Jo jo, jestli se vám zdá, že je to lehce s křížkem po funuse, tak se vám to nezdá. Je to jeden z mých pěkně odleželých kostlivců ve skříni a teď, ve čtvrtek ráno, nadešel čas ho vytáhnout ven. Na druhou stranu, to, že se k tomuhle splitu vracím po nějaké době a ještě ke všemu v trochu nestandartní denní dobu, dodává celému tomu noise punk ataku docela nové a dříve netušené rozměry.

Dobře, přiznávám, že tu poslední větu jsem napsal hlavně proto, abych vás trochu nalákal k dalšímu čtení. Prozaická skutečnost je taková, že mi to nadělalo v hlavě dost podobnou paseku, jako když jsem to slyšel poprvý. Ve své přímočarosti a nevypočítavosti (občas možná i nevypočitatelnosti) je to téměř archaický přístup k věci, který má své obrovské kouzlo a také velkou sílu. Je to ryzí přístup, nezvratný důkaz toho, že si můžete plnit své sny bez toho abyste museli projít jakoukoliv akademickou, pseudopunkovou či jinou "kariérou", že prostě stačí založit s partou podbně hlukově postižených kapelu a nechat tomu volnej průběh. Tenhle volný pád skončil srážkou, jež je zaznamenána v drážkách parádně barevného asfaltu, jež je zabalen do totálně stylového obalu a který čeká na odpální pomocí gramofonové jehly. A první na to jdou LiPo. Kdo mě zná, ten ví, že jsem byl vždy velkým fanouškem Degenerace, hlavně pak jejich ranného období. Byla to vždy tak trochu loterie jak to vlastně celý dopadne a většinou to dopadlo řízeným chaosem, který mě srovnal do latě. V Life Possession je za mikrofonem Peťan a jede se v podobném duchu, byť je to celkově méně chaos punk a víc d-beat. Šlapavý, lehce rozhašený a trochu překvapivě poměrně temný crust/core punk řítící se střemhlav z kopce, nedbaje na to kolik trefí hlavou stromů a jaké budou celkové ztráty. Občas nějaká primitivní (pozor, myšleno jako kompliment) kytarová vyhrávka a pak zpátky do plného útoku. Ten je podporován střídáním vokálů, z nichž jedna poloha má celkem slušnej black metalovej náběh a druhá je klasicky crustová. Název strany LiPo je "K Přírodě Zády" a texty se věnují klasickým tématům a jsou psaný se stejným přístup jako muzika - nekomplikovaně a upřímě. V tomto ohledu jsou na tom jejich bratři ve zbrani na druhé straně desky dost podobně a ani u nich to není ani náhodou brané jako mínus. Pražská squadra okovaných nesvatých nazvala svou stranu "Znamení Doby" a nasolý do vás útočnej hlučnej hardcore/punk v solidním tempu, které málokdy uhne. V druhé skladbě mě sice trochu překvapila pasáž s nezbůstrovanou kytarou, ale jinak je to konstatní punková palba s přísným vokálem, který také jede ve dvou polohách. Nad vším opět visí temná nálada černých mraků a celkově dost neveselá vize toho, co nás čeká a opět je to celý uvěřitelný, přesto (a nebo právě proto) že samotná muzika rozhodně neoplývá žádnou přehnanou virtuozitou. Na druhou stranu tam tím pádem není nic, co by ubíralo na síle sdělení, které je sice možná pro spoustu lidí klišé, což ale vůbec neznamená, že není aktuální. A outro z Voskovce a Wericha je navíc úplně geniální. A tak mě nezbývá, než vyjádřit podporu a respekt.

http://bandzone.cz/lipo

http://bandzone.cz/gomoracrustbeat