(Kisses and Hugs / Nuestra Lengua)
Francie byla vždycky zdrojem úžasných kapel, které kromě toho, že se až do příchodu namalovaných bubáků produkujících nenápaditý, plytký a patetický kýč označovaly jako emo hardcore, spojuje také cit pro silné melancholické melodie a specifická atmosféra. Stačí si vzpomenout na téměř fosilní skvosty Undone, Peu Etre, Anomie či Jasemine, popřípadě na novější dekádu zastupovanou Amanda Woodward, Daïtro nebo Sed Non Satiata a už asi víte, co mám na mysli.
Isaïe Buried Memorial patří k nejmladší generaci francouzských emohardcorových kapel, ale je cítit, že jejich srdce už není tolik zasažené domácí produkcí, jako spíš americkými a německými kapelami sázejícími víc na syrovost a výbušnost, než na melancholii. První track. Krátký feedback a hned bez varování i odklepnutí proudí do uší chaotické rychlé bicí, zlý vokál a brutální kytary. Vliv Reversal of Man nejde přeslechnout. Hlavní roli tady hrajou bubny – kytara si pořád jede to svoje, ale bubeník určuje, jestli se publikum bude svíjet v epileptickém záchvatu nebo rytmicky kývat hlavou v těžkém rytmu. V tomhle ohledu mi Isaïe Buried Memorial připomínají svoje krajany Third Memory nebo staré věci od Daïtro, ale narozdíl od zmíněných kolegů kašlou na dlouhé plochy plné ozvěn a tichých vybrnkávaček a rvou to tam hlava nehlava. Výsledkem je koncentrované zlo. Sice ne v tak čisté podobě jako třeba u Zann, ale přece je to tam. Nejen v hudbě, ale i v textech. Tyhle chlapíci jsou asi hodně naštvaní. Pět songů na méně než jedenácti minutách.
Nenajdete tu dokonalé nápady jako u Orchid, ale pokud máte rádi kapely, jimž je vlastní melodie i chaos, Isaïe Buried Memorial vás nezklamou.
Isaïe Buried Memorial myspace
Isaïe Buried Memorial budou 1. prosince na pražské Sedmiččce hrát společně s Balaclavou, Admit One’s Guilt a Lakmé na benefičním koncertu pro psí útulky.
Více na old.czechcore.cz
|
