Ochranný svaz autorský (OSA), kvůli svým praktikám přezdívaný též OSA NOSTRA, opět ukázal sílu svého lobbyingu a vlivu. Právě přijatý nový autorský zákon ještě více nahrává šikaně obyčejných lidí ze strany této soukromé organizace a kriminalizuje v podstatě každého. Stačí jen ukázat prstem. Tato „euronovela“ přizpůsobuje české právo celosvětovému neoliberálnímu trendu, který v duševním vlastnictví vidí jedno z nejdynamičtěji rostoucích průmyslových odvětví a jednu z mála oblastí, která ještě nebyla zcela přeměněna na zboží. OSA je zároveň v čele „protipirátského“ tažení proti P2P sítím (viz A-kontra 1/06). Neuškodí tedy si na něj krátce posvítit.
Kdo je OSA?
OSA je občanské sdružení, jehož „hlavní činností je kolektivní správa autorských práv k hudebním dílům a zhudebněným textům. Jde zejména o udělování souhlasu k užití děl, výběr a výplaty autorských odměn autorům, dědicům a hudebním nakladatelům“ (webové stránky www.osa.cz).
Problém je nejenom v tom, že se jedná o organizaci s faktickým monopolem v oblasti vybírání poplatků za výkon autorských práv (jakožto jejich jediného kolektivního správce dle autorského zákona). Příslušné zákony jsou nastavené tak, aby vpravdě mafiánské vybírání poplatků bylo co nejvíce usnadněno, a dokonce i tak, že každý z nás je nucen tuto soukromou organizaci sponzorovat. OSA si ale díky velmi příznivě nakloněné legislativě „přivlastňuje“ i díla, jejichž autor či autorka není a nechce být zastupován OSA, stejně tak jako díla vydaná pod svobodnou autorskou licencí (GNU a různé další alternativy), a vybírá za ně poplatky.
Na nátlak OSA a velkých nahrávacích společností byl v roce 2000 přijat autorský zákon, který stanovuje nemalý poplatek za každé prodané zařízení k reprodukci (kopírka, vypalovačka), stejně tak jako médium (CD, DVD), odváděný přímo do jeho pokladny. Stanovený je na 4 % ceny v případě médií a 3 % ceny v případě zvukových obrazových záznamových zařízení; u kopírek pak paušální částkou 650 až 12 000 korun dle rychlosti kopírování. Platí se i deset haléřů z kopie na veřejné černobílé kopírce, respektive dvacet haléřů na barevné.
Jinými slovy: za to, že si na CD vypálím můj vlastní autorský výtvor (například tento článek), zaplatím OSA poplatek hned dvakrát. Ne nadarmo kritici OSA mluví o tom, že tento zákon dělá ze všech plošně zloděje a nutí je platit za to, že si kupují zboží, s jehož pomocí mohou spáchat „zločin“. Tento poplatek je totiž odůvodňován jako „náhradní odměna eliminující úniky příjmů autorů v důsledku kopírování pro osobní potřebu“ (viz Stručný komentář autorského zákona pro SKIP a knihovny - Doc. JUDr. Martin Boháček, CSc. Katedra práva VŠE v Praze).
Příjmy OSA jsou dle jeho stanov jednou za čtvrt roku – samozřejmě po odečtení velmi tučné režie ve výši až 50 % – přerozdělovány jím zastupovaným „umělcům“. Horentní sumy proudí na konta zasloužilých umělců Karla Gotta, Heleny Vondráčkové, Michala Davida, samozřejmě Olympicu (zpěvák této kapely Petr Janda je ředitelem OSA) a několika málo dalším. Pár drobtů zbude na středně velké autory, na ty malé se dle četných svědectví sekretářky v OSA pouze kysele zašklebí.
Mafie!
Vedle toho kdokoli, kdo pořádá veřejnou hudební produkci, musí deset dní předem na OSA nahlásit jména interpretů a seznam písní, které budou hrát. Pokud tak pořadatel akce neučiní, hledí se na veškerou produkci jako zastupovanou OSA, což je doprovázeno příslušným poplatkem. Toto pochopitelně málokdo ví a pánové z OSA toho náležitě využívají. Zpětně vyměřené poplatky dosahují výše až několik desítek tisíc korun za večer, jak může dosvědčit řada pořadatelů alternativních hudebních akcí.
Pověst mafiánské organizace si OSA i u širší veřejnosti vysloužil také svým veřejným působením. Excesy OSA tu zřejmě popisovat nemusím, každý o nějakém již slyšel – vybírání poplatků za rádio puštěné v prodejně či autobuse, televize na hotelích či v restauracích, vymáhání poplatku od dětského sboru zpívajícího na náměstí hymnu. Ale mafie OSA funguje i jinak. Jak zjistil jeden můj známý z hudební branže, v ČR prakticky neexistuje právník věnující se autorskému právu, který by nebyl zároveň „placeným konzultantem“ OSA. Pak se suďte, že...
A jak je to s novým autorským zákonem? Doposud platilo, že si každý pro svou potřebu může vyrobit kopii svého legálně zakoupeného CD s dílem chráněným OSA (například jako záložní kopii do autorádia atd.) nebo provést konverzi například do formátu MP3 do svého MP3 přehrávače. Odpovídalo to výše popsané a i tak nelegitimní logice poplatků za rozmnožovací zařízení a média i zdravému rozumu (nekupuji si médium, ale jeho obsah, tedy umělecké dílo). Podle nového, již schváleného a prezidentem podepsaného zákona, je takové jednání trestné. Zakazuje totiž prolamování ochrany média proti kopírování; trestné je tak již samotné přehrávání média v některých typech přehrávačů či v PC pod operačním systémem Linux. Nový zákon zpřísňuje i některá další ustanovení a do rukou OSA tak vkládá další a další pravomoci.
Proti OSA!
Proti zvůli OSA a jeho útlaku menších umělců, klubů a
organizátorů kulturních akcí se zvedá i odpor zdola. Z punkového prostředí
pochází iniciativa antiOSA festival (www.antiosafest.wz.cz). Tento pravidelný koncert je „věnovaný kapelám, které odmítají výdělečnou činnost spojenou s
hudbou a které hrají raději pro radost, sdělují lidem své názory a ostatně hrají i pro lidi samotné, jelikož hudba je pro lidi a ne pro získávání zisku a okrádání nás všech.“
Asi nejznámějším bojovníkem proti zvůli OSA v ČR je skladatel a muzikant Jiří Hradec. Na svých webových stránkách www.jirihradec.cz nashromáždil ohromné množství materiálu, zdokumentoval právní chaos v OSA, nerespektování jiných zákonných norem a vlastních předpisů i spousty zmíněných
excesů. I přes svérázný styl tohoto muže jde o velmi zajímavé čtení. Stejně jako Jiří Hradec se do právního sporu s OSA pustil i Radek Flachs z děčínského hotelu Pošta. Jeho zkušenosti a postřehy najdete na webové stránce web.telecom.cz/osahacker.
Z jiné strany na to jde sdružení Svaz autorů (www.svazautoru.org). Sami sebe popisují takto: „Svaz nezávislých autorů je dobrovolné neziskové sdružení autorů hudebních děl a jiných nositelů autorských práv poskytujících svá díla k veřejné produkci bez nároku na autorský honorář plynoucí z této veřejné produkce. Chceme sjednotit autory, kteří nemají zájem, aby za ně OSA vybírala peníze, ze kterých oni sami stejně neuvidí ani korunu. Chceme ulehčit organizátorům veřejných hudebních produkcí, kde vystupují
autoři, které OSA nezastupuje. Nechceme, aby byla hudba pouze prodejní komoditou či tovarem.“
Autorská práva a anarchismus
Účelem tohoto článku není naříkání nad špatným zákonem. Instituce jako OSA jsou neoddělitelnou součástí kapitalismu, jde o jednu z tisíce utlačovatelských institucí, parazitujících pod hrozbou represí na nás všech.
Jako anarchista odmítám koncept autorských práv a duševního vlastnictví tak, jak je dneska aplikován. Anarchistickému pojetí se dnes blíží spíše open source software a díla šířena pod GNU licencemi (umožňujícími volné šíření díla, ale zabraňujícími jeho komerčnímu zneužití). Proti současnému pojetí autorských práv se otevřeně staví například řada alternativních, punkových a hardcore kapel a vydavatelství, které své nahrávky šíří pod „anti-copyright“ licencí, často i s výzvou ke kopírování a šíření. Pod GNU licencí funguje i otevřená on-line encyklopedie Wikipedia (viz A-kontra
1/06) a mnohé další projekty.
Umělecké dílo je sice produktem svého tvůrce, ten ale nepracuje ve vakuu a z ničeho; působí a čerpá z „duševního vlastnictví“ nashromážděného po celé generace celou společností. Domnívám se, že právo na
ochranu takového duševního vlastnictví neexistuje morální. Umělec či umělkyně má jistě právo nakládat se svým dílem dle svého uvážení, nemůže ale zabraňovat ostatním, aby z něho čerpali, kopírovali ho a dále z něj vycházeli, nebo? i on sám čerpal z jiných uměleckých děl. Ostatně, některé současné
umělecké postupy jsou přímo založené na používání a upravování „cizích“ artefaktů (např. koláže).
V jedné diskusi jsem zaslechl krásný příklad, který zde budu parafrázovat, i když je omezený na současný ekonomický systém. Když truhlář vyrobí krásnou židli, je v pořádku, když ji prodá. Ale nemůže mi
bránit, abych si doma nevyrobil také takovou. V anarchistické utopii snesměnnou ekonomikou by řešení autorských práv jistě nebylo na pořadu dne, koneckonců, kategorie umění by získala zcela jinou perspektivu. Prozatím si musíme vystačit s výše naznačenými nekomerčními alternativami a co možná nejvíce je v rámci svých možností propagovat a podporovat.
Jan Hanuš
Zdroj: A-kontra 2/06.
Více na old.czechcore.cz
|
