|
Nejklasičtější sestava jakou si dokážeš představit - bicí, kytara, basa, vokál. I s intrem deset songů. Délka songů většinou kolem dvou až tří minut. Tak to má být. Po delším čekání konečně vyšla samostatná deska, jinak mají Hever na kontě demo (jestli je to normální řadovka, tak se omlouvám) a dva splity.
Muzika je energická, ve středním tempu. Žádné závody z kopce, spíš důrazné pasáže. Nejspíš bych to popsal jako hardcore bez přívlastků, návrat k dřív dominantnímu a dnes znovu populárnímu stylu, jaký razily US hardcore kapely od devadesátek. Uteče to rychle, nutí vás kývat hlavou do rytmu. Vokál je vytažený nad muziku, v některých pasážích má skoro deklamativní feeling, občas stylově trochu mimo rytmus/melodii (takové to přetahování, kdy chcete zařvat delší text než na jaký vám muzika dá prostor - víte, co tím myslím).
Ad vokál - snad mi to Kizo promine a moc ho nenaseru (a čtenářstvu nepřijdu moc mimo), ale stylem zpěvu a barvou hlasu mi to občas připomínalo staré desky Davové psychózy, co jsem kolem patnácti protáčel walkmanem na nahraných kazetách (a fakt to není tou slovenštinou, aspoň myslím).
Pár střípků, které mě nějak zaujaly z jednotlivých songů (ne všech teda jako):
- Succubus/Incubus - Tady vystrčí pekelné růžky dokonce kytarové solo, pěkné osvěžení.
- Červ - Hned ze začátku zadominuje melodický rock'n'roll/punkový riff. Furt střední tempo, ale song to nakopne.
- Láska peniaze strach - Hned o první sekundy zajímavý motiv a pro mě asi hitovka alba.
- Popol - V jednom momentě se objeví zvláštní trippy utlumená vokální pasáž (mě to připomnělo jeden moment na desce Deafdump) a vůbec ten moment má maličko stoner feeling.
- Smrad - Pomalejší, metalová riffáž, hutná atmosféra. Trochu disonantní melodický motiv.
- PUNKROCK LIFESTYLE - SK8 hymna, to musí být, zvlášť u téhle kapely.
- Meky Žbirka cover - Na závěr cover Meky Žbirky, tam hodnocení nechám asi na každém zvlášť.
Deska má super zvuk, borci nahrávali v Davosu, je tam cítit ta zkušenost. Zvuk je hutný, plný, vibruje mi v hlavě. Fakt celkem intenzivní, to se povedlo. Další super věc je obal (a zbytek provedení desky je taky fajn - mám tu verzi na zeleném vinylu) - Hynek Sýkora využil známý motiv kata (inkvizitora) s rukama položenýma na hlavě démona (já mám vykérovaný ten klasický s lebkou), plameny, trochu graffiti font - prostě to, co teď frčí u vlny mladých HC kapel.
Fakt to do sebe pěkně všechno zapadne a v ruce máš žánrovku udělanou s velkým citem pro detail.
Jak dycky říkám, kupte si to. Btw. vydal to Lilek na Stoned to Death. Když jsem to viděl, říkal jsem si "ty jo, to mi nějak do STD portfolia nepasuje - ale zase nejsem úplný znalec katalogu, že jo." Ale na druhý a další poslech, kdy se z té klasické HC formule vyloupla spousta detailů, které tu muziku ozvláštňujou (nenápadné sólo, práce s vokálem, změny rytmu a feelingu jednotlivých songů), řekl jsem si, že to nijak mimo není, protože je tady cítit chuť tak trochu podvratně hranice žánru redefinovat. Muzika pro chytré lidi.
|
