(Jade Tree)
Když jsem slyšel tuhle desku poprvé, skoro jsem si začal myslet, že Jade Tree trochu začínají ztrácet soudnost a půdu pod nohama a ztrátu Strike Anywhere a The Loved Ones (obě vydají nebo už vydali svá nová alba na Fat Wreck), chtějí vykompenzovat tím, že vydají několik stylově podobných kapel a možná, že se trefí a bude to zase bomba.
Jak jsem řekl, první poslech nového alba NMDS tuto moji doměnku jen podpořil a tak jsem tuhle desku poslal tak trochu k ledu s tím, že není špatná, ale poslouchat ji nemusím. Pak se ovšem stalo to, že do obchodu přišel jejich předchozí počin a to split LP s Western Addiction, které miluju a při poslechu téhle placky, jsem najednou zjistil, že mě NMDS sakra baví. Osobně si myslím, že se mi prostě jen trefili do nálady, ale i tak to byl dostatečný důvod znovu si pustit Don´t Belive a to hned, co jsem doposlouchal ono zmíněné splitko. A najednou bum a bylo to. Prostě jsem je v tu chvíli k sobě chtěl pustit a nezabývat se při tom nějakou případnou vykalkulovaností a spoustou dalších věcí a oni toho využili naprosto dokonale a omotali si mě kolem prstu. Jednoduše tím, jak je tahle deska dobrá a také tím, že vám po prstech (potažmo krku), jít CHCE! Čtyři chlapíci, už pomalu plešatějící a všichni už lehce přes třicet, jež vyrostli na starém dobrém hardcoru 80. let, milovali tu intenzitu, kterou v sobě měli kapely seřazené za sebou v ranném katalogu SST Records a stejně jako většina, byli později uchváceni chytrostí Fugazi. Tady někde jsou počátky vášně a inspirace, hlavních elementů z nichž vznikla vlastní invence, která byla beze zbytku a téměř dokonale zužitkována na Don´t Belive. Právě tady se totiž střetl ten nepopsatelný vnitřní tlak, jež v sobě měli Black Flag nebo první desky Husker Dü a díky němuž tyhle kapely zněly, jako by měly každou vteřinu explodovat, s melodiemi Descendents, jež ovšem nezpůsobují ani tak klid na duši (přesto, že jsou dokonalé), jako spíš vyvolávají v hlavách otázky a vůbec zvláštní asociace a navíc jsou stejně každou chvíli převálcovány intenzitou s níž se kapela dere kupředu. A nakonec i ta lehká sofistikovanost Fugazi je zde zastpoupena, i když je dávkována velmi opatrně a citlivě, aby nenarušila proud energie který z téhle desky doslova srší. Navíc ten třaskavý a zároveň trochu zemitý zvuk, kterým tahle deska disponuje, sedí k téhle hudbě dokonale a i tady je vidět, nebo spíš slyšet, že NMDS přesně ví, co a jak chtějí dělat. Tohle pak doslova platí i o textech a způsobu jakým jsou podány. Chytře a s nadhledem napsané, se spoustou metafor a různých odkazů a přitom velmi adresné a o konkrétních tématech. Většina z nic se zabývá rozborem schizofrenní americké společností, válečnou mašinérií, sociální problematikou a v neposlední řadě vlastními životy. Nejsou prvoplánové a musíte trochu hledat a přesně ve chvíli, kdy vám tohle dojde, zjistíte, že kruh se uzavřel, nebo? je to stejné jako s jejich hudbou. NMDS totiž schovávají spoustu věcí pod povrchem a chtějí vás nechat trochu hledat. Nikdy ale nemusíte tak hluboko, aby vás to přestalo bavit, nebo jste nevěděli, co a kde máte hledat. Tohle oni nikdy nedopustí a budou vám dávat nové a nové jasné indicie, už jenom proto, že je to v podstatě punk rock. Jenom to prostě neni pro blbce. Já jsem na tuhle hru na druhý pokus přistoupil a a vy, kteří MILUJETE Lifetime, Strike Anywhere, Paint it Black, již zmíněné kapely z SST, nebo třeba i Good Riddance a kapely z Fat Wreck, nenechte si tuhle desku ujít a rozhodně ji kdykoliv dejte druhou šanci, nebo? je OPRAVDU VYNÍKAJÍCÍ a mou doměnku, že Jade Tree neví co by, rozprášila na molekuly. Nezbývá než smeknout a doufat, že se tihle pánové někdy ukáží na Sedmičce. To by bylo bezvadný.
www.newmexicandisastersquad.com
www.jadetree.com
Více na old.czechcore.cz
|
