OTÁZKY: SAMUEL, ODPOVĚDI: JAKUB, KOREKCE: Štelca.

„... já jsem celkem háklivý na to, že bych někomu pomáhal. Já možná vidím nějaké možnosti, kterých může člověk využít, ale pomoci si musí každý sám. Podpora ve změně je možná přesnější. Pokud nemusím, tak si na nikoho názor nedělám ...”

Rozhovor vyšel v How Can Limo Kid Kill Your Dreams? č.7.

Ahoj pane. Jsem moc rád, že máš zájem zkusit udělat rozhovor. V hardcore punkové scéně budeš myslím dostatečně známý jako „Kubánec“. K hardcore punku se samozřejmě dostaneme, ale mě osobně hodně zaujala Tvoje práce. Povíš o ní něco na začátek? Možná i něco o sobě na úvod…

Zdravím, předem díky za zájem. Hm, asi jsem známý jako Kubánec, ale jinak se jmenuju Jakub, nedávno mi bylo 36 let, jsem ženatý a šťastný otec dvouleté dcerky. Co se práce týče, tak pracuju v Kontaktním centru pro uživatele drog v Uherském Hradišti. Momentálně na pozici zástupce vedoucího, takže té přímé práce s klienty už tolik nemám. Je to práce kterou mám rád, nebo mě teda aspoň v rámci možností nijak neštve. :o))) Pracujeme jak s lidmi, kteří drogy berou, tak i s těma, kteří jsou jejich chováním bezprostředně zasaženi, takže rodiče, příbuzní, kámoši… Hlavně ta práce s rodiči je to, co mě v poslední době asi nejvíc naplňuje, byť to bývá, hlavně ze startu, dost spletitá záležitost. V mnoha případech se řeší dost šílené situace (krádeže, domácí násilí, vyhrožování), ale drogy jsou, aspoň v určité fázi, dost drsná věc. Ovšem je třeba to posuzovat případ od případu a ne hned za každým případem vidět nějakého zmrda, co chce zničit svoje příbuzné, protože ty rodinné poměry jsou někdy celkem šílené.

Velice zajímavá práce, ale věřím, že i hodně náročná. Jak jsi se k ní dostal?

Ale jo, bývá to někdy náročnější, na druhou stranu je potřeba k tomu přistupovat tak, aby tě to moc neotupilo a nezdálo se ti to všechno tak nějak "normální". S tím mám poslední dobou občas problém, ale v rámci nějaké té psychohygieny se s tím snažím vypořádat.

Dostal jsem se k tomu víceméně náhodou. Dřív jsem dělal v Domově pro osoby s postižením (dřív Ústavy sociální péče) a tak nějak se ke mně doneslo, že v Kontaktním centru shání pracovníka, tak jsem se šel zeptat, o co jde. Neměl jsem nejmenší představu, co to obnáší, ale ze zvědavosti jsem tam začal dělat jako dobrovolník. Procházel jsem výběrovým řízením a celkem si mě tam tehdy proklepli. Furt ze mě dolovali, proč to chci dělat, ale já jsem to tehdy prostě nevěděl. Říkám jim: "Pokud mě to bude bavit, tak to budu dělat, pokud ne, tak půjdu vod válu." :o) Načež současný oblastní ředitel říká něco v tom smyslu, že možná lepší někdo, kdo od toho nemá kdovíjaké očekávání, než někdo kdo je sice nadšený, ale brzo ho to přejde. Tehdy jsem si uvědomil, jak dobře mě odhadl. Já jsem opravdu člověk, který je z máločeho nějak ultra nadšený, ale zase mě málo co zklame. Kromě mě samotného. :o)

Musí být na práci co děláš, nějaké vzdělání? Předpoklady? Někdo si může říct, tohle bych rád dělal... Co by jsi mu doporučil?

No, to potřeba samozřejmě je. Dá se studovat sociální práce, sociální pedagogika nebo adiktologie (obor zabývající se přímo závislostmi). Dá se využít i studium psychologie, ale tohle je opravdu spíš sociální práce. Jako sociální pracovník/pracovník v sociálních službách musíš každý rok naplnit 24 hodin akreditovaného vzdělávání, což řeší různé specializované kurzy.

Společnost Podané ruce, ve které pracuju, ukládá za povinnost, aby každý zaměstnanec absolvoval dva dlouhodobější výcviky (multidisciplinární výcvik pro pracovníky v sociálních službách se zaměřením na adiktologii a motivační rozhovory) a pak ještě kurz krizové intervence, který má ale taky několik částí. Pravidelně si pak musíš obnovovat kurz první pomoci.

Co se týká nějakých osobních předpokladů, tak do jejich rozborů bych se nerad pouštěl. Můj přímý nadřízený říká, že by se na takovou pozici měl hlásit ten, kdo si je tak nějak vědom toho, že na takovou práci prostě má. Což je samozřejmě obrazně řečeno. Prolíná se tu právo, zdravotnictví, sociální práce, terapeutické prvky, nějaké oblasti managementu... No, prostě musíš toho hromadu vědět nebo o tom mít aspoň nějaký přehled. On je ale samozřejmě rozdíl, jestli děláš v kontaktním centru v Brně, kde je na každou oblast specializovaný pracovník nebo tady v Uherském Hradišti, kde musí každý zvládat všechno.

Pokud se někdo dobrovolně rozhodne, řekne si „potřebuji pomoct“ a přijde k Vám. Jaký je další průběh? Stává se to? Jak se k vám lidé dostávají?

Pokud to budu brát podle tebou nastaveného mustru, tak to může vypadat následovně. Přijde někdo a řekne: "Já jsem XYZ, 10 let beru pervitin a už to není úplně ono a chtěl bych se jít léčit. Ale nemám představu kam. Nemáte tady nějaký seznam léčeben?" Dotyčný si opíše kontakty a už ho nikdy neuvidím.

Nebo pak přichází s tím, že si chce léčbu vyřídit přes naše zařízení. To bývá častější, protože většinou je potřeba, aby měl dotyčný potvrzení do léčby. Buď od nás, nebo od psychiatra. To si s ním pak domluvím cca 3 sezení kde zjišťuju, jaká je jeho motivace, proč se chce jít léčit, co od toho čeká... Vybírá si kam by chtěl jít. Pak se zjišťuje, kam by ho mohli vzít, v jakém časovém intervalu, co pro to musí udělat atd.

Pak jsou takoví, kteří sem dlouhou dobu chodí, využívají dejme tomu sociální servis, výměnný program (výměna použitého injekčního materiálu), testování na infekční choroby a o žádnou léčbu nestojí. Pro někoho je užívání drog jen epizodou v životě a toto prostředí opustí bez nějakého zásadnějšího zásahu zvenčí. A samozřejmě existují i klienti, kteří to pojali tak nějak za své a nic s tím dělat nechtějí. Já každopádně ke každému přistupuju s tím, že jednou nastane den D a on se rozhodne se svým životem něco udělat a nemyslím tím, že ho ukončí. :o))) Pak už je to o nějaké práci s motivací, podpoře, hledání možností a zdrojů pomoci a další práci s daným klientem.

Jak moc je těžké oddělit Tvou práci od osobního života? Jak upouštíš ventil, relaxuješ?

Dřív, pokud jsem dělal hlavně přímou práci s klienty, tak to nebyl zase takový problém. Prostě jsem v pět vypadl z práce a měl jsem to "na háku". S narůstající administrativou a částečnou změnou pracovní náplně to už tak jednoduché není. Pokud mám dodat nějaké podklady vedoucímu oddělení, napsat závěrečnou, průběžnou zprávu, žádosti atd... Tak se nikdo neptá kolik na to mám času, prostě to do určitého termínu musí mít dotyčný na stole a na nějaké prodlevy se nehraje. Takže jo, občas si nějakou práci nesu i domů. Na druhou stranu to má tu výhodu, že pokud je toho papírování moc, tak si dám prostě "home office" a pracuju z domu. To toho pak stihnu třikrát tolik co v kanceláři, protože na to mám klid.

Relaxuju klasicky už řadu let. Poslouchám hudbu, trávím čas s rodinou, pracuju na baráku/zahradě, chodím se psem do přírody, na pivo, na koncerty (tento rok je to teda dost bída, času se nedostává, ale ono to zase půjde. :o) Poslední dobou je to asi nejvíc ta rodina a zkoušky s kapelou, na to se soustředím momentálně nejvíc. Dost se poslední dobou věnuju čtení různé odborné literatury a to i v rámci pracovní doby, což je celkem dobrá podpora a stimul do další práce a dává mi to nové pohledy/podněty. Ne že bych to dřív nedělal, ale teď to vnímám o dost intenzivněji než dřív, ten přínos. Docela důležitou součástí mojí práce je supervize, která v mnoha případech platí za výborný prvek psychohygieny.

Fungujete i jako prevence, třeba ve školách, školkách?

No, není to úplně posláním kontaktních center, ale nějakou specifickou primární prevenci dělám. Dřív jsem se tomu věnoval mnohem víc, dnes na to není tolik času a nikdo další to po mě dělat nechce. Čas od času se nějaké akce zúčastním, spíš ale v rámci dnů prevence, které některé školy mívají. Teď se chystám do dětského domova tady v Uherském Hradišti. V dnešní době dám tak 6-8 besed za rok, dřív i 25-30. Rozjíždí se prevence "gamblingu a hazardního hraní", momentálně se to upravuje na potřeby českých škol (nedávno jsem se účastnil představení tohoto programu jedním Kanaďanem a jeho australskou kolegyní) a tohoto budu součástí, tak se pak za nějaký rok můžeš ozvat a snad ti řeknu, jak to v této oblasti vypadá. :o)

Jsi Ty osobně pro legalizaci marihuany? Je lepší alkohol nebo marihuana :)?

Člověče, já na to nemám vyhraněný názor. Já to vidím tak, že všeho moc škodí a návykových látek zejména. Je rozdíl jestli dáš tři "prdy z brka" nebo dáš ty brka tři, stejně tak když jdeš s kámošem na tři piva nebo "kalíš" celý víkend někde na chatě na "bečce". Co se týká legalizace, tak já jsem spíš zastáncem dekriminalizace. Není to nic, nad čím bych si nějak často lámal hlavu. Zastávám názor, že morální právo zkusit nelegální drogu člověk prostě má. To, že na to nemá právo zákonné, podle mě, nehraje zase tak zásadní roli. Řekl bych, že vztah naší společnosti k návykovým látkám, ať už těm legálním nebo nelegálním, mi dává tak nějak za pravdu. Uvítal bych striktnější dodržování věkové hranice při prodeji legálních drog. Pokud tohle nebude fungovat, tak je dle mého úplně jedno, jestli si dáš v 15 letech (to je dnes možná ten lepší příklad a celkem vysoký věk) chlast nebo marihuanu, nelegální je pro tebe obojí.

Komunikuješ v rámci Tvé práce i s policií?

Dřív jsem chodíval s bývalým policejním mluvčím (ten je momentálně starostou jedné dědiny tady na Uherskohradišťsku) na různé preventivní akce, ale jinak krom toho, že nám policie přeposílá zprávy, které jdou do tisku, k žádné jiné spolupráci nedochází. Občas se ozve třeba preventista, ale to už se opravdu dlouho nestalo.

Máš Ty osobně nějakou zkušenost s drogama? Psal, jsi, že člověk má podle tebe právo je vyzkoušet. Jde je opravdu jen vyzkoušet?

To je velice individuální. Každý by si měl prvně pořádně probrat pro a proti, které se nabízejí, než s nějakým experimentem začne a hlavně by měl znát sám sebe. A samozřejmě je rozdíl, když se do nějakého experimentu vrhneš ve 13-14 letech nebo v 25. Určitě je možné návykové látky jenom vyzkoušet. Tady je samozřejmě důležité, o jakou drogu se jedná a dle toho si o ní a jejich účincích zjistit co nejvíc informací. Pokud do toho jdeš s tím, že to prubneš, co to dá a hlavně že je večírek, tak se na to raději vykašli. Stejně tak, pokud si chceš drogama zlepšovat náladu nebo postavení v sociální skupině, ve které funguješ. To se raději poohlédni po něčem jiném, od toho tady dle mého návykové látky nejsou. Podle mě můžou fungovat dobře jako prostředek k relaxaci, ovšem pokud chceš relaxovat 12 hodin denně, 7 dní v týdnu, tak se to zřejmě tak úplně nesešlo s původním plánem, i když třeba jo, co já vím? :o)

Mám zkušenost s marihuanou, zkusil jsem houbičky, kokain a speed. Vždycky jsem si vybíral podle toho, jak dlouhý účinek daná droga má. Pokud s tebou něco mlátí 10 hodin, jako třeba pervitin, tak ti musí být jasné, že to nebude úplně v pohodě.

Z jakých sociálních sfér jsou lidé, kteří k Vám přicházejí? Dají se rozeznat sociální rozdíly? Kolik je podle Tvého odhadu ve Vaší lokalitě lidí závislých na drogách?

Ze všech možných, nedá se to nějak úzce specifikovat podle sociálního postavení. Ani to není tak otázka postavení, jako spíš zázemí. Ti, co žijí doma s rodiči, a mají zajištěný servis, jsou na tom určitě líp než ti, kteří žijí na ulici. Rozdíly vidět jsou, ale často se smazávají v návaznosti na délku užívání. Ročně naši službu využije cca 300 klientů, takže odhadem je asi ještě jednou tolik lidí, kterým by mohla být služba ku prospěchu. Ale zdaleka ne všichni jsou závislí.

A jak se stupeň závislosti posuzuje?

Trochu si usnadním práci :o)))

1. Cítili jste během posledních 12 měsíců silnou touhu nebo nutkání pít alkohol/užívat drogy? Ne - Někdy - Často

2. Nedokázali jste se ve vztahu k alkoholu/drogám ovládat? (Pili jste i tehdy, když to bylo nevhodné, nebo jste vypili víc, než jste původně chtěli?) Ne - Někdy - Často

3. Měli jste tělesné odvykací potíže („absťák“) po vysazení alkoholu/drog (např. nejčastěji třes po ránu)? Ne - Někdy - Často

4. Zvyšovali jste dávku alkoholu/drog, abyste dosáhli účinku, původně vyvolaného nižší dávkou? Ne - Někdy - Často

5. Zanedbávali jste dobré záliby kvůli alkoholu/drogám, nebo jste potřebovali více času k získání a k pití/užívání alkoholu/drog, nebo k zotavení se z účinku alkoholu/drog? Ne - Někdy - Často

6. Pokračovali jste v pití/braní alkoholu/drog přes škodlivé následky, o kterých jste věděli? Ne - Někdy - Často

No, a pokud budeš mít 3-6 odpovědí někdy nebo často, máš dobře našlápnuto.

Hmmm. Jak jsi dopadl Ty v tomhle dotazníku? :)

U páté otázky bych měl někdy… :o) Přece jenom už to nesnáším tak dobře jako dřív, ale že bych byl nějak brutálně rozsekaný, to už se mi sakra dlouho nestalo. Tak možná po Playfastu v roce 2011, to mi bylo zle tak do úterý.

Nemohu si pomoct, ale když se vrátím k Tvé odpovědi na posouzení stupně závislosti a dosadil bych jen jiná slova (sex, vinyl, posilovna, facebook, ebay, atd. atd.), tak „závislým“ je velké procento naší populace. Jak důležité je to uvědomění si sebe samého? Vedete Vaše klienty k tomu, aby se naučili pracovat se svou závislostí? Do jaké míry je proces „vyléčení“ vratný? Tím chci říct, že člověk něco prožije a zažije věci dobré i špatné a vrátit se „zpátky“ asi moc nejde. Máte více případů s „dobrým“ koncem nebo těch druhých?

To máš určitě pravdu, slyšel jsem příběh týpka, který vypije 8 litrů Coca-Coly denně. :o) Vždycky záleží na tom, jak moc tě ta tvoje "aktivita" v životě omezuje. Četl jsem studii, že zbavit se závislosti na nikotinu je stejně obtížné, jako zbavit se závislosti na heroinu. Jenomže sociální realita závislého kuřáka, je úplně někde jinde, než člověka, který musí na svoje fungování sehnat třeba dvojku denně. Kuřák jde a koupí si legálně (pokud je mu 18 let) krabku startek v trafice, kdežto uživateli toho heroinu to zabere někdy celý den, než si bude moct to svoje dopřát. Se svou závislostí se každý učí fungovat, my jsme tu spíš od toho, až zjistí, že už to tak nějak nejde. Vrátit se to samozřejmě nedá, ale dá se začít znovu a jinak, v tom vidím největší šanci. Za mě spatřuju jako jednu z nejdůležitějších věcí umět si vážit sám sebe a dokázat sám se sebou vydržet. Co ty si představuješ pod pojmem "dobrý" konec?

Sleduješ práci podobných organizací ve světě? Jsou nějaká srovnání počtů konzumentů drog? Jak se staví v okolních zemích stát k pomoci lidem, kteří s nimi problém mají?

Tak samozřejmě že to sleduju. Něco okrajově, něco víc. Spíš mě zajímají oblasti, kde od toho dává stát ruce pryč.

Třeba takové Rusko, to je čisté zlo. Na Ukrajině už se k tomu postavili, možná ne úplně čelem, ale už to vidí aspoň z boku. :o))) Po obsazení Krymu minulý rok na jaře, je 80 ze 100 sledovaných uživatelů substitučního programu (závislí na opiátech dostávají

substituci/náhražku např. v podobě metadonu) po smrti, protože Rusko jim nic takového samozřejmě nehodlá poskytovat, substituce je u nich ilegální. Teď jsem někde četl, že v Rusku je nárůst půl milionu nakažených HIV za posledních pět let (za další pětiletku se odhaduje rovný meloun). Z toho drtivá většina nitrožilních uživatelů drog, údajně 60-70%.

Vybavuju si jak na 1. celosvětové konferenci, která se zabývala amfetaminem, vystupovali zástupci Ukrajiny. Borci ověnčení doktorátama a jejich práce byla v jejich zemi braná skoro jako něco protizákonného.

Srovnávat se to moc nedá, protože ten záchyt uživatelů se liší kraj od kraje, ne tak stát od státu. Nicméně, nedávno vyšla celosvětová zpráva ve stavu drog a ta uvádí, že je cca 15 milionů nitrožilních uživatelů. Vynásob to třema a máš obrázek o skutečnosti. :o))) Trochu přeháním...

Jak se k Vám jako k organizaci staví stát? Jste státní organizace?

Jsme nestátní nezisková organizace. Obecně prospěšná společnost. Fungujeme z dotací státu, kraje a měst. Spadá pod nás pár služeb, které jsou placené, nebo je tam nějaká finanční spoluúčast klienta. V divizi Zlínského kraje, kde pracuju já, máme vlastní psychiatrickou ordinaci a to hodí přes pojišťovnu taky nějaké peníze. :o)))

A jaká je spolupráce se "státem" v tom co děláte?

Tak není to úplně hladké, ale SPR je dost velká organizace, takže pozice při vyjednávání vypadá slušně. Navíc musíme procházet různýma kontrolama, ať už ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí či Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, takže stát má ověřené, že ty prachy nejdou kdoví kam. Ale jak říkal můj otec: "Stát je nejhorší hospodář."

Někdo si tenhle rozhovor přečte a řekni si, ok a jak mohu pomoct já? Co mu poradíš? Je nějaký prostor, jak se lze zapojit jako dobrovolník, podpořit Vás... Nebo pomoct téhle problematice "obecně"?

Samozřejmě že je možné zapojit se jako dobrovolník, sám jsem tak začínal. Nejlepší je asi kontaktovat zařízení někde poblíž bydliště a pak se uvidí, co po tobě budou chtít. :o)))

U nás se standardně vyplní dotazník pro stážistu/dobrovolníka a pak se rozhodujeme, zda dotyčného/dotyčnou pozveme na pohovor. Jde o to, aby o danou práci měl člověk zájem a měl čas se tomu věnovat. Dost toho po člověku chceme a nic za to nedáváme. Na druhou stranu skoro každý, kdo u nás poslední dobou vykonával dlouhodobou stáž, si pak i díky našemu doporučení našel práci v sociální oblasti. Bude v tom i kus náhody, ale je to tak. :o)))

Nejlepší je začít se stáží v rámci studia, díky čemuž si splníš povinnosti vůči škole a oťukáš si, o co v té práci jde. S takovým tím nadšeneckým přístupem "že mám zrovna čas", nemám moc dobré zkušenosti. Ale samozřejmě i to se dá zkusit. Může se z toho vyvrbit zajímavá a přínosná spolupráce pro všechny tři strany (zařízení, dobrovolníka, klienta).

Skoro na závěr našeho rozhovoru se zeptám na jednu poměrně jednoduchou otázku - proč jsi tuhle práci začal vlastně dělat? V čem Tě naplňuje?

Zajímalo mě to sociální prostředí, ve kterém se uživatelé drog pohybují. No, a že se chci věnovat sociální práci jsem věděl už ve třeťáku na střední škole. Svoji zásluhu na tom má bez debat i hardcore/punk a celá scéna okolo. Čím mě to naplňuje? V dnešní době tím, že mě to udržuje pořád ve střehu, co se týče novinek v oboru (rozvoj, metodika), tak i toho, jak se vyvíjí drogová scéna, i když na lokalitě kde pracuji, to není zase kdovíjaký progress. Tady vládne pervitin železnou pěstí už od 80. let. Ale samozřejmě, že se to mění s tím, jak přicházejí nový, mladší klienti. Po určitou dobu jsem jako pracovník součástí klientova života a to si myslím, není úplně málo. Byť si na tom teda nijak neujíždím, tak je to pro mě dost podnětná součást mojí práce.

Snažíš se pomoct lidem, který mají problém s drogama. Jak ty osobně vnímáš postavu J. X. Doležala a jeho psaní o trávě?

Hele, já jsem celkem háklivý na to, že bych někomu pomáhal. Já možná vidím nějaké možnosti, kterých může člověk využít, ale pomoci si musí každý sám. Podpora ve změně je možná přesnější.

Pokud nemusím, tak si na nikoho názor nedělám a Jiří X. je zrovna ten případ. Kdysi na nějaké konferenci mluvil jeden policejní důstojník, že J. X. je jediný člověk, kterému by věřil, že má tu ganju pro vlastní potřebu. Na otázku proč, mi úplně teda neodpověděl. Tak jsem mu říkal, že to bude asi proto, že toho spotřebuje tolik, že by mu nic na šíření toxikomanie nezbylo. :o)))

Už jsem to někde vzpomínal, že prostě všeho moc škodí. Jestli se celý tvůj život začne točit kolem jedné věci, tak je to prostě blbě. Podle mě, samozřejmě.

Jakube, děkuju za rozhovor. Rád jsem si s Tebou popovídal o Tvé práci. Přeju Ti hodně sil a úspěchů v tom co děláš. Rozloučím se otázkou, co by jsi řekl, kdyby se Ti někdo "otevřel" a podělil se o svém nutkání vyzkoušet drogy osobně?

Taky díky Honzo, o práci jsem do HC/punkového zinu rozhovor ještě nedělal. Díky za přání, tobě ať to taky šlape.

A co bych řekl? Pořádně si zjisti, do čeho jdeš (ne vždycky je to u nelegálních drog možné, může se stát, že koupíš/dostaneš nějaký bordel). Pozjišťuj si co nejvíc informací od těch, kteří s tím mají zkušenost (nejenom dobrou) a vyhodnoť, jestli do toho jít. A hlavně neber nic, když jsi ve srabu, máš špatnou náladu atd. Z toho se totiž může vyklubat kurewský průser, který tě může poznamenat na celý život. No, a pokud si teda jistý/á v tom, že to ustojíš, tak už je to jen a jen na tobě.

K

Obrázky

JAKUB MOŘICKÝ