LP ( D.I.Y. kooperace)
K Nervy jsem se dostal úplně haluzově, když jsem našel demo a konstatoval - hele dobrý, v jeden moment dostal echo od Šamana i Bluma, mimochodem hybatelé kapely a hlavně jsem si několik dnů předtím pouštěl Vengeance, jednu z mých nejoblíbenějších Tragedy a fakt hluboce si posteskl, že jsem už docela dlouho neslyšel o nějaké bandě v tomhle stylu.  Taky všechno prozradím na začátku, že? Nevadí. Ok, tohle byl můj příběh.
A teď ten podstatný, Nervy zakládá ne úplně neznámá čtveřice muzikantů  Dan, Juraj a zmínění dva pánové o pár řádků výš a mnoho z vás kdo právě čtete tenhle výčet jmen, budete také znát alespoň zlomek jejich kapel. Pro neznalé, zkuste mrknout na - Gattaca, Remek, Aralkum, Avvika... takže v tomhle ohledu jsem vůbec nebyl překvapen tím s čím přicházejí dnes, byť je to pro můj vkus asi nejlepší kapela, kterou kdy založili.  
Vesměs vždy dbají na melodie, které nikdy nejsou zcela tradiční, rádi si hrají se zvuky, stejně jako recitují texty křikem, tentokrát hodně hrdelním způsobem, jeden by vzápětí ztratil plíce a někdo by označil za řev, ale zkrátka v jejich provedení to funguje až naprosto hypnoticky. 
Těžký zvuk není náhodou, milují ho a z Nervy to čiší jako naakumulovaný vztek. Erupce nasranosti, nabraná v olomouckém skejtovém doupěti SF Mini a doladěná v alchymistické laboratoři mistra Amáka v Golden Hive. 
Jejich hudba je suprová a punková, jak už jsem zmínil melodická, těžká a všechno dohromady má fakt neskutečně silný feeling. Ta podobnost s ...ehm...., no je to tam, začátky válů, vysoký linky, typ zpěvu... dokonce bych si skromně tipnul, že naposlouchané hodiny stylově podobných kapel budou stovky a vůbec bych to nepokládal za hřích, spíš naopak. 
Nevím zda by mělo smysl popisovat všech 9 skladeb jednotlivě, byť bych je zvládl poslouchat samostatně o tom žádná, jako celek mi sedí přesto víc. V jednom tahu můžeš vnímat spád, vrcholy i limity, kdy dostanete vydechnout a kdy opět budete pohlceni tíhou hluku. Nemám v tomto případě jiný výraz pro "temnotu", byť obal je černobílý, nelze se vymanit z barev. Barevná temnota, haha, jako by vás pohltila duha a úzkost zároveň, fakt blbost, hahah asi jsem dnes nějaký citlivý. Silný riffy a tlak, který vychází z textů, jejich prezentace, závrať a vztek, naléhavost a výsledek poselství jak písmem tak křikem. 
Neskutečná nálada, neskutečná sada.
Dovolím si říct, že za rok 2022 zcela jistě deska, kterou by byla chyba přehlédnout i v roce 23. Mrkněte po ní, popř. BC , tady je link. A užívejte, já si dal dobře.