Desky vydávané kalifornskou značkou Prank Records se v našich končinách prodávají zřejmě dobře, protože nějaká ta příjemná zásilka v podobě nových produktů zdarma spolu s žádostí o sepsání recenze ke mně čas od času zabloudí. Další čerstvá várka masa z řeznictví Kena Sandersona přišla před pár dny, takže si o tom, pokud vás to zajímá, můžete přečíst něco víc.
DROPDEAD/TOTALITAR split 7“/mini CD
Tohle jsem si samozřejmě pustil jako první - hlavně o DROPDEAD už delší dobu nebylo moc slyšet (poslední deska v roce 1998) a tak mě jejich zbrusu nová produkce hodně zajímala…a? Brutal! Šest válů zahraných ve zběsilé rychlosti s pedálem na plyn přilepeným na podlaze - krátce, rychle, hlasitě, bez chvilky na oddech. Kytara má zvuk brusky, bicí pneumatického kladiva a hlas ječícího psychopatického pěvce tento drtící ansábl pěkně emotivně podkresluje. Někdo to označuje za „(politický) thrash“, někdo za „extrémní HC“ někdo za „crust“, no, škatulky stranou, myslím, že DROPDEAD už si za těch 11 let vytvořili vlastní autentický styl a je fajn slyšet, že do toho mydlí stále stejně (hned připojuji dovětek – „a stále stejně dobře“!) bez přeskakování z jedné módní vlny na druhou – o kolika jiných kapelách se toto dá říct? Kdybych se chtěl ještě chvilku v jejich hudbě hrabat, tak bych určitě zmínil vliv starých japonských (bubeník Brian patří mezi vyhlášené experty na HC scénu země vycházejícího slunce – nejen že je vášnivý sběratel, ale provozoval i fanzin a label s vše říkajícím názvem Japankore), bostonských (hlavně SIEGE) a švédských (hned druhej vál začíná klasickým „totalitarovským“ postupem) spolků.
„Sláva impériu, které dělá z lidstva otroky a svůj špinavý epitaf píše na hrob planety Země“ („Hail To Empire“). S texty se DROPDEAD nikdy zvláš? nepárali – tvrdé, úderné ataky proti devastaci přírody a apatii lidského stáda, ovšem s jistou dávkou optimismu – „Budoucnost začne až opustíme své cely represe.“ („The Truth Will Remain“).
Dříve narození jistě spolu se mnou nostalgicky zavzpomínají na divoké koncerty této party během jejích tří evropských tour v 90. letech (co třeba Brno 94, Lipsko 96 nebo Praha a Olomouc 98?), dobrou zprávou je, že DROPDEAD stále hrají (často jako předskokani evropských kapel křižujících jejich rodné končiny východního pobřeží USA – DS-13, CRIPPLE BASTARDS, SELFISH) a tak možná někdy zase? Stálo by to za to. (mimochodem připravuje se další split singl – tentokrát se STACK a pozor na novou bokovku DROPDEAD + ex-ULCER/PAINDRIVER s názvem STRAIGHT TO HELL – perfektní crustová řezničina!)
Strana švédských veteránů (vznik 1985!) TOTALITAR mě ničím zásadním nepřekvapila – pozor, to není výtka! Stále je to ten samý poctivě odtepávající hardcore/punk se zpěvem v hrubě znějící mateřštině, který podobně jako u DROPDEAD není třeba příliš škatulkovat – u kapely s úctyhodnou diskografií čítající v tuto chvíli 9 samostatných singlů, 2 samostatná LP/CD, 2 split LP a 2 split singly by to bylo tak trochu nošením dříví do lesa. Tři skladby vracející se stylově trochu k prvním deskám, tedy míň zběsilosti a víc vyhranosti anebo jak se píše v Prank Records upoutávce „garážovější feeling, který ale neztrácí nic na jejich klasické explozivní formuli.“
„Myslím, že naše texty reflektují nespravedlnost a brutalitu, které vládnou dnešnímu světu – a v tomto směru jsou určitě negativní. Ale nemyslím si, že bychom říkali, že zde není žádná naděje. V tom případě by bylo zbytečné dávat najevo náš vztek tímhle způsobem a mohli bychom se omezit na kopírování klasických punkových témat. Všechny touhy po změně vyrůstají z frustrace a ze vzteku. A zformování hnutí proti tzv. globalizaci (časté to téma textu kapely – pozn. aut.) je jedním z takových případů.“(z rozhovoru v MRR č.221)
TOTALITAR sice dnes už prakticky nekoncertují (někteří členové jsou aktivní v dalších brutálních scandicrust spolcích - KRIGSHOT, MEANWHILE atd.), ale nové desky chrlí pravidelně. Budou-li i nadále stejně tak kvalitní jako tento materiál pak není co řešit.
GRIMPLE CD
Nejpunkrockovější věc na Prank? Všech dosavadních 56 titulů jsem sice neslyšel, ale skoro bych se odvažoval říct, že asi jo. Nečekejte tedy žádný temný HC ze záhrobí ani drtící crust teror ani… No, pokud se ti líbí FLEAS AND LICE a podobné svižné punk as fuck záležitosti, pak myslím, že zkláman(a) nebudeš. Toto je skoro kompletní diskografie dnes už myslím neexistující kapely ze San Francisca shrnující materiál z prvního LP, singlu a demáče, vše cca první polovina 90. let (reedice split LP s LOGICAL NONSENE vyjde později). Pro mně ne příliš zajímavá věc, určená asi spíš lokální scéně Bay Area oblasti (kde koneckonců sídlí i Prank Records), kde kapela tehdy často vystupovala a byla snad i považována za jakousi místní kultovní záležitost. Jiné vysvětlení mě ani nenapadá, protože GRIMPLE opravdu ničím výjimeční nejsou – prostě dobře zahraný, odsypávající punk s politickými texty (ten o Bushovi bohužel opět aktuální – v době svého vzniku byl ještě o otci dnešního globálního magora), který se dá najít všude.
KYLESA LP/CD
Nic menšího než nekonečný ubíjející depresivní žalozpěv jsem neočekával, a pokud i ty do tohoto prvního velkého počinu KYLESY s tímto očekáváním půjdeš, pak tě to nemůže zklamat. Toto je skutečný pohřební průvod končící přímo v hlubinách pekelných! Kapelu založili tři lidi z DAMAD (zbytek valí pod názvem KARST) a z hudby je to trochu slyšet, i když KYLESA mi přijde ještě lepší – řekl bych, že trochu ubylo psycha a jisté utahanosti a zní to mnohem úderněji. Další reference? DYSTOPIA, REMAINS OF THE DAY… Ne, že by to bylo stejný, ale ze stejného soudku (nebo z radioaktivního močálu?) to je.
„Je těžké říct, kdo momentálně hraje to samé co my, ale určitě jsou tady kapely ve stejném duchu. Řekla bych, že hlavní rozdíl mezi námi a některými dalšími z těchto těžkých, podladěných kapel je to, že se nikdy nepouštíme do těch nejrychlejších kulometných pasáží. Je super, že thrash a hardcore jsou teď tak populární, protože tyhle styly miluju a naživo je to skvělá zábava. Je tady teď spousta kapel v těchto stylech a ty, co vyčnívají, jsou skutečně dobré. A pokud už má být nadbytek kapel, hrajících stejně, pak co je lepšího než thrash? Samozřejmě, že se to jednou může sesypat a zůstanou jen ti nejlepší a nejupřímnější. Myslím, že nám jen prospívá, že hrajeme to, co hrajeme, takže se v tom shluku kapel neztratíme. Můžeme hrát s thrash kapelama a vždycky budeme vyčnívat, což pro nás znamená zajímavou a pestrou směsici posluchačů. Základ je to, že děláme to, co děláme bez ohledu na to, co je populární. Jedna z nejdůležitějších věcí týkajících se kapely (alespoň pro mně) je skrz hudbu projevit své pocity, a? už je to thrash, 77 punk, metal, hardcore nebo cokoliv jiného. Kapela může být technicky perfektní nebo může mít chytlavé melodie, ale pokud zde není 100% hrubých emocí, pak to má na mně jen malý dopad.“ (Laura/kytara, zpěv v rozhovoru v MRR č.235)
Nezmínit se o tom, že obal namaloval Pushead by asi nešlo…
Ještě k textům… Poetická lyrika recitovaná hned několika zoufalými vokály (až na poslední vál „Parent’s Song“, což je instrumentálka se zajímavou pomalu se rozjíždějící akustickou předehrou):
„Skladba „The Scarab“ je o tom, když máš pocit že na tebe padá tíha celého světa, ale zároveň i o hledání cesty, jak vybudovat něco pozitivního z těch sraček, které na tebe padají. „No Remorse“ je o ohlédnutím se za minulostí a za věcma, které jsi udělal špatně a o uvědomění si, že se s tím nedá udělat nic víc, než se poučit z chyb a jít dál.“ (Philipp/kytara, zpěv)
„Text „Descend Within“ jsme napsali v reakci na Brianovu smrt (původní baskytarista KYLESY Brian Duke zemřel po epileptickém záchvatu 6. června 2001 – čtyři dny po prvním vystoupení kapely a zároveň během nahrávaní této desky. Většina basových a zpěvových partů je zde od něj – pozn. aut.). Jeho obsah je tedy hodně osobní. Když zemřel, byly to pro nás všechny hodně mizerné časy.“ (Laura)
WORLD BURNS TO DEATH „Human Meat Tossed to The Dogs of War“ 7“
Nikdo neslyší váš zoufalý křik
Jen další a další zkurvené lži
Slábnoucí ozvěny tichého zvonu
Namačkaní jak sardinky v zinkové rakvi
Topí se v ledovém peklu
Ubozí synové Kursku
Ha! Tak takovej kanální sound jste ještě na deskách Prank neslyšeli. Nenahrávalo se v Polymorph studiu ani v The Jam Room (tedy na dvou místech, kde drtivá většina Prank spolků plodí své zničující opusy), ale snad někde v Hirošimě během pádu atomové bomby nebo v zákopech druhé světové války. Syrový (proti)válečný crust s takovým tahem na bránu, jakej už jsem hodně dlouho nezaznamenal. Speciálně song přes celou stranu A o názvu „Wretched Sons Of Kursk“ popisující tragédii ruské jaderné ponorky vás svojí atmosférou prostě přimrazí k zemi. A to, co dělá vokalista se svým hlasem, ho myslím o ten hlas brzy připraví – zní jak Sakewi z japonských kultovních destruktorů G.I.S.M. Vůbec Japonskem je to hudebně celý poměrně ortodoxně ovlivněný, což ale vůbec není na škodu.
Kapela ovšem pochází z texaského Austinu a taky už to nejsou žádní nováčci – zpěvák Jack provozuje od počátku 90. let label Mind Control a momentálně trápí hlasivky v další zběsilosti – v u nás snad dobře známých SEVERED HEAD OF STATE. Pokud jste někdy viděli jeho fotky v Heartattacku, tak myslím, že se mnou budete souhlasit že nejen hudební ale i vizuální stránka obou jeho kapel je opravdu na úrovni – z řetězu utržené pokérované dvoumetrové monstrum s podmalovanýma očima. Přijďte se podívat na květnové/červnové koncerty SEVERED u nás… Stačí? Já vím, že ne – tady je pár fragmentů z rozhovoru:
„Trpím syndromem dlouhých názvů kapel. Finští BASTARDS jsou mými oblíbenci, takže jsme si vybrali název jedné z jejich nejlepších skladeb. Spalující vedra Austinu jsou ovšem tím nejvzdálenějším co může být od arktických mrazů Helsinek… Hudebně hodně d-beatu a kangu…hodně DISCHARGE a švédských vlivů… Textově hodně Bakunina a Nietscheho… Anarchistická politika s těžce pesimistickým výhledem do budoucnosti lidstva. Hodně kapel píše klišovité texty, protože je to jednoduché, módní a lehce to zapadá do struktury skladeb. Neříkám, že WORLD BURNS TO DEATH jsou nějakou zvláštní výjimkou, ale způsob, jakým píšu texty se od většiny ostatních trochu liší. Když něco čtu, tak si pořizuji výpisky citátů a frází, u kterých cítím, že mají silný náboj nebo význam. Pak z těchto poznámek poskládám dohromady text. Takže bych řekl, že výčitky z omletých frází či sloganů by měly být směřovány spíš na jejich původní autory než na mně. Ale tak jako tak stále cítím, že ty texty mají smysl a že je v nich ten pocit naléhavosti. Démonů uvnitř sebe se nezbavíš, jsou to ale síly, které tě nutí být kreativním a pro něco zapáleným. Kdybych byl š?astný a usedlý, pravděpodobně bych nebyl v kapele, jako je tady tahle a neřval bych o těchto věcech.“ (Jack v rozhovoru v GIMME DANGER! č.1)
ANTISCHISM CD
Na závěr jsem si nechal druhou CD diskografii, tentokrát v podání ANTISCHISM - kapely ze samého počátku 90. let, která pocházela z pustých končin Jižní Karolíny. Slyšet zde můžete několik singlů, vály ze split LP se SUBVERT a něco z dema. Na svou dobu a místo vzniku to byla celkem netypická záležitost – v Americe tehdy moc kapel střihlých starým britským anarcho peace punkem nehrálo (snad ještě NAUSEA?) a ANTISCHISM své vlivy nějak neskrývají (koneckonců mají tady cover od RUDIMENTARI PENI). Nehrají ho ale nikterak ortodoxně, naopak – je to svižná, energická hudba (s hlavním ženským vokálem), kdy původní zakonzervovaný styl obohacují o vlastní prvky, a? už v rychlosti (některé skladby jsou pěkně divoké) či v některých až „atmosférických“ pomalých pasážích. Navíc to jsou velice zdatní hudebníci, takže je vše odehráno s přehledem a nasazením. I přes všechny klady může být celých 70 minut této hudby přeci jenom trochu moc, ale kdo chce, vybere si zde to nejlepší – třeba skladbu „Greedy Bastards“ (známe i v podání CAPITALIST CASUALTIES), která je útočnou nekompromisní propagandou přímé akce v duchu Earth First!
Obal dával dohromady John Yates (svého času dvorní grafik Alternative Tentacles).
Původní členy této dnes už dávno neexistující party (okrajová pikantnost – kapela se rozpadla během kanadského turné s BORN AGAINST, kdy se půlka členů naštvala a odjela dodávkou domů – zbytek tam nechali) jsme později mohli slyšet v podobně znějících kapelách INITIAL STATE a .fuckingcom (obě vydaly desky na Prank). Dnes se někteří vyskytují ve zběsilé hardcore formaci GUYANA PUNCHLINE.
Klasický peace punkový citát z obalu cédéčka „Oni dodávají války/my dodáváme oběti.“
Co říct na závěr? Pokud v tobě můj recenzentský kousek zažehl plameny zájmu o členy Prank Records rodiny, pak doporučuji navštívit www.prankrecords.com, kde najdeš mj. odkazy na samostatné stránky některých kapel, o nichž zde byla řeč (DROPDEAD, ANTISCHISM atd.) a pokud jsem v tobě vzbudil dokonce přímo touhu tyto produkty (z)konzumovat, pak doporučuji zkusit domácího prodejce Day After (anebo Cathouse Records na Slovensku) a v případě absence tohoto zboží na skladě je bombardovat protestními nótami. Hodně štěstí.
Filip.
Více na old.czechcore.cz
|
