12“LP (Silver Rocket Records & INNOXIA CORPORA)

Překvapení moc nemusím, přesto mě neočekávané věci nakonec většinou potěší. Hlavně když k nim mám nějaký vztah. Letos v únoru vyšla za spolupráce Silver Rocket a Innoxia Corpora velice zajímavá nahrávka. Zbystřil jsem již při čtení informace na Silver Rocket webu, kde psali o avízovaném splitu Innoxia Corpora s Aranem Satanem - „šest novejch songů valašskýho punku na jedný straně, sedm novejch tracků sudetskýho mluvenýho slova na straně druhý... název Stigma, katalogový číslo SRR 110…“. Jistý si nemůžeme být opravdu ničím a já jsem rád, už za to propojení dvou „světů“. Ale nepředbíhejme, vinyl je venku a možná už i vyprodanej.

Věci jsou někdy plánované více, jindy méně. Myšlenka společné nahrávky INNOXIA CORPORA s ARANEM SATANEM podle informace Radeze s Innoxia Corpora, vznikla na koncertě Paramount Styles v Rožnově pod Radhoštěm, kde předskakoval Aran Epochal a jeho poslední přidaný track byl jedním z „nových“ skladeb Arana Satana. Slovo dalo slovo, témata se potkali… Zajímavý věci, spojení a myšlenky, jsou většinou jednoduchý. Stejně jako v případě vzniku téhle nahrávky - prostě je to všechny napadlo a výsledek je na vinylu zaznamenaný napořád. Deska vyšla v období, které nikdo z nás předtím nezažil a dovolím si říct, že je jednou z několika drobných věcí, které mi do mysli vnášejí trochu světla, nebo mi aspoň udělali radost. Snad už jen tím, že i přes to všechno se „věci“ dějí a staří pardálové si vydají desku víceméně sami, bez nějaké omáčky. Tryská z toho energie.

Mám rád rožnovský punk, vůni Vraha, Silver Rocket, Gnu, Arana Epochala a na tomhle split LP se to všechno potkává. Obecně si cením všech možných (i nemožných) společných nahrávek, různých propojení – hlavně těch, u kterých by mně ani ve snu nenapadlo, že vzniknou. Propojení Arana Satana a Innoxia Corpora, je jedním z nich. Strašně se mi líbí přebal desky, práce Štěpána Adámka je skvělá, a v kombinaci s obalem vytištěným na silném lesklém laminovaném papíře, černým vnitřkem s texty, černým sáčkem … je to prostě pěkný. Přebal není klasická kapsa a já mám rád tyhle „singlové“ obaly na velkých deskách. Je to funční, ekonomické a vždycky mám pocit, jako bych si při poslechu vinylu četl noviny. Štěpán Adámek již s Aranem Satanem dělal jeho knihu Mluvicí človek a možná i víc věcí. Tohle se mi ale vybavilo, stejně jako koncert Arana Satana v droždínském obýváku, který dělal před lety Zdenka (Decultivate). 

Aran Satan. Velkej chlap. Jistej hlas. Sám proti všem. Bojuje hlasem, podbarveným samply. Dovede věci pojmenovat, je trochu básník, a ikdyž je to Satan, dokáže i potěšit duši. Propojovací linie znáte, Aran Satan stále žije a to je dobrá zpráva. Aranův přednes je rychlý, stejně tak jako obsahuje hodně myšlenek, které mi tlačí do hlavy - jedna za druhou, věta za větou. Sled je fakt rychlý, a já si po chvilce říkám, jak to pěkně do sebe všechno zapadá. Jako básnička - texty rozvíjejí moji představivost a věci se propojují v jednolitý text. Neříkám, že Aranova lyrika nevzbudí pozornost u děcek. Malej mi při poslechu říkal - tati, proč se jako ten pán vzbudil nahej k ránu, v krabicích od banánů? To ho zaujalo. Sudety. Já bydlím s lesní rodinou cca 4 km od závory, kde začínali Sudety. To slovo padlo je v upoutávce a já temnou auru i osudy místa cítím stále a občas je k vidění i německý nápis na starým baráku. Příroda je tu krásná a láhev je pro mnohé nablízku vždycky… stejně jako pro mnohé mladé asi bude platit Aranův text „Nezestárneš tady, nezasadíš lípu, nespočineš pod ní, pohřbívám den po dni“. Aran propojuje množství témat - takový to bylo, takový to je… citím to uvědomění si věcí, bilancování … krásně se to poslouchá, mozkové buňky stále pracují.

Innoxia Corpora. Léty osvědčená značka, která netrpí stařeckou únavou nebo sešlostí. Rožnov pod Radhoštěm. Ostrý jazyk, ostrý zvuk. Hardcore punk / punk hardcore. Vyhrávky a množství riffů - přímočaří, komplikovaní i melodičtí. Inoxia Corpora má léty vypilovaný vlastní ksicht a čím víc poslouchám jejich písničky, tím víc mě baví. Rozhodně to není věc na první poslech, ale to asi ani nikdy nebyla. S muzikou i texty se posluchač musí sám trochu snažit. Cítím sehranost, cit pro melodie a dar proložit do „vrstvených kytarových riffů“ melodickou pasáž, vyhrávku nebo text, ze kterých až zamrazí. „Tak táhnu dál a jiskra v očích tvých mě nabíjí trpělivostí. Nevěřím v zámky vzdušné, věřím v hrady od základu.“

Skvělá společná nahrávka a jak zpívá Innoxia Corpora, „věřím v tebe, věřím i v sebe“, tak já tomu celýmu taky věřím! (S)

silver-rocket.org

Poslouchat a kupovat můžete jako vždycky ZDE.

PS: desku darovala Innoxia Corpora, díky!