Background beat records
(By Vojta Sedláček)
Ačkoliv jsem se v opilosti líbal už s několika kámošema, nejsem ani gay, ani holka, nicméně jsem se až do chvíle, než se mi do rukou dostalo promo švédských emo-popíkářů Leiah „Sound and Diversity“, pokládal za jejich největšího fanouška na světě. Uznávám, je to trochu troufalý, ale ten pocit byl opravdu intenzviní.
Jako první jsem slyšel jejich fialové MCD „Moodshifting Tones“ – perfektní emo se super zpěvem, magický. Téměř až transsexuální vzhled zpěváka Davida nekomentuju ;o) Tahle dvacetiminutovka je prostě pecka (nezajímá mě ničí názor*- je to pecka, je to pecka, je to pecka !!! ;o)) a pro mě možná největší v mé emo sbírce.
Od té doby se sestava trochu změnila, což se potvrdilo na předloňském Fluff-festu. Tam svým setem Leiah představili desku „Surrounded by seasons“, která byla v té době čerstvě na světě. Snad mi Satan promine*, ale koncert byl pro mě velikým zážitkem. Desku jsem hned koupil své dívce k výročí našeho prvního polibku - kdo otevře booklet, hned pochopí, že vhodnější dar jsem zvolit nemohl ;o) Dlouho jsem tomu přicházel na chu?, protože je to intenzivní, svým způsobem monotónní kytarovej pop-pláč a emo-kňukot, proposlouchat se mi však přineslo ovoce. Otvírák „Colours run static“ jsem si teda zamiloval už z Mp3 a spolu s „Lollipop telegram“(z Moodshifting tones) to jsou pro mě dva nejlepší kousky od týhle partičky. Jinak např. songy Delta,Channel, nebo Slow jsou taky skvělý! Tohle album bych vůbec hodnotil jako zdařilý, ačkoliv už je tak trochu „pro labužníky“, kterýmžto se cítím být …….
Jejich promo „Sound and Diversity“ bohužel asi ukončuje můj zájem o Leiah. Monotónnost je tady dotažena do maxima a snad neukřivdím, když napíšu, že chlapci už kopírují sami sebe, a z výsledku se téměř úplně vytrácí š?áva. Jsou tam super okamžiky, to ano – otvírák zase skvělej, vyklidněná čtvrthodinka na závěr taky moc příjemná (délka nahrávky třičtvrtě hodiny!!!), ale jako celek mě tohle promo dost zklamalo. Nezachrání to ani tradičně výbornej zvuk, technická dokonalost, výbornej zpěv, stejně tak ani milej a svým způsobem vtipnej emo-obrázek na obalu. ( Jednu, dvě, tři písně a šup tam zase Cradle of Filth ;o))
Určitě to ještě budu poslouchat, ale spíš bych se už měl vrátit v čase a konečně si opatřit „Tigra songs“, počin předcházející „Moodshifting tones“.
A asi trochu kecám, protože jako svýho času největší Leiah-fan po jejich další nahrávce určitě zvědavě skočim !!!!
* tohle není myšleno vážně
Více na old.czechcore.cz
|
