Těšil jsem se na velkou desku Pettybone od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že tahle kapela vznikla. A říkal jsem si, že jestli se v nahrávce alespoň z části odrazí zarputilost s jakou byla tahle kapela vydupaná z prachu a špíny Londýna, tak mi bude běhat mráz po zádech od první do poslední vteřiny. Tahle parta holek si totiž rozhodně vybrala tu složitější cestu životem a teď to všechno přetavily do "From Desperate Times Comes Radical Minds" s takovou silou a přesvědčivostí, které nedosáhne spousta hard core kapel za dlouhé roky fungování. Je tam obtisknutá prokletá životní cesta, ale tyhle holky nebrečí, protože si uvědomují, že si ji samy vybraly. Místo toho křičí a rozmetávají vše na kusy pomocí naprosto nekompromisního odkazu zakódovaného do možná ještě přísnější muziky.
V Pettybone se opět sešla dost různorodá směsice národností a osudů. Ostatně tohle je Londýn a stejně už to bylo i u předešlých kapel, kde holky působily jako např. Honor Among Thieves nebo Hello Bastards. Kytaristka Ivona pak hrála i v Alamogordo a já vím, že touhle deskou, potažmo kapelou, si plní jeden dávný sen. Ostatně je to právě ona a její riffy, kdo žene celou bestii dopředu a je opravdu skvělý sledovat, jak se tvrdou prací každým rokem posouvá dopředu. Že tohle nebude jen další hard core album naznačí už úvodních pár vteřin, kdy do naléhavých tónů rezonuje ještě naléhavější proklamace a úvod do světa Pettybone. Je to ten moment, kdy máte husí kůži až na zadku, protože sice víte, že najednou přijde rozjezd, který to vše jen podtrhne, ale nevíte kdy. A tak se těšíte a chytáte každý tón a každé slovo. A když pak kytary a bubny konečně zahřmí v přesně načasované explozi a holky do vás nasolý svou vizi světa s plnou intenzitou, je to fakt síla. V muzice samotné se střetává poměrně hodně vlivů, ale obava, že to bude rozpačitý mix crustu, metalu a klasického hard coru je opravdu naprosto zbytečná. Pettybone absorbované vlivy propojily dohromady s naprostým přehledem a grácií a tím ještě zvýšily jejich destruktivní dopad. Hrozně se mi líbí, že album je fakt tvrdé a přímočaré, songy mají jasnou a pevnou strukturu, ale nejsou úplně předvýdatelné, na mnoha místech jen tak naprázdno polknete. Většinou to přijde ve chvíli, kdy dostane hlavní slovo kytara a rozstřelý vás nápadem, jehož původ není vůbec v klasickém hard coru, ale spíš v blues nebo psychadelickém rocku, maximálně v DC hard coru poloviny 80 let. Ivona má obrovskej hudební záběr a přehled a tady to vše zúročuje a zároveň hraje na 100% teamovou hru. Tzn. že neexhibuje na úkor celku, který pořád neskutečně jede dopředu, ale ty nečekaný tóny vám pěkně motaj hlavu. Do toho všeho spalující, naléhavý a brutální vokál, který si ale udržuje potřebnou čitelnost a chrlý texty o touze vzdorovat, které mají stejnou sílu jako samotná hudba a jedno bez druhého by mohlo těžko fungovat. A je velmi zajímavé, jak dostávají ve víru současných londýnských událostí váhu a uvěřitelnost. Je v nich ale zároveň trochu sebeironie a nadhledu, ostatně jeden ze songů dostal název C.O.W. (Conspiracy of Women) a mě osobně vždy totálně zatluče do podlahy poslední krutá litanie, která pak na bluesovou inspiraci odkazuje i svým názvem. Deska má super třaskavý a nepřeprodukovaný zvuk, o mix se postaral Kurt z Converge a cd verze, kterou držím v ruce je provedená naprosto skvostně jako knížečka s tvrdýma deskama. Tuhle kapelu opravdu nepropásněte.
http://pettybone.blogspot.com/
http://www.damagedonerecords.com/
|
