímavé myšlenky cestou do práce, já jsem většinou spokojenej, když nezaspím. Necítím se jako někdo, kdo je v roli tazetele, spíš mám občas pocit, že by bylo prima nějaké kapely - lidi oslovit, tak to udělám. Důvody jsou různý, třeba, když vydají desku, dělají něco zajímavého, nebo mi je jejich aktivita sympatická. Dělám to, protože mě to baví, ne že z nějakého důvodu musím. S každým zůčastněným se většinou znám, tak je to spíš přátelské povídání. No, jinak, nemám žádné nejlepší / nejhorší rozhovory, každé povídání, které jsem dokončil beru jako prima. Nejsou ani nějaká interview snů ... snažím se, nic si nemalovat a je prima, prostě si jen sednout a povídat si. Vybavila se mi teď písnička 411 "Destroy The Dream", je určitě dobrý brát věci jak jsou, nic si nemalovat. Sám jsem si častokrát věci v myšlenkách vylepšoval. Super bylo popovídat s Vitamínem, Šamanem, xSebemx, Blumem, Tebou, Kubou Mořickým, Pájou z Lidské Zdroje, Petrou Z Liberce ... jo to byla první holka se kterou jsem dokončil rozhovor. V první odpovědi jsem ještě zapoměl na to, že občas vydám zin How Can Limo Kill Your Dreams? (s xJesusemx a Štelcou) a jednou mi jeden známej vytknul, že v zinu jsou málo oslovený holky. Takže bylo fajn, že Petra to se mnou vydržela do konce. Kdysi jsem chtěl do zinu zpracovat rozhovory s punx, co žijou na ulici, ale pak jsem to nerealizoval, protože jsem si řekl, že já na ulici nežiju a byl by to pohled "zhora". Nebylo by to solidární. Díky hardcore punku, jsem se nějaký věci naučil, a nejlepší je, když k něčemu sednu a udělám to hned nebo v čase, který na to mám. Pokud to neklapne, tak se to pak většinou táhne a trápím se. Nejsem profík, češtinář, grafik ... co já vím ... k většině věcí co dělám, a mám k nim dobrej vztah, jsem se dostal, protože jsem chtěl. Snažím se vše udělat, jak nejlépe v danej okamžik umím, a o tom asi je i ten hardcore punk - dělat věci tak, jak to v danou chvíly nejlépe umím a dokážu.

3. haha, moje cesta do práce včetně přesunu pěšky, trvá cca hodinu, takže se mi hlavou prožene ledasco.
Na tvůj tištěný fanzin „How Can Limo Kill Your Dreams?“ jsem si brousil zuby, protože jsem o něm dlouho neslyšel, takže jsem rád, že je to stále živá věc. Poslední číslo vyšlo kdy? Kolik čísel jsi zatím vydal? Něco máš rozdělaného, prozradíš něco z obsahu? Má to celé nějakou spojitost s tvým blogem?

Tvůj zájem je samozřejmě potěšující. Mám ještě asi 3 kamarády, kteří mně urgují. Zin má svoji historii, zatím vyšlo 7 čísel. První číslo jsem dělal sám a pak jsem přizval parťáka Uja Láriše - xJesusex a jsem rád, že spolu máme stále chuť pokračovat. Osmé číslo bylo vlastně dlouho hotové, ale zatím nevyšlo. Možná to zní divně, ale asi jsem o tom moc přemýšlel a nenašel tu vhodnou energii, která by mně nakopla kupředu. Jsem i moc rád, že s osmým číslem přijal hozené laso Honza Šelcík - Štelca (Cirguz, The Junk Food) a přidal se k nám. No, ale dál, když jsem tu energii tak nějak našel, odešel mi disk s kompletníma datama. Částku za opravu disku jsem nebyl schopnej akceptovat, nějak si ji logicky zdůvodnit, takže ze spousty věcí se najednou stala opravdu nevratná historie. Aktuálně je ale zine skoro celý znova vysázený, takže pokud bude hnusně a nebude mi to lákat na kolo, snad i vyjde. Vázlo to na mně, parťákům se za to omlouvám, ale tohle není "level" práce, takže jsem rád za jistou volnost. Číslo bude hlavně o rozhovorech a osobně jsem moc rád, že jsme obsah poskládali společně. O zinu jsem přemýšlel, tím pádem i odkládal, z několika důvodů, v dnešní době, je všeho nadbytek a já jsem nepociťoval nějaký hlad obecně. Samozřejmě se rýsuje i srovnání papírový zine, který se může v době rozvinutého internetu jevit jako médium neekologické a internetu nemůže konkurovat aktuálností. Navíc vydání papírového zinu i něco stojí. Knížky, ziny, desky ... ano mám to stále rád a ziny hlavně pro nějaký nadčasový obsah, takže své místo má určitě. Hlavně z důvodu, který se mi potvrdil při práci na aktuálním čísle, vytištěný papírový zine nezničíš tak snadno jako třeba disk, na kterém jsou 1/0 uloženy. Jednou až vypnou i-net (:)), tak tady zůstanou jen ziny a desky, ale to je "kategorie" představte si to. Zine s blogem souvisí i nesouvisí, je to prostor, kam mohu něco "vysypat" a je to dostupný všem a zdarma. Díky rozhraní blogu, který je daný, jde i o to, že nemám žádnou práci s návrhem www, ani za to nic neplatím. Občas něco hodím i na czechcore.cz.

4. Podobným způsobem jsem přišel o poměrnou část čtvrtého čísla Bakteria, sílu na realizaci jsem pak už nikdy nenašel a těď po letech, bude lepší dělat zase něco nového. Dobře, že jsi to nakousl. Taky si myslím, že tištěné fanziny mají stále své místo, vlastně po letech jsem zcela upustil od názoru tištěný fanzin vs. webzine ve smyslu konkurence. Internet splňuje především to co jsme kdysi dělali jako newsletter, ale lokální fanzin jako takový stále víc a víc dostává významu spojení dvou slov – fanoušek a časopis. A věřím, že do budoucna ty lokální fanziny budou jen lepší. Přesto jsem rád, že internet dobře vyplňuje tu globální stránku informovanosti a komunikace. Takže síť se v jistém slova smyslu stala velký pomocník pro naši minoritu… jak se na to díváš ty?

Odpovědí se pomalu prokoušu, vezmu to postupně. Začnu u ztráty dat, nejdřív si člověk přijde, že se mu to jen zdá a zítra to bude dobrý. No pak pozná, že to není dobrý, nějak se s tím srovná a otázkou je, jestli se do věcí pustí znovu. Zažil jsem to a už vím, že ten "čistý stůl" má taky něco do sebe, je to něco jako čistý papír, atd ... chci tím říct, že ty nové starty mohou přinést nové podněty, úhly pohledu a třeba novou energii. Souhlasím s Tebou, co píšeš o srovnání zinu / www. Každá tato, řekněme platforma, má svoje výhody i nevýhody. Já bych se přihlásil k označení "fun-zine", podstatný je aby mě to bavilo (bavím se za sebe) a dávalo to smysl mě samotnému. Vlastně potom ani nepotřebuju tu zpětnou vazbu, když to řeknu nadneseně. Baví mě, když vznikne třeba nějaký zine jen o fotkách, nebo o tom jak punx (dosaď si sám další styly a odnože) dělají nějaké činnosti, které na naplňují - pěstují papričky, fotí, recyklují staré bajky a dávají jim nový život. Tohle jsou pro mě věci, které mohou lidi spojovat a mohou jim to dodávat energii a inspiraci. Energie a inspirace, to je podobný jako "zdravý a štěstí", lze pak v sobě najít nějakou dovednost a dostáváme se tak i k DIY, dělat věci sám ... pokud z toho dýchne to fanouškovství, nadšení, je to super! Taky věřím, že i tohle se bude posouvat, určitě se to i již děje, pokud přeskočím platformu "hardcore / punk". Stejně tak jako dneska je poměrně jednoduchý vydat desku své kapele, je jednoduchý udělat zine. Musíš mít jen tu chuť. Internet tady je a bude, bez něj by globální svět téměř nemohl fungovat. Vnímám ho jako dobrého pomocníka, ale zlého pána. Věci urychluje, ale je potřeba si uvědomovat, že různé platformy na internetu vlastní převážně nadnárodní společnosti, je to propojeno s byznysem ... o tom by se dalo polemizovat dlouze, ale vypíchnu z toho to, že punk/hardcore, má dle mého "hadí vlastnost, tím myslím že tady bude vždycky, třeba se změní jen jeho podoby, prokličkuje vším, a využije třeba z možnosti zdarma a dobré platformy k rychlé komunikaci, šíření informací. Já jsem zůstal jen u emailu. Poslední je, že se postavím nad "minoritu", osobně se beru jako "člověk" snažím se nad nikým nepovyšovat , ani neponižovat. Nežiju jen ve škatulce "hardcore / punk", ikdyž můj život je tím hardcore punkem ovlivěný napořád. Stejně jako se posunula (a posouvá společnost), posouvá se i hardcore punk, hodně lidí se živý i tím co je baví. Chci tím říct, že pojem "minorita", jak jsem ho vnímal před lety, vlastně mizí, pro mně je hardcore punk součást mého života, ale stále pro mně platí, a bude platit, že "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého". Teoreticky má každý možnost, dělat si co chce, ikdyž některé rozhodnutí nejsou lehká. "minorita" jsem vnímal a vnímal, svým způsobem jako stigma, a to už tak moc není, podívej se třeba na tattování, atd. ..

5. V mnoha ohledech naprosto souhlasím. V podstatě dlouhé roky neřeším to zda jsem ještě ve scéně nebo ne, miluji rozmanitost, vesměs nálepky používám jako orientačný body, zkrácený význam dlouhých vět, je to dle mého názoru praktické, i když pro někoho svazující a pro některé důvod k fanatismu a třeba i nenávisti.
Když už jsme u těch minorit, ještě mrkněme na ještě menší skupiny. Zmínil jsi kolektiv SF MINI z Olomouce, jak fungujete? Měl jsem možnost SF MINI navštívit s mojí kapelou a byl jsem velmi nadšený...takže povídej.

Tebe to slovo minority vyloženě baví :) SF MINI je označení pro prostor, kde funguje parta / kolektiv, skejťáků a lidí, kteří mají rádi hardcore punk. Prostor je pronajatý, za komerční nájem, a skládají se na něj skejťáci, skupiny, které zde zkouší a něco připadne i na koncerty. Jsem jedním z party a osobně si cením, že tohle dokáže fungovat. Já dělám, řekl bych drobné věci, udržuju aktuální http://sfmini.musicforliberation.com/, občas udělám salát nebo perník, většinou se starám o plakáty … snažím se zapojit jak mohu. Fungujeme na vzájemné domluvě, více může napovědět https://www.periferia.cz/rozhovory/rozhovory-s-poradatelskymi-kolektivy-02-sf-mini/. Koncertů tady proběhlo již celkem hodně, za sebe jsem byl strašně rád, že „jsem mohl“ udělat Wojczech, který beru jako skvělou partu. Mám k nim velice kladný vztah, protože to byla první grindcore kapela, které jsem dělal koncert (tehdy ještě s Korkem na písecké PALUBĚ – R.I.P.). Koncerty vždycky nějak hromadně schvalujeme, bavíme se o tom, a většinou dojdeme k nějaké shodě. Řekl bych, že se to snažíme dělat, jak nejlépe umíme. Nejsem ale mluvčí celé party :). Mrzelo mě, že jsme Vás MINI nestihl, byl to jeden z mála koncertů, který jsem chyběl.

6. Ok, když už jsi zmínil píseckou Palubu, řekni mi o ní víc...zavzpomínej …??? Co bys označil za prvotní impulz, kdy jste si řekli „hey uděláme koncert“?

To je otázka z "historie" cca 18-20 let zpátky v čase. Od té doby se změnilo asi úplně všechno, ale možná si pár lidí na PALUBU i dnes vzpomene, rozhodně se mezi ně počítám! Byla to skvělá doba a občas mi myšlenky s ní spojené problesknou hlavou. PALUBA bylo písecké "doupě", nevelký dřevotřískový baráček, kde se scházeli opravdu velice různí lidé a odehrávalo se tam množství možných i nemožných věcí. Pokud by jsi se zeptal různých lidí, určitě by každý z nich měl na tenhle prostor své vlastní vzpomínky. Jeden čas jsem tam chodil celkem pravidelně. Všichni co jsme na koncerty v Písku chodili, jsme se na PALUBĚ potkávali a vlastně tam se vše domlouvalo, i odehrávalo. Jezdili jsme v různých sestavách na různé koncerty po republice a pak jsme s Korkem postupem času začali dělat i koncerty na PALUBĚ. Velice nám s tím pomáhal Michal Brožík z vodňanské Pohody, který nám půjčoval aparát a mikrofony. Jo, jednou dokonce dojeli vodňanští punks zájezdem pronajatým autobusem. Hráli tam Rot, Wojczech, Quattro Stagiony, Landmine Spring, Idiot Savant, Who´s My Saviour, Bad Luck Ride On Wheels, Dreschflegel, Bickles Cab, Guided Cradle, Kurwa Aparata, Gride, Ingrowing, See You In Hell, Lakmé, Antichrist, Silence, většina jihočeských hardcore punkových kapel a poměrně často i Suffer se svým melodickým skate punkem. Na spoustu kapel jsem zapomněl. Snad i Vy s Festou Desperato jste tam hráli, né? Rád na tu dobu občas vzpomenu, né že bych nějak minulostí žil, ale prostě to byla skvělá doba. Potkal jsem se tam se spoustou super lidí a vlastně jsme se tam znali skoro všichni. Postupem času začali pravidelně jezdit Nesoučást Stroje crew, parta ze Sušice, vltavotýnské duo Mr.Šakal a Syky (členové Dropdead revivalu RABIES), ale i lidi z Prahy (Šaman, atd.). Nerad bych na někoho zapomněl, ale zúčastnění si by asi věděli. Proběhly i nějaké benefiční koncerty a taky jsme se tam vlastně potkali s tehdejší sestavou LAHAR, který v tom prostředí vznikli. Tehdy jsem častěji něco vydával na Samuel Records a prostě jsem se snažil, všichni jsme se snažili nějak být aktivní. V hlavě mám i pár vtipných historek, jedna se týká snad i Festa Desperato, Miruus tam tehdy při odchodu zapomněl svojí bassu opřenou o Palubu? Tuším, že si ji pak zpětně odkupoval z nějakého píseckého bazaru, své kouzlo měl koncert z jednou nejrychlejších kapel na světě Quattro Stagioni, v době jejich skvělýho EP https://www.youtube.com/watch?v=qTZKg4URwfw
Jejich bassák se družil tak moc, že se pak u mně na bytě celej ... no, nebudu to rozebírat. Ráno hadry jako správný punk vypral ve studené vodě, a vyrazili na koncert na pražskou Papírnu. Dodnes mám doma 5"Ep Quattro Stagioni / Iron Lung s jeho omluvným dopisem. Na tomhle koncertě jsem se potkal i s mým cyklo hrdinou Zbyňkem Vintrem. No, vzpomenul bych si určitě na víc historek, PALUBA byla super a vždycky bude mít místo v mé hlavě. Na záchodě byl napsaný vzkaz "hledám sám sebe" s následnou odpovědí "přeji Ti aby ses našel" ... a to je vlastně životní moudro :). V každém případě PALUBA je již léta zbořená a myšlenky s ní spojené jsou uložené pod heslem "vzpomínej".

7. Ano Honzo, 1.4. to bylo 15 let od našeho koncertu na palubě, společně s váma, SYIH a Degenerace. Hehe si do dnes pamatuju večírek u Žrouta a následný spání u tebe a asi nejvíc to když jsem stál na pódiu a povídal si s Inym, hezky z očí do očí. :)
Takže Lahar vnikl na Palubě? Povídej, určitě máš tuny historek…?

No, na tuhle otázku se naprosto necítím odpovědět, Lahar je minulost a většina aktuálních Lahar fanoušků asi ani nebude vědět, že jsem tam řval. Přesto, v Lahar jsem byl myslím cca 6 let, hráli jsme hodně a rychle. Jestli se nepletu, tak jsme odehráli cca 200 koncertů, když jsem končil. Není asi zcela přesné, že Lahar vznikli na Palubě, ale tak nějak jsme se tam všichni potkávali. Já jsem nastoupil poslední, Korek a Žrout spolu zkoušeli, pak přišel Gizbern a já jsem byl poslední. Zaujala mně hlavně ta energie, co mezi náma oscilovala. Nejsem muzikant, co mně bavilo, byla právě ta energie a že jsme dělali, to co jsme dělali jako čtyři kámoši. Vzpomínky by na to měl asi každej jiný, kdyby jsi se ostatních zeptal. V každém případě jsem díky Lahar poznal zase spoustu jiných lidí, než díky labelu, atd ... velice rád vzpomínám na společné koncerty s Idiot Savant, to bylo super a Ronny (zpěvák Idiot Savant, W.I.F.A.G.E.N.A. Records) toho pro nás dělal opravdu hodně. Občas si prohodíme i nějaký email, letos jsme dokonce plánovali společnou pěší túru po horách, ale asi z toho díky situaci co je, nic nebude. Kapelu jsem nikdy neplánoval, přesto byla a snad měla i nějaký ohlas. Teď už je to stejná kapitola jako Paluba. Opravdu mně bavilo to potkávání se s různýma lidma na koncertech a ty koncerty byli někdy opravdu divoké. Určitě nezapomenu, jak na nás v Praze na 007 https://www.youtube.com/watch?v=BOmhApYivBI pařilo XXX nahých chlapců :). Nebudu jmenovat místa, kde to bylo super, na něco bych zapomněl a to bych nerad. Osobně mně nejvíc bavilo, když jsme hráli "naprostej pal". Stejně jako jsem neplánoval kapelu, přišel moment, že jsem se poprvé ve svém životě rozhodl pro krok se přestěhovat, celkem daleko od Písku, na Moravu. Samozřejmě jsem vše dlouho řešil v hlavě, ale nakonec jsem se rozhodl, že skončím. Poslední koncert s Lahar jsem měl v Písku Pí klubu, své koncertní triko Charles Bronson jsem tam dal Ondrovi Fišerovi (R.I.P.) a mikrofon předal Milanovi Banánovi Trachtovi. Na tuhle kapitolu určitě nikdy nezapomenu, ale má kapela je teď rodina kolem mně.

8. Myslím, že v Olomouci je mnoho příležitostí jak dát dohromady kapelu, nikdy tě už nenapadlo vrátit se za mikrofon?

Ale, napadlo. Po mém přestěhování i jeden návrh přišel. Osobně si ale nejsem jistej tím, že bych to vládal na 120%, jak to kapela potřebuje. Samozřejmě musím chodit do práce, děti, propadl jsem cyklistice a dělám toho ještě víc. Taky si myslím, že všechno má svůj čas a některý věci jsou v životě jen jednou, a asi bych to pořád srovnával s tím Lahar "fastcore obdobím". Mým hybným motorem nebylo "muzikanství", byla to to ta energie, kamarádství ... díky tomu to šlo ze začátku skoro samo. Na můj aktuální rodičovskej status, by se tohle napasovalo asi trochu hůř. Ale všechno jde, když člověk chce, třeba někdy ještě něco přijde. Třeba ne. Aktuálně bych čas na kole, za čas ve zkušebně nevyměnil.

9. Rozumím, jen mi to nedalo, ta otázka se nabídla zcela sama. Osobně nesrovnávám, žádnou kapelu ve které hraji s tou předchozí, ale vzpomínkám se jeden, čas od času neubrání. Někdy to dokonce vybičuje i k tomu, aby člověk neshnil za živa. Co bys označil jako zdroj toho co tě zaručeně pokopne k tomu, když na tebe začne doléhat únava životem?

No, jasně, pokud by něco bylo, nesrovnával bych. V každém případě by to muselo přijít nějak intenzivně "zevnitř", teď ale žádné takové nutkání nemám. Když jsem ale viděl po letech Wojczech, říkal jsem si ... "ty vole, to je naprosto ono, oni jsou sále mladý a energie z nich jen tryská ... ". To beru jako super kapelu, všichni stále strašně milý lidi a Danilo navíc stejně drzej jako před lety ... super! Častěji mám spíš nutkání něco vydat, ale desek vychází tuny, tak tyhle myšlenky v sobě taky brzdím. K nudě a tlení ... nikdy jsem se nenudil a nevím, co to je, mám spíš opačný problém, stále něco dělám a poslední dobou na mně spíš dopadá ten přetlak a snažím se dopřávat si ... nic nedělat, na nic nemyslet ... :) Únava životem na mně dopadá, ale snažím se to řešit jako na kole, každej kopec se musí vyject, ikdyž u toho občas držkuju. Co mi dokope něco dokončit? Určitě je dobrý, když cítím, že to má smysl a pak nějaká "pracovní teplota", zpracovat železo dokud je žhavý ... a když na mně dopadá únava životem kolem 17:00, tak si jdu na 15 minut lehnout :)

10. Ještě před nějakým časem jsem jakýkoliv pohyb navíc považoval za zbytečný, ale v poslední době sleduji jak se i mezi punks z „tabu“ stává poměrně diskutovaná věc...spousta punx běhá, plave, jezdí na kole, posiluje...cvičí bojové umění. Asi to mnoho lidí dělalo i předtím, ale nikdo o tom moc nechtěl mluvit...určitě dobrý signál, minimálně v tom, že no future slogan nemusí nutně znamenat jen destrukci těla a myšlení, i když to je asi nejstandardnější škatulka pro označení typicky českého punkera. Jak jsi se dostal k punku a hardcore? Jsou nějaké nahrávky, které jsi poslouchal před například 20 lety stejně jako dnes? Například včera (vlastně dnes v noci) před spaním jsem si vybavil Napalm Death – F.E.T.O., Crass – Penis Envy, Cryptic Slaughter – Money Talks, ale například Exploited ten úplně propadl sítem.

Začnu pěkně od začátku, nemám rád hromadné sporty - aktivní hraní, ani sledování zápasů v TV. Tělocvik jsem si na základce, ani střední, také moc neužíval, ale jak jsem rostl, postupem času si tělo samo začalo říkat o pohyb. Logicky jsem začal běhat a potom jezdit na kole. Rozhodně jsem pohyb neměl k kategorii "tabu", jen mi nepřinášel žádnou radost. Oni, všechny ty slogany jako "no sports", atd ... jsou spíš o lenosti o čemkoliv jiným. V každém případě aktuálně jsou běh, a teď hlavně cyklistika, mé nejoblíbenější činnosti. Zvládnu toho, a světe div se, víc než třeba v 18cti letech :). Navíc jízda na kole, to se dá i solidně napasovat na punk, viz. odkaz na "the bike is a pipe bomb", práce Bajkazylu, atd.. Pohyb, a speciálně ten na kole, je max. super a kdyby mi někdo dal na výběr, jestli jít na kolo nebo pivo, má volba by byla jasná :)

K hardcore / punku jsem se dostal asi vlastní zvídavostí. Asi to souvisí, i s lehkou asociálností obecně (viz. sporty) a nezájmem o nějaký obecnější věci. Různě jsem hledal, nacházel, a z velké části, to bylo o individuálním studiu a to mi asi zůstalo doteď. Díky hardcore / punku jsem se i množství věcí sám naučil, tak to mohu zpětně hodnotit jen positivně. Prošel jsem si různý životní období, a ten hardcore punk je se mnou stále, a myslím že budu napořád. Jednou z mých prvním zásadnějších nahrávek byli Telex "demo" kazeta a nahrávka The Boneless Ones "Skate For Devil", to bylo na střední ve Strakonicích, od jednoho spolužáka. The Boneless Ones jsem si dokonce nedávno na netu pustil, a překvapilo mě, jak moc to je thrash, kterej moc nemusím :). Pak jsem poslouchal spíš melodický věci Texas Is The Reason, Samiam a tak ... aktuálně vlastně nedokážu říct, jestli mám rád melodickou muziku nebo nějakou extrémní, mám prostě rád muziku a musí mě bavit! Jak říkával SYKY z Rabies, "cvičený ucho si najde melodii všude ... " :)

11. Jo to by mohlo i vysvětlovat moji lásku k Lebenden Toten :) Poslední měsíce, to je hodně o vzpomínání, asi příhodná doba, trochu zastavit a ohlédnout se zpět, ale teď se opět přesuneme o něco vpřed. Tvé labely, možná to chápu špatně špatně, ale Dog Lovers Records je minulostí? Co tvoje starší značka Samuel? Nějaké plány?

Říkáš vpřed, ale pohled na Dog Lovers, i Samuel Records, je pro mě pohled vzad. Začnu jinak, můj osobní status je (a byl) „nadšenec / fanoušek“, v těchto vodách se to pohybovalo a pohybuje. Pár desek jsem vydal / spoluvydal, a ikdyž se náhodou „zadařilo“, tak jsem byl vždycky rád, když se podařilo s vypjetím sil zaplatit za lisování desek. Nikdy jsem label neposunul do statusu „nezávislý alternativní label“, zaměstnání. Ani se mi nechtělo. Vydávání desek je super, systém a nějaký typy mám, přesto mně to už moc nebaví, protože je to zhruba jen o tom protáčení peněz. Navíc když se podívám na daňovou legislativu, tak se z vydavatelů může stát snadný cíl finančáku. Samozřejmě se stále objevuje spousta kapela, který mi naprosto odrovnají a baví! Většinou mladý, nový kapely - CUIR, Litige, RUT, Body, Body Pressure, Mindtrap … atd atd … speciálně Mindtrap jsem poměrně nedávno plánoval vydat jejich poslední nahrávku na vinylu. Skvělá kapela, ale nevím, jestli na to dojde … necháme se překvapit. Matematika ve všem byla asi taková - nadšení z nějaké nahrávky, domluva s kapelou a vydání. O vydávání mohu říct, že pokud to fungovalo, vždycky to bylo v případě, že byla spolupráce s kapelou a dělali jsme to tak nějak společně. Podobně jako Mintrap jsem plánoval vydat 12“ skvělý US zpěvačky Aliny Hardin, ale to jsem taky nedotáhnul, ikdyž jsem měl vše připravený k lisu. Dog Lovers … tam jen to stejně, i jinak, label dělali 3 psy a my jsme jim dělali tiskové mluvčí:) Dva ze tří psů jsou mrtví, a já bych řekl, že co jsme v daný okamžik mohli ze sebe dát, to jsme dali. Jestli to mělo nějaký ohlas nevím, za sebe jsem strašně rád, že jsem v  tom byli tři a měli jsme z toho po většinu času myslím radost. https://www.discogs.com/label/216869-Dog-Lovers-Records . Nějaký kapely, období, zcela z mých myšlenek zmizeli, nějaký jsou prima minulost a vzpomínám na ně častěji. Jsou ale i kapely, jako třeba Wojczech, u kterých bych šel do nějakého vydání myslím střemhlavě. Potkali jsme se nedávno, po mnoha letech a stále o nich mohu říct, že to je naprosto skvělá a přátelská skupina! Kdyby měl každý styl, takové maniaky, bylo by to super! Ani za jedním labelem stopka ale nepadla, nebyl důvod dělat nějaký rozlučky. Stále je to mojí součástí a třeba na mně zase nadšení dosedne a určitě najdu cestu, jak se z toho nezbláznit. Každý, kdo něco zkusil vydat, ať jednou nebo opakovaně, asi ví, že to je skvělá věc, ale častokrát to není jednoduchý. Uvědomil jsem si i to, že všechno má svůj čas, své místo a hlavně, že i deska jednou dohraje … nic neplánuju, ale ničemu se nebráním.

12. Tím jsi mi vzal z úst poslední otázku, která se týkala toho zda by ses chtěl případně něčím jako je label živit…. je zodpovězeno a teď už tedy zbývá čas na závěrečná sdělení... Honzo, děkuji za rozhovor a prostor je jen tvůj….

Nechtěl bych se labelem živit. Dle mého je to tvrdá a nejistá řehole. Osobně se snažím držet se o krok zpátky a vidět věci reálně tak jak jsou, tím myslím, abych je nějak rozumně zvládnul. Nejpodstatnější na všem asi mám to, abych ze všeho měl hlavně radost a dodávalo mi to energii. Což, pokud děláš label jako práci, nemusí vždycky zafungovat. Tečka. Hardcore punku mám stále rád a více než fungující alternativní firma mě těší poslech nahrávek neznámých kapel, po kterém si řeknu, jo – to je ono (myslím třeba nahrávky CUIR, Boston Stranglers, Arms Race, Mintrap, Short Fuse … atd atd). To mi strašně baví, že ikdyž si budu říkat, že mě něco nebaví, jsem znavenej a otrávenej, přijde kapela s deskou, demem a nakope mi prdel. Všechny ty otravný myšlenky jsou pryč a to mám rád! Máro, svým zájmem o rozhovor jsi mně překvapil, i potěšil. Člověk je tak „starej“ jak se cítí, já se cítím stále mlád, ikdyž rokem výroby jsem možná již výběhový typ. Je určitě fajn hledat sám sebe, nezávislý kapely a podporovat lokální nadšence. Život je jako váhy a člověk mám vždycky možnost nějak balancovat, ikdyž to tak často nevypadá! Myslím si, že vždycky je lepší kopec na kole vyjet než ho vytlačit! Ty jsi zakončil svůj rozhovor krásným TOP listem, v top tě asi nedoženu, napíšu jen že ve Francii je hodně super kapel a kapela Internal Rot, mi hodně vylepšuje můj vnitřní klid (společně s jízdou na kole nebo běháním). Máro díky! Peace!

Samuel, samuel.records@seznam.cz


Rozhovor, který jsem zaspal - TADY :)

Obrázky

1	2
3	4