(Damage Done)
Na tuhle desku jsem čekal. Podvědomně jsem totiž vždycky věděl, že PALAHNIUK mají potenciál přijít s něčím vyjímečným, nečím, co totálně zamíchá kartama. A přestože jejich předchozí nahrávky byly super a rád se k ním vracím, tenhle singl se s nima nedá srovnat. Stojí tak trochu mimo kategorie i mimo škatulky. Jsou v něm plně obtisknuty čtyři osobnosti, které zrovna v tuhle chvíli kráčí stejným směrem, udržují si svou osobitost, ale pracují na 100% ve prospěch celku. A ten potom stojí opravdu za to.
Pocit lehkého mrazení v zátylku ještě před tím, než deska začne hrát. Detaily na obalu, obraty v textech nebo jen lehce zneklidňující, ale příjemný pocit, který není zdánlivě vyvolán ničím. Už skoro 20 let jsou pro mě tyhle chvíle tím nejsilnějším, co ve spojení s hc/punkem zažívám ani tentokrát nepřišlo zklamání. Ještě než zazněly úvodní tóny jsem poněkolikáté docenil, že na přední straně obalu není vůbec napsán název kapely, zřejmě proto, že si kapela myslí, že to není potřeba - a taky, že není. Podstata věcí totiž tentokráte leží úplně někde jinde a to ve vyjímečné konstelaci a rovnováze mezi silou sdělení a silou samotné muziky. Obojí je pak definováno hlavně nešablonovitým a unikátním přístupem a darem, to všechno přirozeně propojit dohromady. Po stránce hudební Palahniuk v součastnosti evidentně hodně čerpají z Dischordu poloviny 80. let, což mě na téhle desce překvapilo asi ze všeho nejvíc, ale dělají to úplně kouzelným způsobem. Jakoby tahle inspirace do jejich energického a chytře melodického hc/punku patřila vždycky a možná tomu i tak je, jen teď dostala mnohem víc prostoru a hodně určuje náladu desky. Občas lze pak zaslechnout i lehký závan kapel jako Verbal Assault nebo Reason to Belive, což je samozřejmě neméně super, stejně jako momenty, kdy si pro sebe pár vteřin ukradne parádní basová vyhrávka. Samostatnou kapitolou je pak naléhavý Fuegův vokál, jemož rozumíte každé slovo, vyřčené tak, jakoby mělo být poslední. Barva hlasu i způsob frázování a bezpochyby i samotné texty - nic z toho mi nedává spát. A platí to i bookletu, který má na svědomí také Fuego a který je formě čtyř karet, kdy se každému ročně psanému textu váže jeden jím nakreslený obrázek a je to fakt síla jako prase. Ve zpěvu a textech rezonuje ta nejlepší tradice tuzemského hc/punku, zvláštní melancholie smíchaná s odhodláním i pochybností a přitom servírovaná naprosto bez kompromisu. Žádná podobná kapela u nás v součastnosti neexistuje. Stejně jako neexistuje důvod, proč tenhle singl nemít doma.
http://bandzone.cz/palahniuk
|