Vzhledem k tomu, jak dopadl prosincový koncert na Sedmičce, bylo úplně jasné, že P.R.O.B.L.E.M.S. jsou kurva ve formě. Zvukovka žádná, celková příprava si 3 minuty, ale když do toho řízli, nemělo to chybu. Miluju tenhle přístup, kdy je kapela seřízená jako ten nejlepší stroj, neřeší vnější okolnosti, totálně se s tím nesere, ale je to nadevší pochybnost pořád punk a to jak hudebně, tak přístupem. Tohle vše pak beze zbytku platí i o jejich nejnovějším singlu, který vydal Mára Rybenský na Gasmask Records, což je důvod k radosti navíc.

Pětice roztodivných chlapíků v různém stádiu vyžilosti a neurčitého věku, kytarista s beranicí a ve vestičce a Kelly Haliburton se stejnou baskytarou s jakou křižoval Evropu za časů Resist v první polovině 90. let. V určitém ohledu jsou P.R.O.B.L.E.M.S. stejným artefaktem jako ta basa. Totální sbírka rozdrbanejch kalhot, špatnejch kérek a v neposledního řadě skvělýho vkusu. Ten se pak odráží v každém tónu nového singlu s takovou samozřejmostí, s jakou dělaj tihle borci "zvukovku". Úplný základ jsou pořád Poison Idea, tomu bude asi těžko kdy jinak a je to naprosto v pořádku. Kelly a spol mají podobný cit pro spojení hlučného a řádně špinavého rock´n´rollového odéru a punkové přímočarosti a navíc se evidentně nebojí znít hitově a prasácky zároveň. Úvodní vypalovačka "I Hate TV" (se skvělým textem, který asi netřeba rozebírat) tak opravdu v určitém ohledu zní jako kdyby New Bomb Turks hráli cover od Poison Idea z období "Feel the Darkness" a agresivní vokál v refrénu to vše posouvá ještě víc směrem k hrubému portlandskému hc/punku, což dodává nahrávce na kousavosti a zní to úplně parádně. Nejvíc mě ale zabíjí moment, kdy kapela úplně zastaví a veškerý prostor dostane Kellyho basa, aby následně celá skladba opět vygradovala do zabijáckého refrénu. "Oops..." na straně B začíná opět v hodně slušném tempu, totálně návykovým nápěvem a s božím kytarovým riffem v zádech. Pak najednou přijde až nečekané zklidnění, trocha akustické kytary a také lehce netypicky melodická kytarová vyhrávka, jež přejde v totální sólo a P.R.O.B.L.E.M.S opět vystřelí do řádně rozjetého finále. Ta pomalejší pasáž uprostřed pak nepůsobí ani na vteřinu samoúčelně nebo jako křeč, přestože v ní převládá spíše tíživější a melancholičtější nálada. Ve finále to ale vytváří naprosto dokonalou rovnováhu a navíc trochu rozbourává dojem, že celá tahle kapela je jen nějaké recyklované punkové klišé. Všechny ty starý (a jednoznačně účinný) postupy jakoby tady dostaly ránu elektrickým proudem a troufám si tvrdit, že možná nikdy za poslední roky nezněly tak dobře. A navíc, zrovna týhle kapele po osobní zkušenosti věřím každé slovo a každý tón.

http://problemspdx.com/
http://www.maskcontrol.com/