Virtuální podoby se dočkal rozhovor s kapelou KOVADLINA. Ten vyšel na jaře ve fanzinu Destruktorr (tištěná podoba stále k dostání na emailu: mipunk(a)seznam.cz). Otázky kladl Mičl, odpovídali Banán, Libor, Jirka a Regál. Fotili Zewlakk a Andrea. KOVADLINA vyráží už příští týden na krátké společné turné s finskou partou Pakkosyöttö (ex-Endstand), se kterou mají i zatím poslední vinylovou nahrávku (recenze na split LP je k přečtení zde). Termíny koncertů jsou následující: 

29.11. - Brno, Kabinet Múz, event
30.11. - Trnava, Kubík, event
01.12. - Vsetín, Vesmír, event
02.12. - Olomouc, SF Mini, event
03.12. - Praha, Futurum, event

Nazdar kluci, zdravím Vás a vítám do rozhovoru ve fanzinu DESTRUKTORRR!!! Mám dojem, že ve vašem případě prostě musíme začít otázkou, které se prostě nejde vyhnout, takže pojďme na to: Kovadlina vznikla na troskách kapely Hanba. Hanba měla velkej tah na branku, ale od počátku ji evidentně provázely velký problémy v komunikaci, až, slušně řečeno, ke konci nešla brát téměř vážně… Pro pohled člověka z venku to vypadá, že po všech těch možných i nemožných peripetiích, co kapela ustála, se nakonec rozpadla vlastně kvůli naprostý maličkosti. Otázka je daná: jak to vidíte s odstupem, mohla být vlastně Hanba vůbec plně funkční kapela, když druhá půlka sestavy byli v podstatě mainstreamoví hráči? Rozhodně nemám v úmyslu tady cokoliv kritizovat, spíš mě zajímá, jestli k tomu máte co říct, samozřejmě v případě, že k tomu vůbec něco chcete říct, haha… 

Banán: Ahoj Michale, předně, díky moc za prostor ve tvém novém časopise. Já osobně jsem připraven na vše, včetně téhle otázky,hehe. Asi je dobré říct, že Hanba vznikla tak nějak shodou okolností a mě osobně vůbec nepřišlo, že by ji od začátku provázely problémy v komunikaci. To, že někdo vidí nějaké věci jinak, nepovažuji automaticky za problém, mnohdy spíše naopak. Pro mě nebylo fungování Vinci a Tomáše v Pipes v té době vůbec žádným problémem, stejně jako pro mě není žádným problémem fungování Regála v Priessnitz. A zpětně si myslím, že Hanba byla milionkrát funkčnější kapela, než spousta těch, co fungujou nepoměrně delší dobu. Nahráli jsme desky, který mám rád a stojím si za nima se vším všudy, odehráli jsme fantastický koncerty na všech možnejch i nemožnejch místech, potkali spoustu lidí a pomohli vydělat celkem dost peněz na aktivity, který bylo zrovna potřeba podpořit. A dovolím si tvrdit, že jsme dokázali spoustu pro nás důležitých myšlenek dostat i mimo hc/punk ghetto (není myšleno jakkoliv ve zlém). Naprosto respektuju, že někdo touhle cestou jít nechce, ale nemyslím si, že by to mělo automaticky znamenat, že existuje jen jedna správná cesta, to mi přišlo vždycky trochu úsměvný.  Stejně tak si nemyslím, že všechno co děláš, musí trvat na věky věků a že lidé a myšlenky jsou navždy zakonzervované ve vakuu a nemají/nemůžou mít nějaký vývoj. Já jsem si samozřejmě velmi dobře uvědomoval, že Vinca se ve svém náhledu na spoustu věcí někam posouvá a to z mého pohledu ne úplně šťastným směrem, ale až do toho Hit Hitu to pro mě prostě nebyl takový problém, abych kapelu opustil. Ano, mnohdy to byly opravdu hlouposti, ale ruku na srdce, kdo z tvých kamarádů občas nedělá něco, co ty bys nikdy neudělal a nejradši bys to ani neviděl. Kdybych to v tomto ohledu bral do důsledku, nebavil bych se tak s 90% lidí, téměř každý někdy lhal, manipuloval s ostatníma, choval se jako úplnej kokot, či dokonce záměrně někomu ublížil. A třeba zrovna nic z toho Vinca nikdy neudělal, nebo o tom alespoň nevím.  Ten Hit Hit ale zlomil jednu zásadní věc, jeho nastavení popíralo to, v co věřím jako v jeden ze základních stavebních kamenů - rovnost a nepovyšování se nad ostatní. A jelikož na tomhle poselství stála i kapela, nebylo jiné cesty, než se rozejít. A ohledně Tomáše - z Pipes odešel přesně z tohoto důvodu a mě ani nikomu jinému nepřísluší soudit, jestli to měl udělat dřív nebo jinak. Udělal svoje rozhodnutí a přijal za něj zodpovědnost. Tak, jako každý z nás.

Osobně se mi líbí směr, kterým se Kovadlina vydala. Tam, kde Hanba pro mě byla až moc jednoduchá textově i hudebně, tlačí víc Kovadlina na pilu, teď nemám na mysli ve smyslu tvrdosti soundu, ale spíš jinakosti… Texty nejsou heslovitý říkanky o několika slovech, ale jsou propracovanější a hlavně konkrétnější v tématech, a co se týče hudby, kytarová práce je taky složitější, a to všechno osobně kvituju s povděkem. Zeptám se přímo: měli jste od počátku představu o zvuku kapely? A proč mám pocit, že v tom cítím starý emo kapely devadesátých let? Je to náhoda nebo záměr? Nepokrytě přiznávám, že to se mi na tom právě líbí… 

Banán: Díky, taky se mi líbí směr, kterým se Kovadlina vydala. A ano, texty jsou trochu jiný, ale nemyslím si, že by byly o tolik sofistikovanější, podle mě to pořád jsou heslovitý říkanky,hehe. Navíc vznikají podobným způsobem jako u Hanby a pořád se drží toho, že kombinují více osobní a více, dejme tomu, názorovou formu, podle toho co mám zrovna na srdci a tím pádem na tužce. I Hanba měla jasně vymezené texty jako třeba Je to Naopak a naproti tomu u Kovadliny najdeme spoustu čistě osobních výpovědí. Vím ale co myslíš, celková nálada je trochu jiná, vyjadřovací prostředky nejsou tolik na první dobrou, i když si nutně nemyslím, že jsou složitější. Libor hraje na kytaru jinak než Tomáš, vychází z trochu jiných kapel a poslouchá strašně moc věcí, které svou formou nemají s punkem nic společného, a i když tohle mají s Tomášem podobné, v Kovadlině je to možná teď víc obtisknuté. A Libor určitě poslouchá i víc 90´semo hardcoru o kterém se zmiňuješ, stejně jako Dischordu poloviny 80. let. Ale myslím, že nejlépe ti na to odpoví on sám, i na to jestli měl od začátku představu o konkrétním zvuku. Pěkně to na rozdíl ode mě zkrátí, ale bude v tom řečeno vše,hehe. Za sebe můžu říct, že teď hodně poslouchám kapely jako Dag Nasty, RitesofSpring, z těch současných pak třeba Praise nebo z trochu jiného soudku WarGoes On, tedy přímočarý a emocionální punk s chytrou kytarou, který má vlastně pozitivní odkaz, přestože texty rozhodně nepřekypují přehnaným optimismem. Tahle forma mi ostatně byla vždy blízká.

Jak to tak pozoruju, tak co týpek v sestavě Kovadliny, to protřelej muzikant s letitou praxí, haha. Můžete prozradit, jak jste naverbovali bubeníka Regála, který nejen že hraje v jesenických Priessnitz, ale zároveň i svýho času hrál s Cvaldou v kapele Saade, což byla podle mýho názoru jedna z nejvíc nedoceněných kapel český alternativní scény? A jak se ve vašich řadách ocitl jihlavskej nomád Jirka Kos? Popravdě když vzpomenu na všechny kapely, v kterých v minulosti hráli či v současnosti hrají členové Kovadliny, tak mi přijde, že vlastně tvoříte docela dobrej průsečík toho všeho… Myslíte, že na tom může něco být? Zkuste se při této příležitosti trošičku rozpovídat o kapelách, kde jste působili nebo souběžně s Kovadlinou působíte, protože myslím, že je hodně o čem mluvit, haha… 

Banán: Seběhlo se to klasicky tak nějak samo. Já a Libor jsme měli v plánu založit vedle Hanby ještě jeden projekt a právě Regála a Jirku jsme měli vytipovaný, takže když se pak Hanba ze dne na den rozpadla, prostě jsme jim napsali hned a jelikož oba hned souhlasili, Kovadlina vznikla prakticky ještě ten den. Oba byli skvělá volba, známe se všichni dlouho, já třeba s Regálem makám každej rok na podiu na BrutalAssault, s Jiříkem jsem se potkával roky na koncertech, vždy to byla taková širší rodina, je to malej rybník. A přestože třeba Regál má trochu jiný kořeny, než striktně hc/punkový, funguje to zatím k plné spokojenosti. A myslím, že můžu teď mluvit i za kluky, když řeknu, že je to pro všechny dost obohacující, diverzita je skvělá věc, když se dokážeš respektovat na té základní lidské úrovni. No a co se týká toho průsečíku, tak to asi nechám na posouzení jiným, i když si dokážu představit a bylo by to i logické, že nějak tam všechny ty naše kapely obtisknutý jsou. U mě by ale jen vyjmenování všech minulých zabralo půl stránky a navíc jsem to dělal už milionkrát, takže napíšu pár slov jen o té jedné, v které teď kromě Kovadliny hraju a to je I am Pentagon. Asi před dvěma lety za mnou přišel Caps, s kterým jsem před patnácti lety chvilku působil v Eastern Star, že mají s Petrem (bývalý basák Eastern Star a Kevorkian) novou kapelu a nemají zpěváka. Tak jsem jen tak z hecu vyrazil na zkoušku, tam poznal Alberta (v 90. letech bubeník Mindshift), zjistil, že mě baví jak muzika, tak kluci a bylo to. Iam Pentagon hrajou klasický 90´s hardcore, je to kapela naprosto bez ambicí, ale děláme to, jak nejlíp dovedeme, což je vlastně dost zásadní paralela s Kovadlinou, byť je nastavení každé kapely trochu jiné a když jsem nad tím nedávno přemýšlel, tak je I am Pentagon možná nejblíže k tomu, co a jak kdysi dělala Balaclava. Oproti ní jsme se ale už po roce a půl fungování dopracovali k velké desce, takže přeci jen jsme za ty roky nějaký ten progres zaznamenali,hehe.

Libor: Čau a díky moc za prostor,Michale. Naše první zkouška proběhla zcela neplánovaně a to v den, kdy měla být zkouška našeho bočního projektu LVSK a kvůli tomu, že zpěvák nedorazil, jsme se vrhli na Kovadlinu. Na tu zkoušku jsme se celkem dlouho připravovali a dokonce jsme jeden z LVSK songů vykradli. LVSK je docela pop, ale původně se to mělo nést ve stylu kapel Van Pelt nebo Promise Ring. Takže v Kovadlině myslím hraju dost jednoduše, tvrdou práci odvádí Jirka s Regálem. Držím se hesla míň akordů víc punku. 

Jirka:Čau Mičle! Když nad tím přemýšlím, tak v Kovadlině hraju asi díky tobě. Myslím, že to bylo někdy ve druháku na střední, když jsem uviděl tvůj plagoš na akci v Jihlavě. Bylo na něm PŘIJĎ NA PÁRTY SRABE! Tehdy hráli v Maňaně  Proletáři všech zemí a Mimoritmus. Byl to můj první punkovej koncert a totálně mě to dostalo. Pogo, energie a všechno kolem. Po nějakým čase a dalších navštívených koncertech jsem si řekl, že bych mohl v nějaký kapele začít hrát taky. No, a začal jsem hrát undroš právě v Proletářích všech zemí, kde jsem tě vystřídal na basu, hehe. To byly dobrý časy. Jihlavská scéna byla v té době celkem unikát. Spousta dobrejch kapel a skvělí lidi. To ale víš mnohem líp než já. Je zvláštní, že rytmickou sekci v Proletářích to vždy táhlo k temnější straně, hehe. Ty, Johan a Frišta jste založili Průmyslovou smrt a já pak začal hrát v Tummo. Ke klukům a vůbec k metalu jsem se dostal díky mojí manželce Alence. Když jsme se poznali, hrála na basu v Gospel oftheFuture. Je hrozná škoda, že to nakonec zabalili. Kovin (kytarista GOTF) teď sice hraje v perfektních Nikander, ale stejně myslím, že po Gospel zůstalo prázdný místo. Do Tummo jsem nastoupil v pořadí jako třetí basák po Michalu Ráčkovi a Vodníkovi. Hráli jsme takhle asi pět let a bylo to zase supr. Spousta koncertů, nějaký nahrávky, plno srandy. Ke konci to ale začalo trochu skřípat a já cítil, že bych měl vyklidit pole. Odešli jsme nakonec spolu s Krvákem. Zůstal Martin (bicí) a Jirka (kytara), kteří se na to naštěstí nevykašlali a sehnali na basu Mášu a k mikrofonu Pavlu. Viděl jsem pár jejich koncertů v této nové sestavě a hraje jim to skvěle! V současný době hraju stabilně v Kovadlině a Repelent SS. Pak jsem měl možnost se podílet na projektu LVSK a minulý rok zahrát několik koncertů s TomášPalucha. Zajímavý je, že ve všech zmíněných kapelách hraje taky Libor Palucha. Ještě zajímavější ale je, že jsem se s ním seznámil na stejným místě a ve stejnej okamžik jako s mojí budoucí ženou Alenkou. Bylo to 9.11.2008 na koncertě ParamountStyles, kde hrál Libor na basu. Tehdy jsem si říkal, že to je totální masér, když hraje s takovejmalidma. Nakonec jsem ale samozřejmě přišel na to, že to je stejnej šulin jako všichni ostatní. Mám ho moc rád. Jinak to být ani nemůže, protože kdybych ho nasral, kde bych pak hrál??? Prvně mi Libor hodil laso k Repelentům. To je pro mě srdcovka. V téhle kapele jsem se fakt našel :) Pak jsme chtěli s Banánem, Liborem a Alešem (ex-GOTF, Mindlock) založit novou kapelu. Měla už i název: Nitroglycerin. Do toho ale přišlo faux pas s Hanbou a vše šlo novým směrem Kovadlina.

Regál: Čau, jak kluci naverbovali mě, Regála, je otázka spíš na kluky, ale budiž.Známe se všichni celkem dlouho a to jak hudebně, tak i z pracovního prostředí. Myslím, že jsem postoupil do užšího výběru kandidátů na bubeníka svým prohlášením, že si myslím, že by měli bubeníci v rozhovorech většinou držet hubu. Čímž bych tudle odpověď měl asi ukončit... Stejně tak, jako ostatní kapely, tak i Kovadlina tvoří přirozený průsečík, raději říkám kompromis, všech zúčastněných lidí, výsledné produkce a taky možností (muzikantských, časových, finančních,atd.).Jiřik, největší sympaťák s dobrým vkusem, image, aparátem jako hovado, kterej nikdo nechce tahat a zároveň zdravotnický konzultant celý kapely. Totální borec, to chceš, Když jseš nomád, tak je evidentně jedno, zda-lijsi z Jihlavy, Jeseníku, Šternberku nebo jiný prdele.Kapel jsem prošel spoustu, všechno kámoši. Žádnej komplex a za všema si už 23 let stojím. A taky velmi naivně doufám, že se žádná doopravdy nerozpadla a že si ještě někdy zahrajem.V součastnosti hraju ještě tady s naším kytaristou Vorlem v TomášPalucha, připravujeme i společně s Jiřikem projekt LVSK. Dále Priessnitz, tam je taky venku deska, takže společně s Kovadlinou celkem dost hraní...Dále ještě Kafka Band, se kterým jsme po úspěšném absolvování činohry Dasschloss v Brémách dostali další lano na další hru, na což se moc těším, protože to je super krásná zkušenost.Crossfirefuckinhurricane se nám rozpadli pod vlastní vahou, ale i přes to doufám, že se nám to podaří vydat.

Jak byste vlastně definovali sami sebe a styl který hrajete? Je podle vás Kovadlina hardcore kapelou? Nebo jste emo? Indie? Či alternativa? Zdá se, že do všech těchto škatulek sahají vaše pomyslné hudební prsty… Má Kovadlina nějaké muzikantské vzory? A máte jako kapela nějakou vlastní filozofii, kterou byste buď chtěli prezentovat lidem navenek, anebo která naopak drží pohromadě vnitřní duševní kruh kapely??? 

Banán:Já to beru a klidně i prezentuju tak, že Kovadlina je hc/punk kapela. Nikdy jsem se té škatulky nebál. 90% koncertů hrajeme ve striktně hc/punk prostředí s hc/punk kapelama, chceme to tak a je to pro nás důležitý. To jaký nasáváme vlivy mimo je druhá věc a s tím ať se každý popere po svém, já to nijak neřeším. Je pro mě ale důležitý, aby Kovadlina měla nějaký pozitivní spirit a odkaz. Nechci rozhodně zavírat oči nad tím, co je na hovno, ani nechci nikomu nasazovat růžový brejle, ale na druhou stranu se prostě snažím reflektovat pozitivní stránky života kolem sebe a týká se to i hc/punk scény. Mám drtivou většinu lidí a kapel,se kterýma se potkávám, rád, baví mě s nima spolupracovat a něco vytvářet, dá se říct, že je to jedna z nejlepších věcí co mě potkala a chci to předávat dál, protože věřím, že hledání společné cesty a vzájemná spolupráce je klíč. 

Jirka:Měz počátku hodně překvapila filozofie totální absence kapelních zkoušek.

Řekl bych, že nyní bychom mohli odrazit trochu jiný tematický soudek a věnovat se chvíli něčemu odlišnějšímu, ok? Pojďme tedy na to. Před deseti lety se v hardcore začalo řešit téma Myspace, který vlastnil konglomerát mediálního magnáta Ruperta Murdocha, a který začaly hardcore kapely otevřeně využívat. Řešila se tehdy otázka etiky a korektnosti využívání internetový sítě spadající pod obrovskejkapitalistickej moloch DIY hardcore kapelama, a ať už ta diskuze dopadla jakkoliv, důležitý je, že vůbec proběhla. Je o deset let později: každejdruhejpunkáč prostituuje na Facebooku svůj potetovanej zadek a sdílí nesmysly ostatních, přičemž tak občas dokonce nechtěně odkryje svoje skrytý fašistický názory… Jedna z konspiračních teorií přitom tvrdí, že Mark Zuckerberg vytvořil Facebook nepřímo na zakázku CIA, jako sledovací zařízení, kde na sebe lidi všechno dobrovolně prozradí, a ještě to budou brát jako zábavu… Uhoďme tedy hřebíček na hlavičku: je to tak, že lidi už se chtějí prostě jenom bavit a neřešit problémy, protože by tím narušili svoje kritéria pohodlnosti a radši přijmou s otevřenou náručí vše, co jim moderní svět nabízí, bez toho aby se snažili odkrýt často nepříjemný fakta v pozadí za oponou? Nebo už prostě bez sociálních sítí většina světa nedokáže existovat, hardcore prostředí nevyjímaje? Třeba na Flufffestu už se nerozdává několik let ani program, organizátoři podle všeho počítají s tím, že se ve smartphonu všichni podívají na FB profil festivalu, kde je umístěn… 

Banán: Uf, tohle je vražedná otázka. A bez jakékoliv snahy se z ní vykroutit to zkusím zjednodušit. Podle mě v současnosti nelze participovat na veřejné komunikaci a zároveň zůstat úplně mimo všechny korporátní sračky, jejichž cílem je kontrola resp. kontrola pomocí shromažďování informací, které vedou k větší moci a zisku. Všechny ty sofistikované algoritmy, podprahové reklamy, sosání dat a další podobné věci, jež jsou za pomoci miliard dolarů každý den zdokonalovány, se staly součástí našich životů a všichni jsme více či méně součástí hry. A je dobré si to uvědomovat. Neznamená to ale, že se dnešní či budoucí komunikační prostředky zároveň nedají využívat pozitivním způsobem, byť mám zároveň hrůzu z názoru, že bez nich plnohodnotně komunikovat a fungovat nelze. Jestli mám z něčeho strach, tak z naprosté ztráty kritického uvažování a přirozených instinktů, neschopnosti zasazovat věci do kontextu a závislosti na svém vlastním egu. Tohle všechno sociální sítě způsobují a pomáhají vychovávat armádu všehoschopných  a lehce kontrolovatelných sobců, kteří jsou v prdeli pokaždý, když jim dojde baterka v telefonu a oni, přestože stojí na zastávce před jízdním řádem, se rozbrečí, že neví, v kolik jim jede tramvaj. A ano, prostředí hc/punk scény by se mělo snažit svým fungováním stále vytvářet alternativy. Tzn. klidně k přenosu a šíření informací používat facebook, ale zároveň myslet na to, že ne všichni ho mají/chtějí používat a šířit tedy informace tak, aby měl možnost se k nim dostat každý. 

Určitě jste v životě museli slyšet větu, že vegetariánství či veganství je životní styl, já jsem ale zjistil, že se s tím nemůžu úplně souhlasit. Osobně bych to nazval spíše druhem víry. Souhlasili byste s takovým tvrzením? A jak je na tom Kovadlina: jsou v kapele vegetariáni či vegani? Jak se vlastně díváte na módní vlnu veganství, která propukla především ve větších městech i v Česku, vznikne z toho podle vás něco trvalého nebo je to jen trend na pár let? A kde se to hnutí vzalo, dá-li se to za hnutí samozřejmě považovat, veganství je velice oblíbené mezi mládeží na vysokých školách, vznikají vegan a vegan-friendly restaurace… Pojďme na to, zajímají mě vaše názory... 

Banán: Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jestli je přesnější označení životní styl nebo víra, nepřijde mi to nijak důležitý. Obojí může mít konotace, které jsou zavádějící, takže je bude někdo rozporovat, ale jak říkám, zrovna tohle je mi fuk. Pro mě je to další osobní volba na cestě, které věřím a přestože se participaci na krutosti nelze vyhnout úplně, respektuji každý krok, který vede k soucitu. I proto, jsem nikdy nezastával názor některých veganů, že vegetariáni jsou pokrytci, zvláště když zazníval od těch, kteří pak za půl roku začali zase jíst maso. Každý má svou čáru soucitu nakreslenou někde jinde, a přestože jsem šťastný a vděčný za každého vegetariána nebo vegana (a v hc/punk scéně to platí dvojnásob), nehodlám ničí lidské kvality soudit podle jeho způsobu stravování. Znám vegany, o které bych si neopřel kolo a naopak velké spousty lidí, co jedí maso, si neskutečným způsobem vážím a týká se to i dvou členů Kovadliny, kteří vegetariáni nejsou. I oni si ale dost pochvalují tu spoustu veganských dobrot, které často dostáváme na koncertech (nikdy po promotérech nevyžadujeme dvě varianty jídel) a to právě i díky současným možnostem. Vím, že spousta lidí na to nadává jako na trend a asi to i trend je, ale v nastavení téhle společnosti vždy bude něco trendy a jestli důsledkem tohoto trendu má být zvyšující se nabídka veganských jídel a tím i diskuze o nutnosti a potřebě živočišných produktů a přijímání veganství jako plnohodnotného stravování, tak říkám, že mě to vůbec nesere, protože by to taky klidně mohlo být úplně naopak. Uvědomuju si, že za spoustou těchto aktivit je jen snaha vydělat peníze, mnoho věcí je předražených, ale pozitiva z mého pohledu jednoznačně převládají. Možná i proto, že si pamatuju dobu, kdy sis to jedno tofu a dvě pomazánky mohl koupit maximálně ve dvou obchodech v Praze a jednom v Plzni a dál si byl namydlenej. Pořád si ale myslím, že nejlepší cesta je pracovat se surovinama, pěstovat si co nejvíc věcí sám, vařit si doma, sdílet jídlo. Veganství rozhodně není všechno, velmi důležitý je i jeho kontext a to je další výzva ohledně toho, kam zkusit posunout diskuzi. 

Snad se nebudete zlobit, ale rád bych u tématu víry ještě chvíli zůstal. Myslíte si, že patří náboženství do hardcoru? Vzpomněl bych příkladem na Shelter a jimi propagované hnutí HareKrishna či na ZolihoTégláse, zpěváka Ignite, který je silně věřící křesťan, ale to jsou vpravdě vyjímky, jinak hardcore zůstává náboženským směrům trvale uzavřen. Je to podle vás správně? Nyní mi dovolte netradiční příklad ze života: majoritní společnost v masivním měřítku odmítá uprchlíky právě kvůli jejich náboženství, kvůli islámu, a hardcore scéna se všeobecně na jednu stranu staví názorově na obranu za práva uprchlíků, ale na druhou stranu přitom sama ve vlastním prostředí dehonestuje veškerá náboženství, diskriminuje odlišnou víru, a v podstatě tak sama popírá práva jedince, který se pak v prostředí scény stává minoritou. Přemýšleli jste o tom někdy z tohoto úhlu pohledu? Co si o tom myslíte? A jak se vlastně díváte na víru obecně? Význam víry se přece netočí jen kolem různých všemožných i nemožných náboženství, ale za spirituální se dají označit i otázky filozofie, metafyziky, hledání sebe sama… Přece víra člověka, víra jedince ve vytyčený cíl, ve splnění svého snu, dokáže pohnout dějinami, měnit historii, má moc měnit životy a umí obdarovávat štěstím, nás samé i druhé. Hledání vlastní životní cesty, nacházení odpovědí, vytváření vlastní životní filozofie, to vše přece patří ke spirituální stránce života… Zabýváte se někdy těmito tématy? 

Banán: Další zajímavá a ne úplně jednoduchá otázka. Asi by bylo dobré začít tím, že můj postoj k této věci se během let trochu měnil a ani teď není úplně jasný a ustálený, ale pokusím se ho nějak alespoň trochu smysluplně formulovat. Začnu asi tím, že řeknu, že mi nevadí něčí víra, pakliže to není víra v nerovnost. Tím pádem mi ani nevadí něčí osobní víra v rámci hc/punk scény. Neřeším, jestli je někdo křesťan, budhista, Hare Kršna, i když asi budu mít vždy potřebu diskuze o tom, co mi v rámci té či jiné víry nesedí. Ostatně mnoho mých přátel je věřících a ty diskuze jsme spolu vedli nesčetněkrát, nijak nám to nebrání v tom zůstat přáteli a mě by v životě nenapadlo přemýšlet nad tím, jestli mají právo být součástí téhle subkultury. Na druhou stranu, nikdo z těchto lidí není dogmatik a tím se dostáváme k tomu, že právě dogmatismus je podle mě tou překážkou ve sloučení dejme tomu náboženské víry a hardcore punk etiky, což je výraz, který použiji, jakkoliv může znít hrozně. Vždy budu v opozici proti názorům popírajícím právo ženy si svobodně rozhodnout o svém těle, dehonestujícím jinou než heterosexuální orientaci atd. Propagace těchto myšlenek podle mě do hc/punku nepatří a přestože i toto může brát někdo jako dogma, nehodlám z toho ustupovat. I tak se ale občas zmítám v nejednoznačném náhledu, třeba ve chvíli, kdy poslouchám tak skvělou a inspirativní kapelu jako 108 a zároveň si uvědomuju, že Hare Kršna, ke kterému se 108 vždy hlásili, považuje ženu za bytost podřízenou muži. Cestou asi je o tom mluvit, a když řekneš A, říct i B,  nebát se říct, co si myslíš, že je špatně, klidně konfrontovat, což samozřejmě nemusí nutně znamenat inzultovat. Na druhou stranu stejně jako s tím veganstvím vs. jezením masa, je nepopiratelné, že mnoho lidí díky víře dokázalo neuvěřitelné věci, jejich soucit a láska, ochota pomoci, mnohdy až obětování se pro druhé, jsou pro mě věčnou inspirací a je dost pravděpodobné, že jejich lidských kvalit nedosáhne mnoho z nás ani tehdy, když nám někdo dá dva další životy. 

Ok, vraťme se nyní zpátky ke Kovadlině, k věcem kolem muziky, hraní a dalším radostem života, haha… Zaujal mě obal vašeho alba Životy těch druhých. Vypadá to, že prostě chcete dělat věci jinak. Prozraďte prosím, komu patří zámecký pokoj na fotce, kdo je jejím autorem, a proč jste vlastně zvolili takovýto typ coverartu? Všiml jsem si navíc, že prakticky celou podobu artworku jste svěřili lidem z venku, přitom v hardcore prostředí je v celku tradicí, že práci kolem podoby nahrávky dělá přímo někdo z kapely, ve stylu DIY… Mohli byste zkusit vysvětlit svůj postoj v této věci? 

Banán: Na fotce je interiér zámku v Křimicích u Plzně, ve vesnici vedle jsem bydlel do svých osmnácti let a pak pár let přímo v Křimicích, takže je to místo, odkud v podstatě pocházím. Ten zámek tedy znám celý život, ale jelikož není přístupný veřejnosti (až na pár vyjímek během roku), nikdy jsem nebyl vevnitř, až teprve teď, když jsme tam fotili. A celé to vzniklo tak, že jsem měl rámcovou představu o obalu, ve které hrál interiér starého zámku ústřední roli a hledal jsem několik měsíců vhodný prostor, protože jsem nechtěl jen stáhnout fotku z internetu. Žil jsem v té době na Šumavě, kde je starých zámků spousta, ale žádný interiér nebyl v tom stavu, jaký jsem si představoval nebo jsem se vůbec nedostal dovnitř. Když jsem pak o tom jednou mluvil s mým tátou, tak zmínil právě Křimice, s tím, že osobně zná majitele panaLobkowitze, já si řekl, proč to nezkusit a pak už to šlo rychle. Jeden březnový den jsme se sešli právě s ním a fotografem Michalem Fišerem (táta našeho kamaráda Ondry, který kdyby ještě žil, by byl asi tím, koho bysme oslovili kvůli focení) před nádhernou kovanou bránou, pan Lobkowitz nám odemkl, provedl nás celým objektem, popsal jeho historii, my našli tenhle sál a přestože má původní představa byla trochu jiná, nakonec z toho vznikly super fotky a tím pádem i obal. Na jeho výsledné podobě má pak zásadní podíl Lukáš Franz a jeho vize, která primárně nepracuje s kontextem hc/punk estetiky, čímž do celé věci vnáší pro mě zajímavý rozměr. Vždy jsem punk vnímal i jako prostor pro boření stereotypů a zaběhlých pořádků a myslím si, že mnohdy je dobré s tím začít u punku samotného. I to je důvod proč často a rádi oslovujeme lidi mimo toto prostředí, vždy je to extrémně  zajímavá zkušenost, dochází k protínání a vzájemnému obohacování, vznikají nové vazby a přátelství, ostatně úplně stejně to bylo i u klipu ke skladbě Medicína. Jinak obal nás stál jeden vinyl pro pana Lobkowitze, jeden pro Michala Fišera a jeden pro Lukáše Franze a klip nestál vůbec nic. Lepší příklad DIY podle mě možná neexistuje. 

Chtěl bych se zeptat na význam dvou textů na vašem albu. Pokud souhlasíte, jdeme do toho: první z nich je píseň Na plovárně, slovní hříčka o stavu scény. Jak důležité je podle vás reflektovat dění ve scéně? A jaký dopad na okolí může mít podle vás píseň takto tematicky zaměřená? Já osobně jsem podobně zaměřených písní napsal za život několik, můžete mi tedy zkusit přiblížit vznik tohoto songu z vašeho úhlu pohledu? Stála za ním nějaká konkrétní událost? 

Banán: Ten text je o rozporu mezi vytvářením dojmu a realitou. Ano, je to moje oblíbené téma,haha. A žádná konkrétní událost za ním myslím nestála, možná byla některá tou pověstnou poslední kapkou, která mě nakonec přinutila vzít do ruky tužku, ale taky si teď vybavuju, že úplný základ toho textu vznikl už před docela dlouhou dobou, ale teprve když jsem začal dávat dohromady texty na Životy těch druhých, tak jsem ten koncept vytáhl ze šuplíku a poměrně rychle ho dopsal. Myslím, že to trochu akcelerovala ta obrovská spousta internetových bojovníků proti všemu, jež denně ověšujou všechny své profily rétorikou a vizualizací, jež má vytvářet pocit, že revoluce je na spadnutí a oni ji povedou, ale jejich reálné životy mají ke skutečnému posouvání věcí vpřed opravdu hodně daleko, protože to prostě znamená, že opustíš svou pohodlnou bezpečnou ulitu a začneš fungovat tak, že té aktivitě obětuješ ve své podstatě veškerý čas a energii. O tom mluví konec toho textu (což je mimochodem ta část, kterou jsem napsal už před lety), v trochu nadneseném významu reflektuje např. to, že tak dlouho mluvíš a píšeš o antifašismu, cituješ Durrutiho a Orwella, mnohdy soudíš a poučuješ všechny okolo, až nakonec na tu blokádu nácků nevyrazíš, protože má někdo z rodiny narozeniny a ty si to přece nechceš u rodičů rozházet. A s těma náckama se tam nakonec rubou lidi, který na nějakej internet nenapsali ani písmeno, nebo ne v tomhle rádobycool duchu. Lidi, co mají rodiny, "hipíci" z vysokých škol, punkáči sčírama, v podstatě tam mnohdy vidíš všechny, jenom ne hardcoristy,haha. Ti zůstávají mistři v tom se někomu posmívat, ale nejsou v tom rozhodně sami, týká se to i mnoha intelektuálů, kteří by také rádi měnili svět, bohužel ale téměř všemi pohrdají, takže zůstávají uvězněni též na internetu, v hospodách a v bezpečí mezi svým kamarády, jež jim přitakávají. A na druhé straně jsou lidé jako Jára Bláha z Hnutí Duha, Arnošt Novák z kolektivu Kliniky, Michal Kolesár a mnoho dalších kluků a holek, kteří jsou pro většinu neviditelní, ale kteří pomáhají převádět myšlenky do inspirativní praxe. Lidé, kteří jdou dnes a denně se svou kůží na trh, kteří obětovali svůj život boji za to, v co věří a kteří pochopili, že toho jde dosáhnout jedině tehdy, když nebudeš mezi lidi vrážet klíny, ale naopak se pokusíš je spojovat, i když je to samozřejmě mnohem těžší a náročnější. Každého z nich bys ostatně na ulici minul jako "normála", nikdy by tě nenapadlo, kolik toho mají za sebou a doufám, že i před sebou. A o tomhle rozporu je ten text. O tom, že když je výchozím bodem boje za lepší svět pohrdání ostatníma, nic jsi nepochopil.

A druhou písní v mém hledáčku je oblíbená koncertní hitovka Asfalt. Na té se mi líbí v podstatě heroická atmosféra, a až poslední věta textu srazí posluchače zpátky do reality, protože odhalí, že hlavní postava příběhu je vlastně srab. Pro koho je píseň primárně určena? V Evropě z historického hlediska existuje názor, že Češi jsou národem pitomců, zbabělců a přizdisráčů. Slyšeli jste o tom někdy? Souhlasili byste s takovým tvrzením? Prosím o vaše názory…

Banán:Hehe, výchozím bodem toho textu, který jsem mimochodem celý napsal v rychlíku při cestě z Prahy do Brna, je tentokráte historka, kterou v roce 2003 vyprávěl v kuchyni u Martina Valáška jeden z provozovatelů polského labelu Nikt Nic NieWie. U snídaně se tenkrát sešel právě ještě Martin, Filip a Magda z TrujacaFalaRecords, M-5 a také všichni členové Tragedy, kteří den před tím odehráli dnes už legendární koncert v totálně narvaném hospodském sále, na kterém hrála ještě Balaclava a Thema 11. No a ta historka spočívala v tom, jak si dva punks z polské strany Tater na stará kolena zaplatili horolezecký kurz u jednoho vysloužilého horolezce. Přišli s ním pod skálu, podívali se nahoru, řekli si "uf, to je strašný, vypijeme flašku vodky, třeba to pomůže". Vypili tedy ve třech flašku, znova se podívali nahoru a furt hrozný. Vypili teda druhou, načež úplně odpadli. Když se probudili, horský vůdce byl neznámo kde, tak se ho vydali hledat. Z dálky slyšeli nějaké rány, tak šli po zvuku, až je pěšina zavedla na asfaltovou silničku, která vedla oklikou na vrchol kopce. Zhruba 10 metrů od nich se po břiše po tom asfaltu plazil najmutý horolezec, byl navlečen celý v lezeckém kompletu včetně sedáku a se zarputilým a extrémně soustředěným výrazem zatloukal asi pátou skobu, přičemž do těch předešlých byl poctivě zajištěn karabinami. Prostě postupoval tak, jakoby silnice byla kolmá, což si ostatně bezpochyby po těch dvou flaškách vodky myslel. A tohle extrémně vtipné vyprávění (v superrychlé polštině ještě asi 100x zábavnější) mi posloužilo jako inspirace k tomu textu, byť jeho obsah hovoří o tom, jak si mnohdy sami komplikujeme život tím, že vytváříme problémy tam, kde žádné nejsou a pak po svém okolí chceme, aby nás litovalo, případně plácalo po zádech. Je o strachu ze života i ve chvílích, kdy o nic nejde. Ohledně druhé části tvé otázky - chápu na co narážíš a občas mám náběh na to, dívat se na Čechy touto optikou, zvláště když dostávám sprchu buranských primitivních keců o tom, jak je zbabělý utíkat před válkou anebojovat o svůj domov a vím, že 99% z těch lidí by se zesralo strachy při prvním vybafnutí zpoza rohu. Pak si ale vzpomenu, jak mě tohle zobecňování a nahlížení na nějakou skupinu lidí sere a vykašlu se na to. Celý život mluvím o tom, že bysme měli ke každému přistupovat bez předsudků a budu se toho držet i v tomhle případě, přestože to láká.

Čím si vysvětlujete obrovský zájem promotérů i fanoušků o vaši kapelu? Kovadlina existuje jen něco málo přes rok a odehrála desítky koncertů… S tím se pojí další otázka, která mě zajímá téměř vždy a u všech, samozřejmě je důvodem to, že jsem taky sám muzikant, haha… Protože na cestování s kapelou a live shows je potřeba mít kromě chuti ke hraní, špetky talentu a haldy hudebního aparátu taky čas, otázka je tedy nasnadě: čím se v běžném životě živíte? Ví kolegové v práci, že hrajete s hardcore kapelou? A vychází vám pak například v práci vstříc, abyste se mohli sebrat a vypadnout na několik dní hrát koncerty? Odpovězte prosím a ani trošku se nestyďte, haha…

Banán: Tvoje otázky jsou zákeřné Michale :) Schválně by mě zajímalo, co bys na první část téhle otázky odpověděl ty :) Protože já fakt nevím, vůbec nad něčím podobným nepřemýšlím, donutil si mě k tomu až teď ty. Ale odpovědět by na to měl asi skutečně někdo jiný než my. Já můžu jen napsat, že když máme čas a všichni můžem, tak hrajem naprosto kdekoliv, většinou čím větší bizar, tím líp. Neřešíme peníze ani jakékoliv "podmínky", vždycky cokoliv komukoliv půjčíme a rádi poznáváme nové lidi a místa a snažíme se ke všem koncertům přistupovat na 150% ve všech ohledech. Když to někoho baví s náma sdílet, tak je to pro mě jedna z nejlepších věcí na světě. A já se poslední roky motám okolo desek, roky jsem prodával v Rekomandu, kde je možnost si kdykoliv prohodit šichtu, pak jsem pracoval na Šumavě na půl úvazku v bezdomovecké noclehárně, kde to šlo taky a teď makám ve skladu DayAfter, kam sice chodím klasicky od po do pá, ale vymyslet se to dá taky. Vždycky jsem se snažil najít si obživu, která mi bude umožňovat hrát koncerty a i když to znamená, že asi nikdy nebudu vydělávat nějaký větší peníze, absolutně toho nelituju, ty zážitky se tím vůbec nedají vyvážit. 

Jirka: Jsem zaměstnaný na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Dělám tam na výzkumu nových léčiv a pak hlavně učím studenty chemii, což mě dost baví. Tahle práce má výhodu v tom, že si můžu brát poměrně hodně volna, což se hodí, když někam jedeme hrát. Moji kolegové samozřejmě ví, že hraju v kapele. Má to ale jednu velkou nevýhodu. Na vánočních večírcích chtějí, abych hrál na kytaru a zpíval.

A když jsme u těch koncertů, pojďme do současnosti. Nedávno jste odehráli minitour v Polsku, takže mi to prostě nedá se nezeptat: sledujete politickou situaci u našich východních sousedů? Před pouhým rokem tam s drtivou převahou vyhrála parlamentní volby populistická strana Právo a spravedlnost v čele s nevyzpytatelným fanatikem Jaroslawem Kaczynským, které se pak do dvou měsíců po zvolení podařilo pomocí demokratických zákonů a právních mechanismů ochromit pravomoci Ústavního soudu a tím i celou zemi. Od té doby situace v Polsku předčila nejdivočejší představy: do očí bijící korupce, masivní dosazování přátel vládních činitelů do čel státních podniků, manipulace skutečnosti v televizi a novinových denících připomínající spíše Severní Koreu než stát ve středu Evropy, a až zákon o naprostém zákazu potratů vláda odvolala, protože pravděpodobně dostala strach po několika stotisícových demonstracích veřejnosti. Země je sice papírově parlamentní demokracií, ale realita spíše připomíná jakousi podivně zvrácenou obdobu komunismu. Mluvili jste na koncertech s pořadateli či návštěvníky akcí o současném stavu v zemi? Pocítili jste nějak na vlastní kůži během cesty politickou změnu klimatu? 

Banán: Ano, odehráli jsme v Polsku dva koncerty s RussianCircles, ve Wroclawi a Gdaňsku. Oba byly super a tak nejdřív k těm pozitivním dojmům z Polska. Místa, kde jsme hráli i lidi, který jsme potkali, měfakt velmi příjemně překvapili. Všechno probíhalo bez nejmenších zádrhelů a v nejlepším slova smyslu profesionálně, ale zároveň s velmi lidským a přátelským přístupem. Hlavně z klubu v Gdaňsku, který se nachází přímo v areálu tamějších loděnic (kde mimochodem vznikla Solidarita) jsem vůbec nechápal. Je to vlastně obrovská hala, kde se ještě před pár lety stavěly lodě a teď funguje jako klub,  kde je jeden velký sál pro cca 2000 lidí (den před náma tam hráli Behemoth) a pak menší pro cca 500-600. Z okna šatny koukáš na staré remorkéry a torza lodí a má to fakt atmosféru. Celé místo je vedené s velkým citem a hojně oblíbené i punks, což mi potvrdil i Filip z TrujacaFalaRecords(např. desky HarumScarum, Born DeadIcons, His HeroisGone atd.), který na koncert dorazil a říkal, že sem jezdí často a rád, třeba i proto, že v ochrance nejsou náckové, na baru jsou rozumné ceny a cítí se tam dobře. Něco podobného mi pořád třeba v Praze těžce chybí a v tomto ohledu je Polsko podle mě v současné době o dost dál. Oproti tomu současná politická situace mě naopak samozřejmě dost děsí. Vidím tam hodně paralel např. s Maďarskem, tedy příkrý nástup populistické pravicově konzervativní politiky se všemi aspekty, které v sobě skrývá. Z mého pohledu jsou to jasně fašizující tendence a obdivuju a respektuju každého, kdo se rozhodne aktivně zapojit do zpochybňování a sabotování podobných svinstev jako byl pokus o zákaz potratů. Měl jsem obrovskou radost, že se tuhle bitvu podařilo vyhrát, ale válka evidentně pokračuje. I v tomto ohledu ale v sobě mají Polky a Poláci náturu, která je mi hodně sympatická a která se projevuje i tím, že vyjdou do ulic v tak masovém měřítku a skutečně bojují za svá práva. Tahle zarputilost tam trochu byla cítit, a byť jsme se do nějakého přímého rozhovoru na podobné téma nedostali, věřím, že až se tam vrátím, věci budou na lepší cestě, než teď. 

Británie si pod taktovkou party lhářů odhlasovala brexit, v Americe zabodoval u prezidentských voleb bigotní machistický idiot, ve středu Evropy politici manipulují masy pomocí strachu a používají lidské neštěstí jako politickou reklamu při volbách, ať už to je ve zmiňovaném Polsku, nebo v Maďarsku, na Slovensku, nebo u nás v Česku… Zdá se, že svět se drolí a rozpadá na kusy… Čím si vysvětlujete zvrácený úspěch nového populismu? Připomeňme zde, že důvodem pro vzestup fašismu a nacismu v 30. letech minulého století byla hluboká krize liberální demokracie. Je podle vás možné, že se svět dostal po necelých sto letech do téměř stejné situace? 

Banán:Přestože moje předešlá odpověď končila optimisticky, tak teď musím napsat, že je skutečně bohužel velmi reálné, aby to dopadlo podobně jako v 30. letech. Každý kdo má trochu citlivější vnímání a dokáže si věci a události alespoň trochu zasazovat do kontextu to musí vidět a přestože míra optimismu či pesimismu se může lišit, průvodní jevy jsou zcela jednoznačně alarmující. Ty jsi jich myslím vypsal dost už v té otázce, já bych přidal každodenní rozsévání strachu a nedůvěry na všech možných úrovních, záměrnou manipulaci, vytváření nových elit. K tomu jsou rasismus, xenofobie a nacionalismus evidentně osvědčenými prostředky, tak proč to měnit.  Na nějakou hlubší analýzu si na tak malém prostoru netroufám, tak bych jen napsal, abysme si vzali příklad třeba právě z Polek a Poláků a místo bezbřehého sarkasmu na internetu se nebáli trochu zatopit pod kotlem i v ulicích.

Nemohlo mi uniknout, že chystáte split LP s finskou kapelou Pakkosyöttö, kde údajně hraje některý z členů Endstand. Endstand byli kapelou, která definovala evropský hardcore sound po roce 2000, a jejich deska „Neverfallinto silence“ je podle mě jednou z vůbec nejlepších evropských hardcore desek všech dob, takže tato kolaborace je pro mě skvělá zpráva. Jak jste se k této spolupráci dostali? Znáte členy Pakkosyöttö osobně? Na jakém labelu deska vyjde? Jestli máte i nějaké další plány, je čas o nich promluvit právě teď, haha… A zkuste promluvit nejen o svých plánech, ale i o svých snech, které byste si chtěli splnit s kapelou anebo osobně, samozřejmě v případě, že je zde chcete prezentovat… 

Banán:Jo jo, deska by měla vyjít někdy teď na jaře, songy Kovadliny jsme nahráli naživo na Sedmičce s Kuřetem asi za dvě hodiny, teď se akorát dodělává obal, který dělá náš kámoš Ville, který organizoval i koncerty Kovadliny ve Finsku minulý rok. Na tom helsinském jsme pak hráli právě s Pakkosyöttö, byl to jejich první koncert vůbec. Nicméně první a poslední noc tohohle výletu jsme spali u bubeníka Jukky (např. ještě Manifesto Jukebox nebo SokeaPiste), se kterým se znám od té doby co spal u mě doma, když zaskakoval jako bubeník na evropském turné HarumScarum. Roky jsme se neviděli, ale bylo to nadmíru vřelé setkání. To stejné pak platí i u Miky, kytaristy z Endstand a basáka Pakkosyöttö, s tím se znám ještě mnohem déle a lépe, je to jeden z nejhodnějších lidí, co jsem v hc scéně poznal a byl jsem šťastnej, že se zase potkáváme, navíc na jednom podiu. Ten večer v Oranssi byl parádní ve všech ohledech, naprosto jsme si sedli a hned jak jsme se vrátili, tak jsme Jukkovi napsali, jestli by s náma nechtěli vydat desku a on odpověděl, že měli akorát zkoušku a bavili se o tom samém. Takže takhle to vzniklo, naprosto přirozeně, tak jak to má být. No a kromě desky jsou v plánu i nějaké společné koncerty, i když my máme tenhle rok hodně složitý, co se týká plánování, ale věřím, že to zmáknem. Koncertů jinak ale moc nebude, za to ale pomalu začínáme dělat na nové desce, Libor má riffově hotových celkem dost songů, já píšu texty a už mám v hlavě i celkový koncept, teď to jen seskládat dohromady. 

Ok, o mně se to sice asi moc neví, ale já kromě zpívání v kapele jsem i basák, takže teď už asi začíná být jasný, že předposlední otázka bude jasně na tělo! Jirko, konečně je to tady, basácká otázka, jupí, haha! Pověz nám, na co hraješ, proč na to hraješ, kde jsi to vzal, kolik tě to stálo, prober basy, aparáty a vůbec, řekni všechno možný i nemožný, haha…

Jirka: Ptáš se na můj rig? Ok, za těch asi 15 let  jsem toho vystřídal hrozně moc. Myslím, že jsem začínal se zesilovačem Tesla a reproboxem s jednou patnáctkou. Mám pocit, že jsem to podědil po Johanovi. Pamatuješ na ten reprák s kovovým červeným krytem, na kterým bylo nastříkaný bílý áčko? Hrálo to jak hovado. No a basenka? Jolana Iris bass, takže klasika. Tu jsem vzápětí vystřídal za no name kopii Fender jazz bass. Dlouho jsem pak taky hrál na EpiphoneThunderbird. Myslím, že to je nejvíc sexy basa a taky myslím, že přesně kvůli tomu jsem ji tehdy pořizoval, hehe. Když jsem pak začal vydělávat love, tak jsem si mohl dovolit víc zainvestovat do baskytar a backlinu. Chvilku jsem zkoušel aktivní basu FenderDeluxeActivePrecision Bass. Byl to z mé strany přehmat. S aktivní elektronikou jsem se vůbec nesžil a tak šla zase pryč. V současné době mám Fender 60th AnniversaryPrecision Bass a 1952 FenderPrecision Bass. Jsem s nima absolutně spokojenej a jsem si téměř jistej, že už je nevyměním. O tu první jsem málem přišel. V Ostravě nám s Tummopřed nějakou dobou vybrali dodávku a basa byla v čudu. Smířil jsem se s tím, že už se mi nevrátí, ale…. Peter (Růžový vankúš) ji na netu vypátral a Mara (SheevaYoga) ze zastavárny dostal zpět. Největší borci.Asi nejlepší tranzistorový zesilovač, který podle mě existuje, je Gallien-Krueger 800RB. Už se bohužel nevyrábí a sehnat ho je složitý. Já jsem hrál na Gallien-Krueger 1001RB. Byl jsem s ním moc spokojenej a pořád ho mám doma. K němu jsem měl Ampeg 8x10. Získal jsem ho od Bači (My DeadCat) výměnou za svůj Gallien-Krueger 412 NEO. Moc nechápu, proč do toho tehdy šel. Můj názor na věc je, že není lepší box než Ampeg 8x10. Mám to potvrzený i od mé manželky, která má jeden taky. Vždycky jsem měl pocit, že jeden aparát je málo a tak jsem chvilku zkoušel hrát na dva. Koupil jsem starej apec (Acoustic) ze sedmdesátých let. Měl bezvadnejoldschoolovej zvuk. V žádný kapele jsem ale pro tenhle úmysl nenašel pochopení, hehe. Kdo by se s tím pořád tahal. Nakonec jsem ho střelil Blumovi (Gattaca), který je velký fanda do takových vintage věcí. Poslední věc, o kterou jsem doplnil svůj gear je zesilovač Ampeg SVT-VR, který používám dohromady s tou osmidesítkou. Skvělej zesilovač co se týče výkonu a zvuku. Velká nevýhoda je ale hmotnost. Je to těžký jak kráva a je otrava, když to se mnou kluci z kapely musí tahat. Tuhle kombinaci už určitě taky neopustím. Nechám to pak všechno synovi. Buď na to bude hrát, nebo to střelí a pořídí ojetý auto, hehe.

Tak a jsme na konci. Já bych vám chtěl, kluci, moc poděkovat za odpovědi a popřát do budoucna ať se vám daří vše, po čem toužíte. A jak bývá u hardcore rozhovorů dobrým zvykem, poslední otázka patří vám. Pokud máte cokoliv na srdci, vzkaz lidem, poselství, vyznání či prostě jen třeba hudební žebříček, sem s tím, teď je ta pravá chvíle, teď je ten pravý čas. Tohle je váš prostor. A ještě jednou díky! Mějte se a ahoj! 

Banán:Jsem úplně vyřízenej,hehe. Dopsáno za poslechu kompletní diskografie OrdinationofAaaron.

Jirka:Nepropadejte panice.

Kovadlina - bandcamp, facebook