(Stint Records)
Vždycky jsem miloval Drive Like Jehu a Hot snakes a miluju i Obits. Není to asi úplně originální začátek recenze na desku kapely, ve které hraje Rick Froberg, ale bylo to prostě to první, co mě napadlo, když jsem jí slyšel poprvý. A taky mě napadá, že to je vlastně úplně jedno. Tak pojďme na to.
San Diego bylo vždycky trochu divný město. Nechci ho nijak stigmatizovat a utápět se v obvyklých glorifikačních kecech o jeho hudební scéně, jež byla prolezlá drogama a dekadencí. Je to berlička pro blbce, kterým jde víc o to, jaký kdo nosí kalhoty a ponožky, než o podstatu věci. A ta je podle mě taková, že San Diego díky své specifické poloze prostě nasáklo hodně vlivů z dosti odlišné kultury než je ta americká a tak tam vzniko opravdu velké množství vynikajících kapel, které si navíc poměrně rychle dokázaly vytovřit dosti svébytný rukopis. Ať už to byli VSS, Angel Hair či Heroin a jejich následovníci, nebo Drive Like Jehu, Rocket from the Crypt a Hot Snakes, vždycky jste si hned od začátku říkali, že to je sice divný, ale kurva dobrý. To samé samozřejmě platí i o Unbroken, kteří se ostatně vždycky hlásili k vlivu právě Jehu a RFTC, přestože hráli v podstatě předpisovej new school hard core. Nejsem si jistej, jak bych to popsal, ale byl tam u všech těch kapel a stylů nějakej jednotící prvek, taková kouřová clona. Zkusím risknout, že to bude znít těžce paptiticky, ale podle mě to nejlépe vystihuje slovo "osudovost". A přesně to, plus samozřejmě i vše ostatní, v sobě mají i Obits, přestože jsou z NY, hehe.
Tahle parta, kterou dal dohromady Rick Froberg (ex- Drive Like Jehu, Hot Snakes) po svém přestěhování na Východní Pobřeží, dokázala okamžitě usušit slzy, jež přišly po rozpadu Hot Snakes. Oproti RTFC, kde zpíval Speedo, mají obě tyhle party hodně společného právě díky Rickovu vokálu a samozřejmě jeho dokonalým kytarovým nápadům. Je to opět ten nenapodobitelný styl hraní, zvláštní zvonivé akordy, které až nepochopitelně vyplňují prostor. Vždycky se mi staršně líbilo, že je to vlastně rock´n´roll, struktura písniček je jednoduchá, bicí jsou jednoduché i vokál je nafrázovaný jakoby trochu ležérně. I obits mají to specifické tempo, u kterého si podupáváte do rytmu a taky melodie, které ohalíte tak při třetím poslechu a pak už se jich prostě nezbavíte. Skoro se chce říct, že na té muzice zase až tak nic není, ale vtip je v tom, že zahrát to tak, aby to šlapalo jako Obits je kurva dřina a to, že to vypadá tak jednodužše na tom vůbec nic nemění. Drive celé kapely je prostě zabijáckej, přestože celkově to je přeci jen melodičtější než byli Hot Snakes. Tenhle nejnovější singl, je navíc oproti desce na Sub Pop ještě o trochu víc garage. Určitě zaslechnete i lehké vlivy dalších kapel, ve kterých členové Obits působili (např. Edsel), ale celkově to je prostě typický San Diego rock´n´roll, kterému vůbec nic nechybí. A hlavně - ani nepřebývá. Nemůžu se dočkat koncertů.
18.10. v kluBu 007 Strahov spolu s Auxes a Tiny Ghosts
19.10. v klubu Yacht v Brně spolu s Macgyver a My Dead Cat
Obits
|
