V minulým tejdnu se mi dostala do rukou nahrávka, která by mi za nehtem uvízla tak jako tak. Dříve nebo později. Podvědomě dávala od začátku tušit, že se každej den protočí několikrát za sebou. A stalo se.
S finským punkem jsem doteď nepřišel moc do styku. Diletantsky se mi při při tomhle slovním spojení vybaví záznam koncertu Zeměžluče z festivalu Puntala Rock. To je sice super nahrávka a ještě lepší grafický zpracování, ale s finským punkem to kromě zmíněnýho festivalu nemá společnýho nic. Mnohem víc jsem propadnul švédskýmu, dánskýmu a trochu norskýmu punku, ale časy se mění. A zároveň všechno má svůj čas. Možná právě teď je ten okamžik se Finsku dostat trochu pod kůži.
Dalo se očekávat, že šest skladeb Pakkosyöttö se ponese v klasickym hardcore punk duchu, kdy se střední tempa provoněj sypačkou. Texty v domovskym jazyce, to na nahrávkách z celýho světa miluju. Pokud jsou v bookletu texty přeložený do angličtiny, pak mám i šanci zjistit, co se děje. Víc kapel, co zpívaj ve svým jazyce. I v Čechách to teď, snad poprvé od roku 2000, začíná bejt pořádně v kurzu. A všichni se plácaj po zádech, jak je čeština krásná. Ano, čeština je krásná ale taky to teď sbírá body.
Jdem proti proudu, proti všem.
Finština u mě teda jednoznačně boduje a s trochou důvtipu a překladače se dá zjistit, o čem je poslední skladba finský strany splitka "Itsekäs Jeesus", jejíž anglický překlad je v bookletu zduplikován (stejný překlad jako u "Kaikki Seuraa Jotai Aasia"). Pokud jsem hledal správně, tak je to druhý vinyl zářez kapely. A dost mi to připomíná právě tu Zeměžluč, takže se opět dokonal kus mozaiky. Jedinou drobnou výtku bych si ale přeci jen neodpustil: doufám, že naživo by mi Pakkosyöttö nařezali víc. Ale věřim jim všechno.
Na co jsem se fakt těšil, tak je druhá strana splitka. Na melodie v ní obsažený si nejde nevypěstovat lehkou závislost. Perfektní kytary (i s basou), ve kterejch samozřejmě neexistuje, aby se neodrazily myšlenky na Tomáše Paluchu nebo LVSK (rozhodně skvělý). Regál s i minimální soupravou rýsuje rytmiku, kterou budu vždycky obdivovat. S minimem krasopisnejch kudrlinek mi pokaždý nakope prdel. A s otevřenou tlamou nechávám do sebe vsáknout atmosféru jednotlivejch skladeb. O textech rozhodně nejde pochybovat. "Medicína" i "Zuby a klícky" který jsou aktuální stejně jako před rokem. V posledních letech mě zaráží, kolik lidí kolem mě se rozhodli poupravit nebo totálně obrátit svoje hodnoty a názory. Až si řikám, kdo z nás je uplně mimo. Pochybovat o světě, o všech, o sobě je přesně to, co mi zůstává a nikdy jsem to nehodlal měnit. I osobní pocity do textů patří, v rámci nějaký svojí vnitřní katarze asi víc než kdy předtím. V anketě Czechcore Lyrics Awards 2017 jim patří můj hlas, pokud ji teda budeme letos zase vyhlašovat... A Lukemův hostující hlas a pop-punk lak Kovadlině udílí divokou kartu do radiovýho éteru, kterou samozřejmě žádný radio (vyjma Wave a Radia1) nevyužije a tak budou dál český rádia neposlouchatelný.
Labutí píseň Damage Done Records a její tóny nemohly bejt lepší. Abyste to nepochopili špatně, neni to o lacinym podbízení se. Je to o tom, že si myslim, že tahle nahrávka je prostě víc než dobrá a vim, že se k ní budu rád kdykoliv vracet.
