(Southern Lord)
Om jsou ze San Francisca. Zatím, co se jejich bývalý spolubojovník z předešlé kapely Sleep Matt Pike vydal malinko jiným směrem (působí v kapele High On Fire), Al Cisneros (basa, zpěv) a Chris Hakius (bicí) se rozhodli táhnout dál to, co jako první rozjeli v polovině devadesátejch let. Ať chcete nebo ne, Sleep prostě vynalezli ten pomalej marihuanovým odérem nasáklej drone rock. Možná namítnete, že první byli Earth, ale to je trochu jiná liga. Více noise než opravdový písničky. Album Jerusalem od Sleep bude navždy vytesáno do rockový historie a za 30 let bude mít stejnou hodnotu jako desky Black Sabbath v dnešní době☺.
Každopádně, Matt Pike se rozhodl s „hulením“ skoncovat a vydal se směrem stoner-metal 80tejch let, ale Al a Chris zůstali spolu a po pár leté odmlce rozjeli Om. Pokračovatele Sleep. Zjistili, že si vystačej jen s basou (jejíž tóny projdou více kytarovýma a basovýma hlavama a bednama než u leckterejch pětičlenejch kapel) a bicíma. První deska vyšla v roce 2005 pod názvem Variations on a Theme, v roce 2006 vychází druhý album Conference of the Birds, kdy podle mě OM na sebe strhávají velkou pozornost a kapela se stává žijícím kultem. V roce 2006 stihnou vydat split desku s legendárním Current 93 a okupují jednu stranu singlu, spolu se Six Organs of Admittance, věnovaného zemřelému písničkáři Keith Krate ze Santa Cruz. Všechny desky (s vyjímkou splitu s Current 93, kterej vydali Neurot recordings) vyšly na Holy Mountain records.
V roce 2007 se Om ujímá Southern Lord a deska Pilgrimage je na světě. Omlouvám se, že mi trochu trvalo dojít k samotné desce, ale nemyslím si, že Om jsou tady známou a probíranou kapelou a letmý pohled do jejich historie mi přišel jako nutnost. Pilgrimage je album, kterým se Om trochu vracejí zpět. Conference of the Birds se se svou náladou blížila až k The Doors. Pilgrimage má kratší songy a je víc monotóní a jednoduší, tedy zdánlivě jednodušší. Om střídají tiché pasáže; kdy jedou repetativní bicí a do nich basa hraje lehké tóny, je to rituální, je to hippie a je to pomalý, do toho všeho Alův zpěv, kterej jakoby vypadl z počátku sedmdesátejch let, jako by 70`s byly progresivnější než opravdu byly; s těmi hlasitými drone pasážemi, ve kterých bicí jsou pořád repetativní, ale přidaj na intenzitě, basa se trochu zjednodušší, ale za to přidá na distortionu. Celej Om zní, jako by nevěděli, co budou hrát v další minutě, ale vtip je v tom, že oni věděj a utluměj vaše dýchání a nechaj rozležet vaše myšlenky. Pokud neposloucháte pozorně, může se vám zdát, že rif se pořád dokola opakuje, pokud se do toho zaberete, zjistíte, že těch variací kolem stejných tónů je tam neuvěřitelná spousta. Tohle umí i Pike s High On Fire a zdá se, že si to chlapící odnesli právě ze Sleep.
Nahrávání se tentokrát ujal Steve Albini (Shellac). Trochu překvapení po všech těch letech s Billy Andersonem (Neurosis, Sleep atd.) za zády. Zdá se, že deska má čistější zvuk, jinak se toho moc nezměnilo.
Om doporučuji všem, který se rádi zastavěj, lehnou si a nechaj si pořádně probrnět hlavu. Doporučuji fanouškům Sleep, Sunn 0))), Boris, ale taky lidem, který vyrůstali na Black Sabbath, myslím, že nepohrdnou. Om je originál.
Odkaz na Southern Lord records je zde
Om web najdete tady
odkaz na label, kterej vydal první dvě desky Om, Holy Mountain
A jestli se chcete dozvedet neco o Sleep tady je jejich fan myspace
Desky Om se dají objednat u Day After a nebo koupit přímo v jejich obchodě Rocksters v Praze.
Více na old.czechcore.cz
|
