|
rozhovor
Není to tak dávno, co jsme v Olomouci dělali koncert Tima Remise (USA) a dua MaVa. Tim je již u nás poměrně známý, naopak MaVa je poměrně mladá „kapela“, která společně s Timem odehrála několik českých koncertů. Ten olomoucký proběhl v krásném prostředí „wurmofky“, v podloubí před Bajkazylem, prostoru který má svou atmosféru a nese patinu starých časů. Koncert MaVa se nesl v komorní atmosféře, plné klidu, pocitů. Byl krásnej. Zvuky linoucí se z jejich nástrojů nádherně zaplnili prostor nejen v podloubí, ale snad v celém nádvoří. Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že během jejich vystoupení bylo možné slyšet „padat hřebík na zem“. Duo MaVa jsou Váša a Majda a následující rozhovor o nich třeba napoví o kousek víc …
Otázky: Samuel, odpovědi: Váša & Majda.
Ahoj! Ještě mám v hlavě Váš skvěl koncert před olomouckým Bajkazylem. Jak by jsi / jste představili Vaše duo?
V: Ahoj, v první řadě dík moc za ten koncert, bylo to nádherný! Pro mě to byl asi nejsilnější den z celýho týdne, který jsme strávili s Timem Remisem. Co se týče nás, jsme Majda a Váša a v MAVA se snažíme nějakým způsobem realizovat naše společné hudební touhy, cítění a inspirace. Tomáš Přidal zase říká, že jsme staří manželé z hororu a stačí přes nás jenom hodit plachtu. Tak si můžeš vybrat.
M: Ahoj, ano ano, děkujeme za koncert v „podloubí“ - vzácný zážitek. Mava = já a Vašek, dlouholetý kamarádi, který měli chuť oprášit klasický nástroje. Nejdříve jen tak pro sebe, a potom i pro ostatní.
MaVA & mé první setkání = krásné tóny a nádherná atmosféra. Řadíte sami sebe do nějaké hudební / stylové škatulky? Co byste rádi, aby se lidem vybavilo, když uvidí nápis MaVA?
V: Když jsme začínali hrát, říkali jsme si, že chceme zkusit nějaký minimalismus. Do jaké míry to minimalismus je netuším - pro mě to je spíš takový prostor, kde můžu zkoušet různé věci v nových formách a nacházet v tom nové zkušenosti a zážitky. To by podle mě mohlo být i nějaké poselství pro posluchače - prostor, který spíš čeká na to, až si ho někdo sám vyplní.
M: Za mě by se lidem při názvu MaVa nemělo vybavit nic konkrétního. Když jsme vybírali název pro duo, snažili jsme se, aby jméno nic neevokovalo, aby byla hudba vnímaná co nejvíce bezpředsudečně, bez předem vnuknutých obrazů. Něco jako překvapení. V žádný škatulce nejsme, ne že by jsme se o to snažili v první řadě, ale zkrátka nejsme.
Co vlastně znamená MaVA?
V: Je to velmi jednoduchý - první slabiky našich jmen. Nic lepšího nás nenapadlo, zároveň to ale zní celkem sofistikovaně :).
M: Vlastně nás napadli i lepší názvy, na kterých jsme se ale neshodli. Nakonec jsme se sešli na tom, že to co hrajeme, jsme my dva - Magdalena a Vašek. Název vlastně podtrhuje i tu klasickou představu dua.
Jak jste se dostali k nástrojům, který používáte? Považujete se za „punkovou kapelu“?
V: Na violoncello hraju od šesti let, přivedli mě k tomu naši, kteří jsou oba hudebníci. V pubertě mě to začalo samozřejmě spíš z principu „nebavit“ a začal jsem hrát na basu. Zpátky k cellu jsem se vrátil asi před třemi lety - hodně jsem v té době poslouchal Rachel´s, a máma, která je cellistka, mi nabídla, že má možnost koupit slušný cello za málo peněz, jestli bych ho nechtěl, a že kdybych na něj nehrál, zase ho prodá dál. Tak jsem radši hrál, přičemž frekvence cvičení se radikálně zvedla, když jsme začali hrát s Majdou. Zásadní rozdíl proti hraní na kytaru vidím v tom, že je fakt potřeba cvičit pravidelně a dokonce bývá nutný se před koncertem aspoň půl hodinky rozehrát.
Osobně si myslím, že jsme punková kapela - nechápu punk jako ohraničený hudební žánr, ale - jak říká Ian MacKaye - jako prostor pro objevování a vlastní realizaci. A pokud jde o můj styl hraní na cello - to je rozhodně punk, nad kterým by každý "profi" hudebník sprásknul ruce:).
M: K pianu jsem se dostala taky už jako malá, vychodila jsem „zušku“, to je myslím sedm let. Pak jsem měla, a mám vlastně doteď, takový období naprostý hluchosti, kdy na piano ani nesáhnu, nebo naopak silného puzení, a to hraju a skládám kdykoli můžu. Tyhle období u mě závisej nejvíc na tom, jestli zrovna bydlím v pokoji s pianem a jestli se cítím dobře na něj hrát (v tomhle je zrádný „spolubydlení“, piano si prostě neztlumíte), a pak na těch nevysledovatelných faktorech okolností, který vás občas přivedou ke ztrátě a vnitřní nepotřebnosti tvořivý energie, a někdy zas naopak k tomu, že nemůžete netvořit. Snažím se vždycky tyhle změny vnímat a netlačit na žádnou stranu, protože mám vyzkoušený, že to zrovna u mě nefunguje. Zákonitě se to vždycky zlomí. Za punkovou kapelu nás považuju, i když by mě to asi nenapadlo se takhle popsat. Punk jako možnost nechat se ovlivňovat a tyhle vlivy přetvářet po svém, vnitřní svoboda tvořivosti, co nejmenší autocenzura, pochopení pro zápal a puzení spíš než pro formu. Takovej zvnitřnělej vodotisk.
Máte za sebou „start“. Jaké jsou Vaše plány?
V: Na začátku června jsme nahráli osm věcí, které vyjdou na kazetě - uvidíme kdy, teď je to v péči Františka z Or, kterej to i nahrával, snad se to blíží ke konci. V srpnu budeme hrát na 007 se Stevem von Tillem, na to jsem docela zvědavej. Jinak ale žádný konkrétnější plány nemáme - v rámci možností budeme hrát, aby nám to dělalo radost, a zároveň aby jsme se z toho nezbláznili...
M: Plán je rozšiřovat bitevní pole.
Kde jsou podle Vás kořeny hudby, kterou hrajete?
V: To je těžká otázka – myslím si, že mantinely a směr nastavují nástroje, který používáme, samy o sobě. Osobně bych řekl, že věci, které ve výsledku vznikají, jsou spíš často dílem náhody než nějakého vypočítaného záměru. Nějakým způsobem se zkombinuje naše hudební myšlení a něco jako vnitřní emoci v tom většinou nacházím až posléze. Zajímá mě, co na to řekne Majda, protože to je většinou ona, kdo přijde s nějakým základním motivem na piáno, do kterého pak zkouším cello.
Pokud tvoje otázka pátrá spíš po obecných hudebních inspiracích, myslím, že to začíná už u toho, že oba máme nějaký základní klasický hudební vzdělání, k myšlence vrátit se k cellu a zkusit něco s Majdou mě pak inspirovaly zmiňovaný Rachel´s a pak třeba Death in June, Esmerine, Steve Reich, John Cage a Largo od Dvořáka.
M: Hudba, co děláme, je pro mě určitě z největší části pocitová. V tomhle byl nejdůležitější Oldřich Janota, jeho tvorba mě naučila cítit v hudbě míň času, víc těla a obrazů. Myslím, že se co nejvíc snažím, aby hudba otvírala pole, prostor, aby se člověk mohl dostat do specifického místa, kde se sám zažije trochu jinak. To specifický místo je v našem případě vyvolávaný opakováním, jemnými změnami základních motivů, a hlavně valivou jednotvárností rytmu. Kořeny jsou tam, kde ke mně hudba nejvíc mluví a otevírá něco neobvyklého, pak to můžou být Dean Blunt nebo DG 307, Swans nebo Sajtban, tisíc a jedny další.
Je pro Vás důležitý být DIY kapelou? Kde pro Vás DIY začíná a kde končí?
V: Nikdy jsme neřešili, jestli jsme DIY nebo ne - děláme to tak, jak nám to je příjemný :) Ta hranice je jinak asi hodně tenká, debat na tohle téma už třeba na czechcore proběhlo miliony. Pro mě je DIY primárně asi účast v nějaké komunitě lidí, která se řídí podobnýma principy jako já, a nemusí to být nutně spojeno jen s hudbou. Principy korporátního hudebního prostředí se občas přelívají i sem, ale osobně asi nejsem z těch, kdo by někoho odsuzoval a pranýřoval kvůli tomu, že se rozhodl jít jinou cestou, pokud to není úplnej debil. V životě jsou asi důležitější věci.
M: Je to stejné, jako když jsi ptal na to, jestli jsme punková kapela. Pro mě není důležitý být DIY kapelou, protože si ani neumím představit, že by někdy mohlo být jinak než DIY. Vnímám to až velmi pevně srostle, a prorostle. Nepovažuju pro sebe za důležitý o tom spekulovat. Nebo jsi myslel DIY jako “dancing in yourself”? To je pak nanejvýš důležitá záležitost!
Co je pro Vás, jako pro kapelu, třeba důležitý?
V: Já jsem rád, že můžeme hrát dobrý koncerty a potkávat se s fajn lidmi. Koncertní zkušenost touhle formou je pro nás oba myslím pořád dost nová a ještě si na to zvykáme, ale zatím mě vždycky potěšilo, když jsme hráli pro otevřený a pozorný publikum. Důležitý je taky hrát na dobrý piáno. V té abstraktnější rovině bych si přál, aby to pro nás pořád byl prostor, ve kterém se cítíme dobře, ve kterým si vyhovíme a bude nás naplňovat.
M: Nejdůležitější je pro mě dostat se dovnitř toho, co hrajeme. Někdy to totiž nejde, ale asi to zná každý kdo hraje. Potom mít inspiraci dělat nový věci. Cítit se volně a nesouzeně.
Kde máte „doma“? Je možný o Vás najít na netu nějaký informace, když se budu chtít seznámit?
V: Já teď mám doma v Praze, pracuju tady i studuju. Celkově se ale snažím v rámci možností uplatňovat dávnověké heslo Hluchu "všude doma dobře nejlíp". Webovou prezentaci zatím hodně flákáme - nahráli jsme na začátku roku pár věcí na zkoušce a dali je na soundcloud, ale snad se nám podaří to v brzké době zlepšit, třeba i v souvislosti s tou připravovanou nahrávkou.
M: Doma je radost.
Vaše muzika je čistě instrumentální. Běží Vám v hlavě při hraní nějaký „virtuální texty“?
V: Spíš se mi vracej různý situace nebo pocity (nebo se objevují úplně nový), texty mi v tomhle případě připadají nějak moc konkrétní, i když jednu písničku se zpěvem máme. Text napsala Majda a přijde mi příznačný, že ho vnímám asi úplně jinak, než ona. Hudba je v tomhle ale mnohem silnější, ta čistá instrumentalita mě baví v tom, že ti nic necpe, co se týče té bezprostřední emoce je mnohem relativnější a otevřenější.
M: Já to mám taky spíš přes obrazy, většinou krajin nebo dojmů z nich, často takovejch, který ani nevím, jestli jsem potkala. Má to svůj rukopis. Některý pasáže už jsou pro mě víc zhmotněný obrazově, jiný nemají konkrétní podobu a jsou čistě impresivní. Když o tom přemýšlím, tak mě vlastně k žádný věci, kterou hrajeme, nenapadají ani slova. I názvy jsou jen pro nás, nevýstižný, pracovní, na kazetě je nebudeme pojmenovávat.
Psali jste o první nahrávce … rozhodně se těším! Máte nějaký „plán“, jak byste rádi šířili svou muziku? Jaká je podle Vás ideální cesta k uším posluchačů?
V: Osobně mám nejradši vinyly a rád proto vydávám na vinylech, po vzájemné dohodě jsme se ale rozhodli vydat tu první věc na kazetě, která má podle mě taky svoje kouzlo a je o něco pokornější, což mi v tuhle chvíli přijde dobrý. Je dost pravděpodobný, že na kazetě bude i druhá nahrávka, která je na horizontu (prozradíme, že to bude split), takže na vinyl je ještě dost času, snad se nám to ale taky povede. Podle mě je důležitý mít k poslouchání hudby i jinej vjem než z obrazovky monitoru - mám tím na mysli, že si můžeš sáhnout na obal a pročíst, co tam píšou...
M: Každej posluchač asi poslouchá jinak. Z mý zkušenosti na mě nějaká hudba zapůsobí, když jí potřebuju, když se ve mě tou hudbou podpoří něco, co je třeba podpořit, i kdybych o tom dopředu nevěděla. Určitě máš nějaký kapely, který tě obohatili právě v určitý situaci, stavu, a teď už jsou pro tebe napůl zapomenutý nebo nemají takový místo, už jste se třeba "nepotkali". Je to vzácnej pocit poznat/vidět, že na někoho hudba, co hrajeme my, zapůsobila, protože mi přijde, že vzniklo i kdyby jen chvilkový setkání, který ale mělo svou váhu. Ideální cesta je určitě netvořit prvoplánově pro posluchače, nesnažit se je někam dostat. Spíš dostat se sami někam se zvědavostí, jestli se to s někým protíná.
Držím Vám palce a těším se na další setkání … někdy někde … samozřejmě ať klapne koncert STEVE VON TILL (to Vám trochu závidím). Díky a místo pro poslední psaní je Vaše …
V: Moc díky za rozhovor a ať Vám to v Olomouci šlape - pro mě to je jedno z top koncertních míst, hlavně protože tam máte skvělou partu. Tak pozdravuj!
M: Taky díky! Je zajímavý vlastně o tom, co hrajeme a proč a jak, přemýšlet a snažit se to popsat.. Díky, a hodně energie na pořádání dalších akcí.
Váša & Majda
Ukázky: soundcloud.com
Fotky: Jana Kloučková Kudrnová.
Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.
|
