|
Tuzemská scéna mě občas převelice baví, zvlášť ve chvílích, kdy sesbírávám kousky, které jsem předtím nechával ležet. Pak se dostavuje překvapení a nadšení, což je rozhodně dobře. A je to vlastně i případ splitka dvou brněnských kapel (tedy přesněji řečeno splitka na trase Brno – Přísnostice), k němuž jsem se dostal celkem i náhodou, ale mám z toho neobyčejnou radost. Důvody toho, proč jsem až do teď „úspěšně“ ignoroval Life Disappointment jsou víceméně rovnou dva. Tím prvním je záměna s polskou kapelou LWSTNDRDS, kde snad jediným společným znakem je drtivá temnota. Druhým důvodem je pak fakt, že naprosto nesnáším výraz stenchcore, který je v souvislosti s Life Disappointment nejčastěji uváděn. Nicméně diskusi nad hudebním pojmoslovím bude pro tuhle chvíli nejlepší vynechat. Proč jsem zignoroval druhou kapelu ze splitka, Toxic Future, už zůstane nejspíš záhadou, ale možná bych za tím hledal nějakou domnělou spojitost s thrashem. Tak jako tak doba přehlížení skončila a nedávno jsem tomu celému nechal volný průběh, který se postaral o zbytek.
No a stalo se to asi takhle. Daleko od domova si na dopolední procházce po okolí nasazuju sluchátka a přemýšlím nad dobrým hudebním podkresem. Odněkud z hloubi mojí hlavy se vynoří obraz ne moc čitelného loga kapely s visící smyčkou. Asociace tomu dává jméno (ano, strana Life Disappointment), otírám pot z čela ve vedru, které ale není tak moc spalující jako před pár dny a ladím zvolenou desku. Po pár krocích trochu zpomaluju z nastoleného tempa a cítím, že tohle by mohlo být hodně dobrý, protože to míří velice přesně. No, a tak jdu a hltám temnotu, která se na mě hrne a je mi dobře, svět trochu ztmavl a spokojenost roste. Myšlenkové proudy ubíhají k černým kuklám, které si snad i vybavuju z nějakých fotek z koncertů. Bavím mě to, celá atmosféra je zničující a zvuk parádně řeže. Nemůžu si pomoct, ale do podobné temnoty se poslední dobou nořím velice rád a ochotně.
Life Disappointment do toho jdou na své straně pěkně zostra. Když odběhnu od stenchcoru, tak budu říkat, že je to skvělá crustová nebo klidně i metal punková záležitost. Naprosto mě rozbíjí neustále drnčící basa, která téměř bez přestání rámusí na pozadí a neskutečně nakopává celkový zvuk, který už tak je dost hrubý. Baví mě i nabroušený chraplavý vokál, který občas působí až trochu teatrálně nebo přehnaně, ale vůbec to není na škodu. Navíc není nikde nijak zvlášť utopený v okolním bordelu, takže rovnováha také došla naplnění. Baví mě i občasné změny tempa, kdy mohutně bublající zvuk prostě najednou kamsi vystřelí a žene se neúnavně dál. A samozřejmě tu velkým plusovým bodem je jistá říkejme tomu melodičnost (ve svojí temné a nemelodické stránce), která nutí k pohazování hlavou. Texty temné jako hudba samotná, plné beznaděje a pesimismu, nic moc hezkýho a pozitivního, prostě naprostá krása. Jednoduše smekám, jsem omámen a jdu vázat smyčku, kterou budu asi nosit všude s sebou.
Na vlnu Toxic Future se zpočátku nemůžu naladit. Hledám něco, čeho bych se mohl chytit, ale místo toho se mi myšlenky rozutíkají do všech možných směrů. Zvuk je v pohodě, neuškodilo by mu sice trochu víc špíny nebo rozervanosti, ale to už je spíš (a zase) o osobních preferencích. A taky o lehkém porovnání s Life Disappointment, kde to prostě víc skřípe a syčí. Obecně to ale šlape a po nějaké době se vír myšlenkových pochodů ustálí někde u raw punku jako u pojítka mezi dunivým crustem a punkovým nábojem. Co mi tu ale moc nesedí je vokál, poměrně dost výrazný k hudbě a někdy s až nepřirozenou artikulací. Jako kdyby k sobě tyhle dva komponenty nepasovaly. Takže zatímco hudba je poměrně pěkně ostrá a syrová, i když zvuk malinko plochý, zpěv nad tím celým podivně visí a trochu zbytečně překrývá ono crust punkové běsnění.
Někde v polovině už si ale tak nějak zvykám a daří se mi to skloubit, i když mě tu a tam ještě rozhodí zvláštně znějící frázování. Na druhou stranu je tady všemu naprosto jasně rozumět a texty jsou krásně jedovatý a tepající do společenských témat. Dalším plusovým bodem je tady jistá „známost“. Návrat v čase kamsi deset let nazpět, kdy se lokální punkový kapely snažily znít víc ostře a tvrdě. Přesně tahle poněkud roztodivná lokálnost mě na straně Toxic Future baví, má to něco do sebe a nezní to v tomhle konkrétním ohledu vůbec špatně. Navíc, čím víc Toxic Future poslouchám, tím víc nakonec skousávám vokální stránku věci a nalézám balanc k hudbě. Nějak si to sedá a celková spokojenost ponenáhlu stoupá. Po kratší poslechové pauze tak nakonec otáčím celou stranu téhle pětice hned několikrát za sebou. Však ono se to jednou zcela poddá. Případně se budu muset poddat já.
Desku je možné poslechnout digitálně na bandcamp profilu každé z kapel (Life Disappointment / Toxic Future) nebo je k dostání ve vinylové verzi, která vyšla pod Ultima Ratio. Osm tracků na straně Toxic Future a pět válů od Life Disappointment, cca dvacet minut na každé straně, parádně temný cover a jeden velice intenzivní a hudební zážitek, který je rozhodně dobré si dopřát.
|
