(vydáno svépomocí) 

Decultivate jsou v současnosti jednou z nejaktivnější kapel u nás. A netýká se to jen psaní nových songů a tím pádem i vydávání nových nahrávek, ale i jejich koncertní aktivity. Ta je minulý rok přivedla až do Izraele, kde bylo stvrzeno přátelství s Östra Torn hned na několika úrovních. Jednou z nich je pak společná deska, kterou právě pokládám na gramofon.

Je vlastně lehkou ironií, že ze současné čtyřčlenné sestavy byli na zmíněném izraelském výletě jen kytarista Radek a bubeník Majo. Tehdy totiž Decultivate fungovali ještě jako trio a v této podobě nahráli i svůj debut "Milovat", devitiminutovou brutální desku, která vyšla na Pushteek. Ta mnohé (včetně mě) překvapila extrémně nakoncentrovanou katarzní směsí výbušného hard coru s metalovým tlakem v zádech a přirovnání ke Cursed nebo Baptists nebylo vlastně vůbec od věci. Tím pádem jsem byl celkem zvědav, kam se kapela posune po výměně zpěváka a rozšíření sestavy o basu. Ta teď dodává songům přeci jen větší barvitost a přes prvotní lehké rozpaky se mi vlastně líbí, že nezaniká pod co nejbrutálnější produkcí, ale naopak dostává svůj přirozený prostor. Ani samotné songy už nejsou taková horská dráha, nebojí se zůstat trochu déle v jednom riffu nebo pasáži a malinko víc pracovat s napětím a atmosférou. To ostatně podtrhuje i vokál, který je také srozumitelnější a přestože možná nedosahuje takové tvrdosti, má v sobě naopak trochu víc zoufalství a emocí (obojí se plně odráží i ve skvělých textech), což mi zcela vyhovuje. Celkově mi přijde, že Decultivate se na této nahrávce dostali mnohem blíže tomu, jak jsou schopni svoje songy prezentovat naživo a nechali jim trochu více přirozeného prostoru a autenticity, bez toho aby zmizel potřebný tlak a špína. Takže ano, tohle pořád kope a to hodně!

Na druhé straně jsou Östra Torn z Izraele, což jsou partners in crime se vším všudy. Na společných koncertech jsem se toho tolik nevšiml, ale na nahrávce se to projevilo během pár prvních vteřin. Mluvím o emoviolence a možná i emocrust odéru a to přesto, že OT nehrajou ani emoviolence ani emocrust. Jejich hudba je vlastně Decultivate dost podobná, ale nemá v sobě takovou těkavost a napětí je jiného charakteru, řekněme třeba více ukotvené do druhé poloviny 90. let. Možná za to můžou i dva střídající se vokály nebo přímočařejší rytmika a čitelnější kytarové riffy, ale v některých momentech, zejména když celá kapela ubere nohu z plynu, jako např. v předposlední skladbě "Practice", je zcela patrné, že OT se nebojí hledat inspiraci napříč všemy hardcore/punk subžánry a dovolím si tvrdit, že i mimo ně, což zase naznačuje poslední téměř epický song Climb. Možná bude chvilku trvat, než se vám vše dostane pod kůži, ale rozhodně se těch pár poslechů vyplatí!

Tak, teď ještě pár slov ke zpracování desky. Obal, který dělala Marie Fišerová je naprosto super. Jednoduchý, ale plně fungující nápad, který je navíc dotažen jak formálně, tak koncepčně. Booklet je vytištěn na tvrdém voskovém papíru v provedení žlutá/černá a vše dotahuje barevná variace vinylů. Hodně se mi pak líbí i detaily, např žlutá barva na vnitřní straně obalu nebo středové etikety. Je naprosto zřejmé, že někdo o vizuálu přemýšlel jako o celku a dopadlo to skvěle. Ostatně jako celá deska.

https://decultivate.bandcamp.com/album/2019-split

https://ostratorn.bandcamp.com/album/2019-spilt