(Day After)
Tohle je recenze na druhé album Mönster. Vynikající kapely z Berlína, která jako jedna z mála skutečně naplňuje pojem hc/punk.
Oproti tomu prvnímu, Death Before Disorder, jež vyšlo minulý rok na Sabotage (label, který vede Franz z Bombenalarm a Doomtown), došlo k lehké změně v sestavě, kdy bubeníka Alexe, který působí v kanadských Born Dead Icons a vrátil se zpátky za moře, nahradil Iffy, jinak jeden z hlavních motorů Yellow Dog. K veteránům Jobstovi (ex Higscore a Piece of Mind), Mathiasovi (ex Costa's Cake House) a Markovi (ex Insuiciety), tak přibil další kumpán a myslím, že to nemohlo dopadnout lépe, protože tihle chlapíci si zcela evidentně sedí.
A v čem, že je vlastně tahle deska odlišná od té první? Tak především je to mnohem víc PUNK ROCK, než kdy jindy. Jestliže původní bubeník Alex byl spíš clasický crustový a d-beatový bubeník, tak Iffy, naopak přinesl do nových skladeb Mönster jistou dávku lehkosti a klasického punk rocku, čemuž se do určité míry podřídil i zbytek kapely a vznikl tak zvláštní a originální styl, který ovšem stále naprosto respektuje pravidla, jež definují dobrou hc/punkovou kapelu. Mönster nikdy nezapoměli na své kořeny a zároveň v jejich hudbě nikdy nebyl žádný kalkul. Prostě jen dělali a zaznamenávali to co je bavilo a vše filtrovali přes emoce, které zrovna meli v sobě.
A přesně tak je to s Arms. Pořád je tam slyšet ten poctiví crustový feeling, který definoval Death Before Disorder, ale narosto přirozeně se protnul s hořkou melodičností starých anglických kapel typu Leathrface nebo klasikou jakou byli ranní Broken Bones. Nejvíc je pak tohle spojení patrné v druhé Peronne n´est Glandestine, kdy je celá struktura sladby protkána zvláštní naléhavou a lehce melodickou náladou a přitom to celé neustále hrne kupředu, na čemž má velký podíl i parádní silný zvuk a Jobstův naléhavý a hrubý vokál! Mönster se prostě nějakým záhadným způsobem podařilo najít ten bod, kdy je crust sice melodický, ale ne tak ,aby ztratril svoji hrubost a naléhavost a punk rock tvrdý, ale ne tak, aby ztratil svůj náboj a melodii. Arms je ten průsečík a to nejen hudebně, ale i textově. V jejich slovech se mísí osobní témata zklamání a hořkosti, nepovedených vztahů (skvělá How About Love Stories End) s těžce politickými a společenskými tématy, ale i tady se vše vlastně prolíná. Čtěte text po textu a zjiš?ujete, že svět kolem nás nás nutí vést každodenní boj a jednou se dostanete do bodu, kdy zjistíte, že bojujete nejen proti někomu tam venku, ale hlavně samy se sebou, že váš každodenní život je politika, stejně jako vše kolem vás. Poslední skladba je pak povedený remix písně Arbeit ist Scheise a víc k němu myslím není co dodávat.
Určitě se ale ještě musím zmínit o párádně provedeném obalu s vyseklým logem Mönster na přední straně a moc hezky a chytře udělaném bookletu, který jen podtrhuje to, co jsem napsal o pár řádek výše. Striktní crusteři a paradoxně i ti, co naopak crust moc nemusí a poslouchají spíš klasický hc/punk, budou možná k téhle desce přistupovat trochu nedůvěřivě. Ale věřte mi, její síla a opravdovost je tak velká, že ji nelze odolat. Zkuste to a uvidíte, že jsem měl pravdu.
www.myspace.com/monsterberlin
www.dayafter.cz
Koncerty Mönster v ČR:
14.09. Praha - klub 007 Strahov (+ Lakmé)
15.09. Kopřivnice - Nora
16.09. Brno - klub Yacht (+GODSENTUS(A), GOSPEL OF THE FUTURE)
17.09. Hradec Králové - Kino Central (+ Stolen Lives a Degenerace), vstup zdarma
Více na old.czechcore.cz
|
