Vím, že se do mě zase začne spousta z vás trefovat, ale já to napsat musím – tohle je pro mě deska roku. Ano, už teď na konci září si troufám tvrdit, že lepší věc letos nevyjde. Prapočátky célé „dánské druhé vlny“ a nahrávka původně z roku 2001, kterou Tommas z Hjernespind (jinak také bubeník Gorilla Angreb a před pár lety jeden z provozovatelů labelu Kick´n´Punch) konečně převydal, takže už to není jen záležitost pro sběratele. V téhle kapele působili členové Admi Petersens Arme, No Hope for the Kids nebo Young Wasteners, když byli ještě hodně mladí kodaňští punx (Den Danske Ungdom také v překladu znamená Dánské mládí) a byla to jedna z prvních kapel, kterou dala tahle neuvěřitelně akční parta dohromady. Jejich další cesta v dalších skvělých kapelách, které jsou vyjmenované výše, začala právě tady a myslím, že nemohla začít lépe.
Těžko bych hledal kapelu, která hraje klasičtější hc/punk než HUL. Ve své úplné podstatě je to vlastně naprosto čítankový příklad tohoto stylu, alespoň podle mé vlastní definice. Hlavní inspirací jsou opět Dead Kennedys, byť ne tak výraznou jako např. v případě velké desky Young Wasteners. Nicméně spojení ostrého punku atéměř popové chytlavosti, které dovedli Biafra a spol k dokonalosti, tvoří základní stavební prvek i u této desky. Ta si ovšem po většinu času udržuje přeci jen o poznání rychlejší tempo a také mladickou agresivitu a útočnost, čehož výsledkem je, že některé skladby zní jakoby Poison Idea v období „Pick Your King“ hráli covery z „Fresh Fruits forRotting Vegetables“. Co mě totální dostává je zvláštní bezvýchodnost a temnota, kterou je celá nahrávka prostoupena a která tvoří s z vražedně chytlavými punkovými rify kombinaci, kterou jsem ještě nikdy neslyšel. Většinu času vám to ani nedojde, protože hrozíte do rytmu a zpíváte si nakažlivé refrény (přestože jsou dánsky, hehe), ale při těch několika skladbách, kdy HUL trochu přibrzdí, vás to úplně rozválcuje. V těchto momentech jsou nepřeslechnutelné vlivy Joy Division, Dead Moon, Wire nebo pozdních Black Flag, což mě nepřestává fascinovat, protože členům Hul bylo v době, kdy Den Danske Ungdom vznikalo, ne více než 18 let. Oni už v tomto věku dokázali spojit do jedno celku všechny nejlepší atributy, které se kdy v punkové scéně objevili a nahrát desku, která vás prostě rozseká, tím jak je nasraná, jedovatá, zároveň ale melodická a v neposlední řadě totálně autentická.Je to soundtrack k městské frustraci, který tvoří hymny o nenávisti k systému, učitelům a náckům, kterým na kresbě v bookletušlapou po hlavách mladí punx. A že to nebyla jen přiblblá módní revolta dokazuje fakt, že v podstatě všichni členové HUL se velmi aktivně účastnili riotů po vyklizení squatu Ungdomshuset kvůli čemuž většina z nich skončila ve vězení. Jestli hledáte desku, která absolutně neguje současný stav, ve kterém se hc/punk scéna nachází, sežeňte si tuhle, nebudete ani v nejmenším litovat a garantuju vám, že se do ní stejně jako já totálně zamilujete.
