(Silver Rocket)
Venku prší a já poslouchám novou desku OTK. Dnes už po několikáté a pokaždé když si myslím, že jsem všechno odhalil, přijde moment, který mě zmate. To, co mě pak mate úplně nejvíc, je fakt, že přesně na ten moment jsem se jednou už soustředil a teď, po dvou hodinách má úplně jinou náladu. Přitom sedím pořád na tom samém místě, venku pořád stejně prší a piju stejnej čaj. Jakoby tahle deska fungovala jako tekutý písek, který se neustále mění a odkrývá a zakrývá věci (nálady, postupy....) v nějaké nepochopitelné nezávislosti na svém okolí. Přitom jsou skladby samotné zdaleka nejvíc sevřené a s nejvíc písničkovou strukturou, z toho, co kdy OTK nahráli. A taky zdaleka nejtvrdší. To je ale skutečně zatím jediná jistota, kterou mám. Další věcí, kterou totiž občas vůbec nechápu jsou postupy, které jsou na Okolo použity, třeba když se v druhé skladbě s názvem Lavina v jedné chvíli bicí téměř epilepticky zasekávají a přitom stejně vytváří se zbytkem podivnou harmonii. No a pak najednou přijde přechod do tvrdé rychlejší pasáže, postavené na výrazném basovém riffu, kdy celá kapela jede dopředu jako buldozer a vy máte pocit, že skutečně neposloucháte OTK, ale Jesus Lizard. To je věc, která mě imponuje asi nejvíc, že to je deska, která se nebojí neznít, tak jak očekáváte. Určitý kontext dvou předchozích alb je tu na jednu stranu zachován, celá osnova Okolo je ale vystavěna jen na momentálním rozpoložení při jejím skládání a nahrávání. Tím pádem má v sobě obrovskou sílu a živelnost spontálních momentů a právě proto je tak zvláštně nevypočitatelná, abych se vrátil k tomu, co jsem zmínil na začátku. To se odráží i v tom, za jak dlouho a jakým způsobem byla nahraná a jak zní. Občas se nedokážu ubránit pocitu, že je to vlastně dokonale nahraná jam session, na které došlo neuvěřitelnou shodou náhod a vnitřním pnutím k tomu, že se všichni zúčastnění naprosto přesně trefili do toho, co hráli ti ostatní. To podtrhuje i úžasně plastický a prostorový zvuk. Jinak musím říct, že si mi moc líbí i texty, i když jsou to vlastně stále jen metafory (tentokráte jsou mi ale nějak bližší než tomu bylo dříve) a mnohem víc mi sedí i Ondřejův zpěv, který je jistější a zároveň civilnější. Moc hezký je i obal a booklet, který je parádně řešen i uvnitř a dokud ho neotevřete, není ten trik vlastně kompletní a jsme zase na začátku. No, prostě OTK nahráli naprosto přelomové, úžasně silné a spontální a barevné album, kde jde hlavně o radost z muziky a z pocitu, že máte možnost udělat si všechno naprosto podle sebe. Vřele doporučuji!
Silver Rocket
OTK
Více na old.czechcore.cz
|
