(Fat Wreck)
Upřímně řečeno, tuhle recenzi jsem docela dlouho odkládal, nebo? jsem si myslel, že to bude blbost, o které nebudu mít co napsat. No, co vám budu říkat....byla to blbost.....si to myslet, protože tohle je zatraceně dobrá deska! Tuhle kapelu jsem vždy tak trochu přehlížel a nevěnoval ji pozornost ještě když byla na Asian Men records a nezměnil to ani její přestup na Fat wreck, možná spíše naopak. Čekal jsem další tuctovej rádoby pubescentní pop punk rock, ale všechno je jinak. Upřímně, nevím jaké byly předchozí desky, ale téhle se výše zmíněná formulka opravdu netýká. Snad kromě toho, že to je punk rock. Hodně dobrej a vyzrálej s důrazem i melodií. Vše, co mě na téhle desce baví, je naznačeno v úvodní Devils Takin Names. Ačkoliv ve třech, dokázali tihle chlapíci vyprodukovat mnohem hutnější a kompaktňejší sound, než spousta rádoby tvrdých dvou-kytarovek a navíc při tom ještě s naprostým přehledem zvládnout vokály. Když basák hrábne do strun, tak je to kurva slyšet, stejně jako melancholicky zvonivá kytara, která dává celému albu takový zvláštní nádech. Chtělo by se mi napsat smutnej, ale ne, tohle není smutná deska. Je spíš přemýšlivá, to je myslím to správné slovo i když ve spojení s produkcí Fat Wrecku to asi nebude znít dvakrát důvěryhodně. Docela dlouho jsem přemýšlel k čemu jejich hudbu přirovnat abych jim nějak nekřivdil, protože tahle kapela opravdu nikoho nevykrádá. Já osobně tam slyším docela hodně ze středního (a pro mě nejlepšího) období AFI, kdy ještě hráli rychle, ale už tam byla právě ta zvláštní atmosféra, na které je vystavěná Singns of Sorrow, hlavně ty protahované sborové refrény, jsou naprosto parádní a jsou dovedeny k dokonalost ve třetí a nejlepší skladbě alba, Great Lakes/Great escapes, která má prostě všechno! Skoro se chce napsat , že i patos a možná je to i pravda. Tady je ho však jen špetka, na celkové vyznění celé desky má však zásadní vliv. Je zde slyšet také lehký vliv Bouncing Souls v období Manac Laughter, ale není to takovej cirkus, Oh! Culcatta! je přeci jen sofistikovanější, trochu jako třeba Good Ridance na svých pozdějších albech. Jo, i tohle je dobrý přirovnání a kdo
má rád Good ridance bude milovat i tuhle desku. A pak, přátelé ,pak.....je
v muzice Lawrence Arms zcela jednoznačně slyšet rukopis geniální kapely z
Chicaga a to Naked Raygun, hlavně v té již zmíněné zvonivé a hodně přemýšlivé kytaře, která vyrábí skvělé melodie jen jakoby mimochodem, ale o to víc se vám zadřou pod kůži. Přesně tohle pak umí třeba i Descendents a i oni jsou tady lehce slyšet a jsou zastoupeni lehounkou neklidností, která celou nahrávku paradoxně vyrovnává. Celkový dojem pak umocňují zajímavé osobní texty, které se opravdu obloukem vyhýbají rádoby vtipnostem typu "oh, jak je skvělé být na Wrapped tour a močit z tourbusu“. A střízlivá a přitom zajímavá koncepce obalu. Po poslední desce Western Addiction, je tohle pro mě další důvod, proč Fat Wreck neodepsat. Tohle je totiž opravdu dobrá deska od třech chlapíků, kteří to mají v hlavě dobře srovnané a vědí, co a jak chtějí říkat. Že k tomu používají jako prostředek zrovna melodickej hc/punk je, zrovna v tomto případě, pro nás jedině dobře.
Seženete u Day After
LAWRENCE ARMS
Fat Wreck
Více na old.czechcore.cz
|
