(Relapse Records)
Ufff. Nová deska Nile je na světě. Asi před dvěma měsíci jsem listoval magazínem Terrorizer a poslouchal přitom kompilaci, která byla jeho součástí. Byl tam i jeden song z aktuálního alba ´Annihilation of the Wicked´. Tenkrát to znělo, jakoby pánové ubrali na komplikovanosti a vnesli tak svěží vzduch do plachet, sorry do písku. Pravděpodobně šlo o song ´Lashed To the Slave Stick´, ale ruku do věčného ohně za to nedám. Při vší úctě k Nile a jinejm technickejm death metalům, jakmile deska typu Cryptopsy, Nile, ale třeba i The Dillinger Escape Plan (po pravdě: Dillinger mě bavěj jen naživo) trvá dýl než 25 minut, stává se pro mě utrpením. Nový Nile mají 52 min. Z tohoto prostého důvodu preferuji Deicide, který jsou přímočarý a mají soudnost.
Nile existujou někdy od roku 1993 a hned na začátku sešlápli plyn pěkně na doraz, takže je jasný, že s pílí, která je hráčům metalovejch kapel vlastní, nemůže bejt nový album špatný. Annihilation je sedmá studiová deska, ale nechtějte po mě, kolikátá regulérní (pořád mi není jasný, jak berou pánové mojí nejoblíbenější ´In the Beginning´, což je vlastně re-release prvotin ´Ramses- Bringer of War´ a ´Festivals of Atonement´).
S novým materiálem vstoupilo do sarkofágu producentský eso Neil Kernon (kterej se podepsal třeba pod Queensryche anebo Nevermore- tahle kapela by to radši měla zabalit, koule nabouchaný v koženejch kalhotách už dávno neletěj!). Svojí práci odvedl dle očekávání. Zvuk je zabijáckej a čitelnej zároveň, což oceníte hlavně v rychlejch pasážích, kde by nebyl problém se při horší produkci ztratit. Po hudební stránce jde opravdu o ryzí majstrštyk. Otázkou je, jak dlouho nás ještě vydrží pánové od Nilu krmit informacema o faraónech. Přeci jenom: 12 let je opravdu dlouhá doba a kromě Ramsese tady začíná smrdět i sebevykrádání. Doba, kdy vrcholem extrému a hudební dokonalosti bylo album ´Spiritual Healing´ od Death je v kelu. Všechno bylo čitelný a názvy některejch songů si pamatuju do dneška. Jsem fakt zvědavej, jestli někdy na koncertě uslyším dialog, kde jeden ze zúčastněných vyřkne: „Ty krávo, slyšel jsem nový Nile! Největší bomba je song ´Chapter of Obeisance Before Giving Breath To the Inert One In the Presence of the Cresent Shaped Horns“. To narostou rohy i mně a půjdu si na uklidnění pustit ´Velrybí hovězí´.
Trochu rozpačitej jsem i z obalu. Jasně! Všechny obaly Nile jsou tak trochu kýč. Novinkový album však vládne. Co to je? Fantom Paříže uškrcenej dvouma kobrama? „Zůstaň při zemi Ivánku. To je jenom žárlivost! Kdybys vlastnil barevnou vinyl verzi se všema textama a obal se na tebe zubil ve velkým formátu, tak jak to ve tvojí skříni dělá předchozí ´In Their Darkened Shrines´, určitě bys mluvil jinak“. „No to je jasný ty malej hajzle v mojí hlavě, vždy? to posraný promo z Relapsu se ani nedá stáhnout do iPodu“.
No ale zpět. Skalní fanoušci Nile dozajista odpustí, že to, co se odehrává na ´Annihilation of the Wicked´ už v podstatě od svých miláčků slyšeli. To ale neznamená sestup do druhý ligy, takže korekt. Mně se do hlavy vryly songy: ´Lashed To the Slave Stick´, což je ze začátku thrash death jízda s kruuutým zvukem a štěkavým vokálem v tradici konce minulýho století a ´Von Unaussprechlichen Kulten´, ve kterým figurujou tympány, který jsem u metalový kapely naposledy slyšel v podání Master´s Hammer. Pak si půjdu pustit ´In the Beginning´ a budu fpoho.
Metal core kids doporučuju titulní ´Annihilation of the Wicked´ (když už nebudou mít nervy na celý album). Pokud propásnete vysbírat mince hned na začátku, tak jste ztracený u pana doktora, kterej doporučuje amputaci hlasem pana Suchařípy.
No a vy ostatní, pro koho je tohle první zkušenost s Nile (existuje někdo takovej?) byste si před poslechem měli obstarat náhradní slipy (a tanga, aby tady zase nevznikly nějaký zbytečný dohady o útlaku a sexismu. Myslím, že chlápci se spíš poserou strachy a holky pomočej leknutím) nebo igelit.
Více na old.czechcore.cz
|
