Kent McClard je sloupkař, vydavatel zinů No Answers později HeartattaCk, provozovatel kultovního vydavatelství Ebullition records (Los Crudos, Yaphet Kotto, Still Life,  Severed Head of State,...) a stále provozující distribuci s deskama. V roce 1995 vyšel v Different Life zinu #5 výňatek z jeho zinu No Answers #9. Ten byl původně součástí sedmipalce kapely Downcast (rok 1990). Text předáváme pro autenticitu v původní podobě a překladu (někdy trošku kostrbatém). O ten se postaraly Lucie Ž. a Petra Ž. Za přepsání článku patří velké díky Zorce Nikitové.

Kent McClard přijede do Evropy společně s kapelou WET THE ROPE (ex-Amber Inn), kterou budeme moci vidět u nás na dvou zastávkách 23.7. na Fluff festu a 24.7. v Brně ve zkušebně Hangár č.22.

No Answers

Vítejte. Jemenuji se Kent McClard. Jsem motorem, který pohání No Answers, Ebullition a By-Product Mailorder. Původně jsem zahrnul Downcast 7" k No Answers #9, protože tyto dvě položky dosáhly veké popularity, zahrnuji teď malu část No Answers k Downcast 7". Následující slova jsou mé vlastní. Čtěte je, prohlížejte si je, vyřaďte je, jestli chcete. Mnoho těchto slov bylo napsáno s ohněm na jazyku. Vždycky bych tohle všechno zapálil, kdybych mohl. Hoří.

1.
Nenávidím drogy, nenávidím alkohol, nenávidím cigarety, nenávidím jejich konzumenty a výrobce.
Konzumujou, nikdy nepřestanou, protože nepřemýšlí, nikdy to neopustí, jenom konzumujou, konzumujou, rozkládají se a smaží se. Kupují, kupují, kupují a tím nakupují své zotročení. Zatímco oni těží z narkomanie, rozkladu a smrti, vy sloužíte jako jejich hnací síla pomocí vašeho času, energie, peněz a životů. Zatemňují tvé myšlenky, plýtvají tvým časem, podporují systém, obklopují tvou nezávislost. Spal to, zatraceně, spal to. Jdi za tím. Kuř krev stovek tisíců mrtvých....pij krev kolumbijských soudců, zkonzumuj životy propadlých překupníků, střílej po duších zmasakrovaných Panamců....tvé prožitky jsou podmíněny živým masem milionů mrtvých středoameričanů. Mrtví z Argentiny, Brazílie, Havaje, Mexika, Kolumbie, Bolívie, Pakistánu, Chile, Indie, Hondurasu, Peru, Barmy, Haity, Thajska, Panamy, skrytých turistických měst, vašich rodných měst zůstávají jako pozůstatky vašeho životního stylu. Chtějí jíst, chtějí žít, chtějí létat, smažit se a vzplát. Vaše droga vraždí. Popust si uzdu v jejich hrobech. Bez svědomí, bez citů, zkus se vyhnout legraci.... Jejich krev není na tvých rukách, je v tvých plících, v tvém žaludku, v tvém mozku, koluje v tvých žilách. Patříš do pekla.

2.
Někdo jednou řekl: „Je čas, abychom si uvědomili, kdo je kdo“. Tato myšlenka se zdá být právě teď velice důležitá. Je tak skutečná, ale taky bláznivá. Válčím sám se sebou a válčím s tebou. Má válka se jmenuje život. Má bitva je hardcore. Smích, zatracenej smích. Měl bych se sám sobě smát. A někdy to dělám. Ale beru se vážně. To je půl bitvy. Hardcore je cesta, pomocí níž popisuju můj život. Způsob jakým řídím moji existenci. Jsem neotesaností krutého vtipu? Samozřejmě že ano, ale to mou válku nezastaví.
Opakuji, hardcore není jenom hudba. Je to o něčem jiném. Tenhle časopis je určitě něco víc než hudební plátek. Můj život znamená něco víc než tohle. Odmítám být zapletený do něčeho. Odmítám být nic.
Revoluce zní okázale. Většinou vede k odpornosti. Překroucená změna toho, co je zvykem, která nabízí to, co ji ničí. Usiluje hardcore o zničení tohoto stroje? Usiluje o revoluci anebo hlavně o změnu pohonu tohoto stroje?
Odpověď je v každém z nás. Každý z nás má jeden život, aby ho žil. Pouze jeden život a to je vše. To je vše, co dostanem. Bouříme se, nebo se bavíme? Žijeme s omezeními, která vymezil tento stroj, anebo si tyto omezení převymezujeme sami?
Potřebujeme revoluci v nás samých. Potřebujeme revoluci na naší scéně. Potřebujeme revoluci. Rozumíš? Rozumíš? Potřebujeme radikálně změnit způsob, jakým vedeme naše životy. Potřebujeme změnit způsob, jakým se spoléháme jeden na druhého. Potřebujeme přeměnit naše cíle a tužby. Stroj musí být zničen. Myslíme to vážně. To není vtip. To není hra. To není báseň. To není nečinná hrozba. To je válka. Veď ji. Předávej. Agituj. Vyučuj. Mluv. Hraj. Uč. Neposlouchej. Vztekej se na ten stroj.
Ve struktuře jsou praskliny. Válka může být vedena v nich. Z těchto prasklin vyrůstají trhliny a díry a jámy a prázdnoty. Hardcore je válka, kterou vedu. Je to válka, ale ta je ozubeným kolem. Cílem je najít způsoby, jak předělat hardcore na alternativní místo stroje. Tento stroj je společnost. V naší společnosti je tím strojem kapitalismus.
Kapitalismus nám diktuje, jak máme myslet, jak máme vypadat, jak máme jednat. Diktuje, jak máme žít. Všechny věci jsou zredukovány na peněžní hodnotu. Sám život se stává zbožím. Cena nějaké akce je výhradně v její hodnotě jako zboží. Kapitalismus dává do obálky existenci, transformuje ji, mění ji geneticky, poškozuje ji, pak ji zabalí a posílá ji nám za určitou cenu. Ta cena je naše svoboda, naše důstojnost, naše laskavost, naše bytí.
Není to bitva o ďábla v lidské laskavosti. Není o rasismu, sexismu, válce, vraždě, krutosti, nespravedlnosti nebo morálce. Tato je o uvolnění sebe samých z pout, která nazývají kapitalismus. Problém, který máme před sebou se rozvíjel po dlouhý čas. Kapitalismus je vrcholem tohoto procesu. Věci, proti kterým se stavíme, jsou na povrchu kvůli ekonomickým vztahům. Rasismus, sexismus, válka, vražda, krutost, nespravedlnost a morálka jsou produkty ekonomického dělení a podřízenosti. Vyvinuly se, aby pomáhaly upevnit ekonomickou pozici jedné skupiny vůči jiné.
Kapitalismu je posledním výmyslem. Vede k nerovnosti, sobeckosti a lakotě. Nabízí koncepci vlastnictví, jako přirozeného řádu. Bohatí a chudí se stali přirozeným pořádkem věcí. Kapitalismus staví sám sebe na obdiv jako ukázku konečného výsledku ekonomického rozvoje jako to nejlepší, co člověk zkusil.
To je ale nesprávné vědomí. Protože dělba práce měla za následek pozdější hojnost a efektivnost, (nerovnost bohatství a moci) začli být dost důležitý. A s touto nerovností přišla i teorie o lidském původu a strojeném dělení lidské rasy. Bez omluv, bez vykonstruované skutečnosti, která vysvětluje tuto nerovnost tím, že ti, kteří nemají nic brzy budou brát od těch, kteří něco vlastní. A brzy se muži stali lepšími než ženy, lidé světlejší pleti byli lepší než tmaví, silnější byli lepší než slabí, inteligentní lepší než neznalí a nakonec bohatí lepší než chudí. Ale proč? Odpověď byla samozřejmě přirozená: lidé jsou si přirozeně nerovní, jsou soutěživí již od přírody, od přírody lakomí, zlí a proto jsou lidé kapitalisty od přírody, je jim to dáno. Sex, rasy, síla a inteligence jsou jednoduše přirozeným způsobem oddělování těch, kdo vládne od těch, kteří jsou ovládáni.
Věříš, že jsi špatný od přírody? Já ne. Je to lež, která je propagována, aby ospravedlňovala vládu moci a nedotknutelnosti. Kapitalismus naučil svět, že alternativy jsou až moc idealistické. Kapitalismus rozšiřuje mýtus ekonomického stimulu, lakoty, soutěžení a zla. Lidé jsou nic, ale skutečnost je obrazem tohoto stroje. Můžeme se změnit. Já se můžu změnit. Tvrdit něco jiného by byla sebeporážka. Nejsem řízen instinktem. Kapitalismus není instinktivně lidský. Asi jsme klesli tak hluboko, že už nikdy neroztříštíme to falešné vědomí kapitalismu. Jestli je tomu tak, pak život, tak jak ho známe, bude zničen.
Základem je to, že kapitalismus má klíč ke své vlastní smrti. Tato vlastnost je nejzákladnější částí jeho existence. Zdroje nejsou nekonečný. Máme určitý omezení. Kapitalismus může pokračovat pouze, když tyto zdroje budou pevně drženy. Tenhle systém zkolabuje, jestliže nebude mít už žádný zdroje, který by mohl využít. Smrt planety bude i smrtí tohoto systému, asi tak jako rakovina zabíjí svého hostitele.
Na konci tohohle není žádný vítězství. To jenom dokazuje to, že lidská rasa byla chyba, změna toho, co je normální, nádor a neúspěch. Nechci být rakovinnou buňkou. Odmítám.
Místo toho jsem si vybral vést svou válku proti sobě samému a proti stroji.
Rozbij tohle falešné vědomí.
Nebudu zvedat své pěsti, jedna nemoc nemůže být vyléčena druhou. Budu bojovat s tímto strojem tím, že povedu válku proti sobě samému. Chci porazit nedokonalost a odpornost, která leží uvnitř mě. Již od narození jsem byl poskvrňován kapitalismem a vlastnostmi, které to přináší. Nejsem zproštěn tohoto učení.
Jak už jsem řekl, hardcore je mým vzorem. Ano, jestli chceš, tak se směj, ale já to klidně znovu zopakuji. Hardcore je mým vzorem. Vyjadřuje to tvrdý způsob jak vytvořit jednu alternativní cestu životem. Myslím si, že hardcore je o tom, jak vyjádřit něčí pocity v kapital. omezování. Cena hudby, vyjadřování názorů, zloby, lásky, umění, talentu, komunikování není omezována kapitalistickým diktátem. To je to, co hardcore znamená pro mě. Hardcore se lehce může stát, nebo už se stal, převodovým stupněm v kapital. aparátu. Jestli je to tak, pak hardcore není revoluce ale odpor.
Staneme se převodovým stupněm v tomto mechanismu odporu, jestliže se již nebudeme zajímat o budování alternativ. Jestliže se již více nebudeme zajímat o to, co kolik stojí, nebudeme se starat o to, kolik stojí naše vyjádření, jestliže postavíme naše rozmazlená já nad naše přesvědčení, jestliže se budeme soustředit pouze na muziku, pak se staneme okoralými, povrchními pozůstatky potenciální revoluce.
To se nemusí stát. Můžeme kontrolovat ceny koncertů, ceny desek, naše vzkazy, naše akce, naše já, náš komercialismus, naší upřímnost, naše dorozumívání. Není to jediná možnost, ale je to naše povinnost. Jestli ne, pak se staneme malými dětmi, které si hrajou na dospělé v nemocném světě.
Z hardcore se nebudou sklízet zisky. Neprodávám svou duší, prodávám svůj výraz, neprodávám svou vášeň, neprodávám svůj způsob života. Nebudu dělníkem. Prodat můj oheň by bylo tou poslední porážkou. Radši bych ztratil svojí schopnost vyjadřování. Nejsem produktem. Jsem žijící bytostí. Hardcore je vyjádřením mého žití. A to není na prodej.
Je čas, abychom si uvědomili, kdo je kdo.

3.
Asi jsem homosexuál. Cítím lásku a obdiv k ostatním mužům. Cítil sem to samé k ženám, se kterými jsem se miloval, a k ženám, se kterými jsem se přátelil. Rozdíl není tak jasný, abych ho mohl definovat. Je zcela možný jediný rozdíl je ve společenských pravidlech. Všichni umíme hrozně rychle určit naši sexuální orientaci vzhledem k „normálu“. Je možné něco skutečně posoudit bez vyzkoušení druhých možností voleb? Neměli jste někdy sklony ukázat tělesnou afektovanost svému vlastnímu pohlaví? Zažil jsem tento impuls a taky jsem ho potlačil. Společenost nám diktuje, že trapná situace bude následovat sexuální role, kterou hrajem a jak nám bylo řečeno, že rozpakům bychom se měli vyhýbat, dokonce i kdyby to znamenalo pozměnění pravdy. Zdá se mi, že většina lidí lhala, než aby byla postavena před posměch lidí kolem nás. Rozmazlení lidé, že?
Ceny nás samotných neustále vyvolávají sarkastické poznámky, zdá se ale, že kritéria zůstávají neustále stejná. Můžeš změnit způsob oblékání, způsob jezení, způsob chování, způsob myšlení, ale nemůžeš změnit svůj tvar těla, barvu tvé pleti nebo svou sexuální orientaci. To ty nemůžeš řídit. Umíme velice rychle prohlásit to, čemu dáváme přednost, a oddělit od toho, co popíráme. Pravdou je, že bys mohl být homosexuálem. Tak proč si kvůli tomu dělat starosti? Proč se znepokojovat věcmi, které nemůžeš řídit? Možná že všichni lidé jsou jak heterosexuálové tak homosexuálové. Společenský nátlak a prostředí jsou asi rozhodující faktory. Možná, že jsme byli narozeni s přirozeným sklonem k tomu nebo druhému. Možná, že tvůj manžel nebo manželka nebo matka nebo dcera nebo sestra nebo bratr nebo otec nebo milenec nebo přítel je homosexuál. Kdyby byl, změní to něco? Miloval bys je o něco míň? Očekával bys, že oni by milovali tebe o něco míň, kdyby ty jsi byl homosexuál? Láska a afektovanost by neměly znát hranice. Jestliže jsem homosexuál, pak to v pohodě přijmu. Doufám, že ty bys udělal to samý pro sebe nebo pro mě, nebo pro kohokoliv jiného.

4.
Vyjeté koleje leží shořelé v mé mysli. Vzpomínky jsou velice silné a bývalá bolest a zlost mě udržuje v ohni. Zkoušel jsem vzdát se jich a tolerovat to, čím opovrhuji, ale oheň hoří v mých očích. Už jsem to řekl jednou, ale má ústa se nezavřou, mé oči se nezavřou, má nenávist se neochladí. Mám straight edge. Jsem straight edge. Není to vše, co jsem, ale je to část mého bytí. Hubu nezavřu. Lidi říkají, že jsou znaveni posloucháním mých modliteb a stížností. Lidé říkají, že jsem fašista. Lidé říkají, že jsem netolerantní. Lidé říkají, že prosazuji přizpůsobování se. Lidé volají po cenzuře. Proč jsou lidé tak slepí? Hubu nezavřu.
Slova, která vyslovím a pocity, které mám, se nevypaří kvůli takovým neupřímným argumentům. Říkat to, co si člověk myslí, znamená být svobodný. Neomezuji tě v tom, co děláš nebo říkáš. Pouze ti ponechávám právo říct „Fuck you“. Ponechávám ti právo nenávidět to, co děláš. Nenutím tě k ničemu. Bráním tvé právo dát svému tělu jed, ale nikdy s tím nebudu souhlasit. Žiji ve světě, který mě nikdy nenechá být bez toho, co já považuji za nedbalost. Budu se strkat, budu zápasit, budu bojovat proti tvým názorům a akcím stejně tak zlomyslně, jako svět nutí tohle procházet mým hrdlem. Dusím se kvůli kultuře, která je bahnem spojeným s plýtváním. Reklamy prosazují kouření a alkohol. Lidé, kteří dělají tyto reklamy to kouří, pijí, polykají, filmují a exponují, žijí tím a umírají kvůli tomu. Nikdy neuniknou. Obklopuje mě to. Utíkám pryč, ale jde to za mnou. Chtěl bych jen tak říct: „Světe, jdi s tím do prdele“, ale to nepomáhá. Nikdy nebudu svobodný. Tak se ptám, proč bych měl světu unikat? Dělej si, co chceš, ale až přijdeš ke mně, tak se připrav, že pocítíš mé nepřátelství. Jsem naplněn nenávistí. Bylo řečeno, že nenávist přichází lehce. To může být pravda, ale z nerudnosti a trochu přesvědčení může vyrůst láska. Je láska slepá? Dobře, já nejsem slepý. Nemůžu milovat to, co nenávidím. Ty to přinášíš do mého výhledu a jediný, co můžu udělat, je cítit rudou a horkou zlost vřící pod mou kůží a zkoušející explodovat. Mohl bych tě rozpárat na kusy a zaměřit se na tělesnou stránku, ale já si uvědomuju chybu lávky. Místo toho svými pocity naplním svá slova a budu jimi bičovat. Každý má právo říkat to, co si myslí, tak svobodně, jak jen to je možný. Já využívám tohoto práva. Omezoval bys to právo?
Jestliže nesouhlasíš s mými názory, udělej ze svých slov kladivo a začni zatloukat. Konfliktem je vlákno vzájemného lidského ovlivňování se. Můžeme doufat, že pouze konfliktem překročíme tenhle konflikt. Vyhnutí se není řešením. Punk rock byl zrozen, aby dal hlas těm, kteří se cítili němí a dušeni okolním světem. Nebudu němý. Nebudu tichý. Můj hlas je svobodný. Budu řvát a řvát a řvát. Není potřeba žádné omluvy a žádná není dána.

5.
Běháme dokola v kruzích a vidíme, že stojíme tam, kde jsme začali. Věci se mění a některý věci zůstávají stejný. Trvá to již 8 dlouhých let. Vyjádřil jsem své názory, snědl jsem svá slova. Příběh začíná znovu. Večeře je podávána. Kruhová vichřice zestárla. Spadl jsem do kruhu a vypadl jsem z jeviště. Nebudu popírat svou minulost. Ale musí budoucnost nabízet to samý? Problém punk-rockové zkušenosti stále zaujímá místo v koncertních halách. To se asi ještě dlouho nezmění. Ale stejně přišel čas, abychom se vyzpovídali z činností, které se vyskytují uvnitř těchto stěn. Může být přijato chování, jestliže omezuje akce druhých? Již tomu nevěřím. Častokrát jsem si řekl, že lidé znají ten risk, který podstupují, když jdou na punk-rock show. Ví o tancování a stage divingu, je to risk, který podstupuješ, když se odvážíš jít do undergroundu. Ale je to tak skutečně? Musí navždy vládnout tradice a rituály? Už tomu nevěřím. Přichází doba, ve které se musíme zpovídat z činností, na kterých se podílíme. Jestliže naše činnosti omezují svobodu těch kolem nás, jestliže naše činnosti lidi odhání, můžeme pak pokračovat v uctívání těchto činností? To nějak nejde dohromady s tím, co děláme. Nemám žádný pochyby, že to tancování a stage diving lidi odhání. Odpuzovalo to i mě. Odpuzuje to ostatní. Jestliže naše akce omezují využití prostoru, pak potřebují být zpovídány. Lidé by neměli být nuceni trpět zneužívání těmi okolo. Jestliže si vyberu, že se posadím na zem před jeviště, nebo že se tam jednoduše postavím, tak bych to měl bejt schopen udělat bez strachu, že do mě někdo praští. Neříkám, že by lidé měli cítit, že se nemohou pohybovat, že nemohou tancovat nebo cítit energii pohybu. Jestliže ji cítíš, nech ji jít ven jakýmkoliv způsobem ty chceš, ale zkus pochopit, že existují určité hranice, když sdílíš prostor společně s druhými lidmi. Přichází doba, abychom chránili to, v co věříme. Show nemá žádná pravidla. Nechci nějaký dělat. Ale když lidé mohou běhat do kola v kruzích a mlátit do mě, když si můžou dovolit skočit mi na hlavu, pak na druhou stranu já jim můžu spadnout na nohy a můžu si dovolit říct, co si myslím, a můžu si dovolit sednout si na zem. Oni mohou odejít. Možná že jsem slaboch. Ale jestli jo, tak pak sem pyšný slaboch. Odmítám, aby mé tělesné žití dominovalo mé existenci. Hardcore je mnohem, mnohem víc než tělesný. Shoď tělesný pozůstatky a ochraňuj ty omezovací, emocionální, politické a vychovávací ohledy.
Nech bouřku projít kolem......

Special Thanks: Kent McClard
Překlad Lucie Ž. a Petra Ž.

http://www.ebullition.com/

Romanův archiv Different lifu a Minority je pak na tomto linku.