(La Agonia De Vivir / Phobiact / Effervescence Records) 

Některý věci, lidi a situace můžete mít v povědomí nějakou dobu a přesto trvá, než s nimi navážete přímej kontakt. Není to dobře ani špatně, jen má prostě všechno svoje místo a čas. Ezo moudrost praví, že vám vesmír dává jen ty lekce, na který jste připravení. Nebo něco v tom smyslu.

This ship is sinking save yourself
there's nothing left to see here
Take a look at the sun, before we come crashing down

Vím, že pár lidí v mým okolí nad těmihle Izraelci už delší dobu slintalo a to je fér. Já je potkal poprvé až letos, na jejich 'Bad Habits' turné. Ne, že by stejnojmenná deska zrovna vyšla, to ne. Byla už venku nějaký dva roky zpátky. Ale s prázdninama kolidovalo i vydání reedice na La Agonia de Vivir (bude ještě řeč). Občas věci dozrávají a to je taky fajn. Není kam spěchat, všechno má svůj čas. V mým případě to byl FFUD Fest v Seredi, letos v srpnu. Než začala kapela hrát, strhla se bouřka jak hajzl a prvních pár songů stáli skoro všichni buď na pódiu nebo pod střechou posezení o pár metrů dál. Start dobrej.

It's a different kind of weather
It’s a different kind of rain
Trying to understand the way it goes

Kromě času a místa je ve hře i naladění na určitou vlnovou délku, který když máš, pronikneš do podstaty týhle fošny: není to úmyslně konceptuální album, ale klidně by mohlo. Hudba, texty, grafika, všechno krásně zapadá a pojí dohromady a dává obraz každodenního života, kdy člověk tisíckrát po sobě padá na hubu, zvedá se, sbírá sílu, vyčítá si slabost, utíká od všeho anebo naopak se na sebe konečně koukne kritickým pohledem s úmyslem konečně se pohybovat bez berliček. A zlozvyků. Viz název.

I've got some contradictions up in my head
I've gotta push through them
Gotta push them away

Hudebně pecka. Kdybych to chtěl shrnout jedním dechem, řeknu bravurně a především poměrně rychle zahranej melodickej skatepunk s oldschool HC strukturou a spodkem. Ale recenze se vesměs píšou s trochu jiným úmyslem, že? Tak tedy. Sehraný jsou tak těsně, že neproklouzne ani myš, hráčsky a technicky na výši, ale ne zas úplná matematika. Lapidárně řečeno, maj blíž k DESCENDENTS než k RKL. U prve jmenovaných bych se, s dovolením, trochu zastavil. NOT ON TOUR se, pravda, často pouštěj do vyšších otáček, než kalifornští klasici, ale feelingem a zvukem má ta nástrojovka prostě podobnej rukopis jako trio Stevenson - Alvarez - Egerton. Aspoň podle mě. A taky jim předskakovali na koncertě ve Vídni a prej to byl dým.

Ze souputníků mě jako adekvátní společnost napadají RVIVR a především ACCIDENTE. Koneckonců s nima, MINORITY OF ONE a WILD ANIMALS má kapela sdílet i čtyřsplit. Prej začátkem příštího roku, u madridskýho labelu co jsem už jmenoval. Dávej pozor!

Texty a celkovou náturu počinu už jsem zmínil, že? Nerad to okecávám a dělám rozbory poezie, s pravým srdcem a párem očí si je můžete najít, přečíst a udělat názor sami. Mně osobně dodávaj kuráž snažit se vymačkat z každodennosti co nejvíc života navzdory všem přešlapům. A to není úplně málo. Obal je taky moc pěknej. Mám rád, když grafika kapely souzní s výrazem a dává jí vlastní ksicht.

This rush that I feel inside makes me feel that I'm alive
Better write it down
So you don't forget your fears

Tyhle zlozvyky čekaj, až se s nima poperete. Nedělejte si z toho těžkou hlavu. Jsme lidi, děláme chyby. Stejně jako kapela, jež zvolí název "Not On Tour" a pak na to tour opravdu jede.

---

Stránky labelu zde

Bandcamp tady

---

Původně tahle stať ležela u mě na blogu, ale přišlo mi líto se o ni nepodělit. Je tam toho mnohem víc, takže jestli chcete, koukněte a třeba mi i něco napište, budu rád. Pa.