|
Začátkem března vyšlo nové číslo zinu Telepatie. Pro jeho krátké představení poslouží „tisková zpráva“ - Obsah tvoří hlavně rozhovory mj. s LVMEN, LYCANTHROPHY nebo ČAD, ale i méně známými jmény a osobnostmi. Zahraniční temnotu reprezentují divocí Japonci ABIGAL, přemýšliví DER WEG EINER FREIHEIT a hnijící UNDERGANG. Nedílnou součástí Telepatie je anketa na téma rok 2000 vs. 2020. Nechybí ani tourreporty (ABNORMALITY a DECULTIVATE). Zajímavou sondou je do posledního šroubku rozebraná historie alba „Rock´n´Freud“ od INSANIE. Řadu dalších článků doplňuje velkoryse pojatý scene report z období 2009 až 2019 z jihozápadních Čech. 2. číslo vznikalo se stejným nadšením jako to první, což se promítlo i do počtu stránek, kdy zine nabobtnal o 20 stran a o 20 % článků. Summa summarum, čeká na vás necelého půl kilogramu čtení obsaženého na poctivých 154 stránkách. Nedalo mi to a oslovil jsem otce myšlenky zinu Petra, se kterým jsem udělal krátký emailový rozhovor. Otázka – odpověď a po pár dnech bylo hotovo.
Otázky: Samuel, odpovědi: Petr.
Ahoj Petře, venku je druhé číslo Telepatie. Jak by jsi představil sebe, redakci a zine? První číslo se myslím velice dobře chytlo, jak jste s spokojený s druhým pokračováním?
Ahoj Samueli, v první řadě ti chci poděkovat za zájem o náš zine.
Začnu odzadu… zine Telepatie se zrodil v mé hlavě po delších úvahách, které ale nikam nevedly, až bylo potřeba do toho jednoho dne prásknout a rozseknout to. V létě 2018 jsme dali hlavy dohromady a začaly se dít věci. Těch bylo k zajištění a tvorbě zinu docela dost. Hlavně když vstoupíš do vod, o kterých nemáš tušení. Od technických věcí přejdu k redakci, kterou v první řadě tvoří můj parťák Johan, s kterým konzultuju všechno. Společně jsme vymysleli koncept zinu. Ono teda nebylo co vymýšlet, protože jak zin vypadá, to jsme měli v hlavě vysněné dávno a jinou podobu nechtěli. Následně jsme oslovili lidi blízké, hlavně ty, o kterých jsme věděli, že hudbou žijí a mají zájem. Po dvou číslech mám pocit, že to dopadlo tak, jak mělo. Telepatii tvoří ještě Berry, Peťan, Bhut, Mára a tourreportama přispěl do obou čísel Radek a teď ve dvojce Daniela. Zásadní součástí se stal Andy, který má na svědomí titulní malby a teď přidal ruku k dílu rozhovorem s LVMEN.
Všichni jsme v hudební sféře nějak aktivní. Kluci pořádají koncerty, vydávají desky, hrají v kapelách nebo píšou do webzinů atd.
Co se týče mě, tak kromě Telepatie jsem součástí webu Fobiazine, kde to s Johanem společně táhneme už desátý rok. On mnohem déle.
První číslo se chytlo nad očekávání. Jsem rád, že to takhle zarezonovalo a splnilo to, s čím jsme do toho šli. Ohlas byl mnohem větší, než jsme čekali. Teď u dvojky to zatím vypadá taky parádně. Ukazuje se, že tu pro nás místo je. Jsme za ten zájem vděční!
S druhým číslem jsme spokojení moc. Slyšel jsem hlasy ve stylu, co chceme nacpat do dvojky, když jedničkou jsme pojmuli dost jmen. Odpověď najdete ve dvojce. Nebo ti přijde slabší? Ani trojky se nebojíme. Je v podstatě vymyšlená, jen to nemá cenu uspěchat. Začneme makat zase od 1. září.
Vystřihnu část Tvé odpovědi „Ukazuje se, že tu pro nás místo je“. Kde je podle Tebe Vaše „místo“? Metal, hardcore, punk, rock … Máte to nějak stylově posazený a celkově funguje u Vás nějaké síto / mantinely přes které nejdete?
To je dobrá otázka, kterou si sám občas kladu. Tak jak jsi to napsal – metal, hardcore, punk, rock, tak bych to asi přeskládal na hardcore, punk, metal a rock. Telepatie konzervativního metalistu nemá asi šanci oslovit, protože metalu s velkým M se nevěnujeme. Největší zájem o zin byl z HC/punk sféry.
Stylově to máme posazené tak, aby obsah „tankoval“ nás. Když to bude bavit další lidi, je to super. Základ je ale dělat to, co nás baví. Takže se pohybujeme v mantinelech od rocku až po grindcore. Tohle je spektrum, které hlavně já vyznávám a dá se říct, že v těchto mezích se pohybuju. Jdu na metalovou akci, zároveň si zajdu na nějakou tu „špinavost“ a přijde mi to cajk. Já se stejně nehodím nikam, takže je to fuk. :-) Telepatie je otevřená a chce se zabývat více žánry, ale zároveň to chceme držet v lati, aby to nebyl kočkopes. Můj sen je, aby si lidi přečetli všechny články a řekli si, že i když je daný interpret nebo osobnost po hudební stránce nezajímá, že ten rozhovor byl dobrý. Nějaké takové ohlasy jsem na jedničku měl, tak snad se to tak bude držet dál.
Síto a mantinely… je mi jasné, na co narážíš. Asi bychom byli blázni, kdybychom se věnovali nějakým kapelám, které jsou ideologicky praštěné do hlavy. Mně ale začaly třeba vadit i spolky, kde lezou kapely na pódium v latexových oblečkách, sadomaso kuklách atd. Ale na takové kapely si logicky nezajdu, ale v rámci nějakého festivalu na ně pochopitelně narazíš. Třeba tahle image mi přijde už dnes hloupá a v Telepatii bych to nechtěl.
Máte nějaký fanzine, který Vás nakopl - inspiroval a třeba podle něj jste si řekli, takhle by jsme chtěli, aby to vypadalo? Když jsme u srovnávání, máte v hlavě ideální představu, jak by měl papírový zinu dneska fungovat?
Po grafické stránce to byl Kazimír. Martinova forma nám přišla nejpřehlednější a šikovná. Po obsahové stránce, když budu mluvit čistě za sebe, tak mě nejvíc baví Buryzone. A je to tím, že tam Bury zařazuje kapely i z metalového spektra a není to jen vyloženě HC/punk zin. Samozřejmě nemusím zmiňovat všechna další známá jména, která všichni dokonale známe. Starší kluci z Telepatie frčeli naplno v metalových fanzinech v devadesátých letech. Berry třeba vydával Rinsing Stage, Johan byl mnoho let součástí Pařátu atd.
Jak by měl papírový zin dnes fungovat? To je těžké říct. Záleží, kdo tomu vládne a jakou má představu. Když se podíváš, jaké ziny tady vychází, tak zjistíš, že jsou kolikrát odlišně pojaté. My chceme vycházet každý rok v březnu a držet si roční odstup a jsem rád, že se nám osvědčila grafika už hned od prvního čísla. Tady jsem si myslel, že budeme muset vychytávat, vzhledem k naší nevědomosti v tomhle směru, v budoucnosti víc much.
Je pro Tebe (Vás) důležité, aby zin byl nezávislý, D.I.Y.? Jak tohle "vymezení se" vnímáš Ty osobně?
Upřímně řečeno si ani jinou formu v našem případě nedokážu představit. Vlastně jsme ani nijak jinak, než jak je tomu teď, nepřemýšleli. Časák si uděláš sám, sám si uděláš články. K tomu bych rád dodal, že jsou to plně autorské články, ne rozhovory z nějakých zahraničních fanzinů, které jsou „jen“ odněkud přeložené. Tohle osobně neuznávám. Sami jsme se naučili „grafiku“ (silné slovo, vím) a nakonec jsem to z vlastní kapsy zaplatil. To je celé. Je to dost D.I.Y.? Reklamu jsme v jedničce měli na Fobii, což jsme my v internetové podobě. Potom na Berryho distro, což je logické, když Berry je součástí Telepatie a nakonec na Ossieho shop, protože je to kámoš a stejně jako Berry pomohl s distribucí a navíc měl v jedničce dlouhý rozhovor. Podobné je to i u dvojky. Nicméně to rozhodně není placená zóna a už teď třeba vím, že ve trojce nebude tahle „reklama“ ani těch kamarádů, ani našeho webu. První strana po otočení obalu bude ve trojce patřit něčemu jinému.
Mám rád souvislosti a odkazy. Třeba když nějaký člen mé oblíbené kapely nasměruje moji pozornost určitým směrem, kapela – zine, ukáže na svojí lokální scénu … atd. atd. … malé věci, které vedou dalším malým věcem. Máš Ty snahu zaměřit Telepatii na nějakou část scény a zviditelnit třeba jihočeskou scénu nebo tak?
Ač to tak může vypadat, nemáme. Je logické, že se v jedničce a dvojce objevilo dost lidí a kapel z jihočeského regionu, my spíš říkáme jihozápadu, protože Sušice tam hraje zásadní roli, ale spíš to vychází z toho, že většina kluků je odtamtud a já tam za kamarády a koncerty jakožto Středočech dojíždím. Takže vlastně to byl důvod proč napsat z tohoto regionu scene report za posledních deset let, které jsme tam poměrně intenzivně prožili a valnou část zásadních akcí navštívili, plus napsali hromady recenzí skoro na všechny desky, které v regionu vznikly.
S tím zviditelněním konkrétní scény se to má jednoduše tak, že píšeš o tom, co tě baví a o čem víš, že můžeš podat nějakou zasvěcenou zprávu. Těžko psát z mé pozice report např. z ostravské scény, když to sleduješ z dálky, že jo. Podobně k tomu přistoupil ve svém prvním a zatím posledním čísle Destruktorrru Mičl, který se věnoval okolí Jihlavy. Takhle to má podle mě být.
Jak vidíš Ty osobně hardcore punk v roce 2020?
Asi jako rok předtím. Určitě zase vyjdou zajímavé desky, objeví se fanziny... budou koncerty, ale veškeré dění se bude odvíjet od momentální virové situace, která všechno zbrzdí, ale nebojím se toho, že by se tahle kultura nějak výrazně změnila.
V Telepatii se prolínají metal a hardcore / punk … Čím Tebe osobně baví metal a čeho si ceníš zase na hardcore /punku? Dostali jste se s redakcí do bodu, že o nějakých kapelách / labelech psát nebudete?
Prolínání metalu a hardcore / punku je pro nás přirozená záležitost. Ptáš se na mě, tak teď čistě budu mluvit jen za sebe. Metal mě začal bavit v první polovině devadesátek, kdy jsem zjistil, že kromě kapel, jako jsou a navždy u mě budou nejvíc, vztaženo na ty jejich desky vydané v devadesátkách (RED HOT CHILI PEPPERS, FAITH NO MORE, RAGE AGAINST THE MACHINE, NIRVANA, PEARL JAM, LIFE OF AGONY, ALICE IN CHAINS, SUICIDAL TENDENCIES, MINISTRY, PANTERA…), jsou tady kapely, které to drtí mnohem tvrději, ale je v nich něco, co mě přitahuje. V první moment to byly perly z doommetalového podhoubí a to hlavně PARADISE LOST, kteří mě baví do dnešních dnů se všemi svými deskami. Čuchnout si k murmuru, kterému jsem se do té doby vysmíval a i se ho trochu bál, mi dali AMORPHIS na „Tales From The Thousand Lakes“. Dál to šlo přes TIAMAT, MOONSPELL atd. Samozřejmě to pokračovalo a bavil mě a stále baví dobový death metal, kde na mě největší dojem udělala deska „Heartwork“ od CARCASS, ale i věci od OBITUARY, MORBID ANGEL, GOREFEST a tisíce dalších... a nemůžu nevzpomenout FEAR FACTORY a jejich „Demanufacture“. Samozřejmě mi imponoval black metal atd.
K hardcore jsem se dostal později, i když INSANIA, BIOHAZARD, ROLLINS BAND atd. patřili do povinné výbavy. Osobně jako svět hardcore/punku beru třeba tuzemské dění kolem Silver Rocket, od kterých jsem si po roce 2000 objednával desky, stejně tak jako třeba od LVMEN. Tady už šlo o ten přístup, který se od metalistů liší. Na těchto kapelách, potažmo labelech, mi je sympatická určitá schopnost soběstačnosti a toho nikam se necpat. Na druhou stranu to někdy působí až zbytečně uzavřeně. Vlastně nevím, co je ideál, jestli ten svět metalu nebo HC/punku. Já se nacházím někde mezi. Každopádně jsem na hony vzdálený metalovému klišé, plnému paroháčů, póz, bubáků, kozlů, trvalých, legín, prestiží, nafukovacích kytar...
K poslední části tvé otázky… vlastně jednou jsme i něco takového řešili. Někdo navrhnul zmapovat jednoho muzikanta, ale jelikož mi to přišlo jako „moc metalová“ záležitost, která se mi do Telepatie konceptem nelíbila, tak jsem to hned smetl ze stolu a tím to bylo vyřízené. S Johanem, se kterým si všechny nápady odsouhlasujeme, máme v tomhle víceméně jasno. Aniž bychom se na to téma museli bavit, telepaticky víme, co jo a co ne. A co nechceme, víme moc dobře.
Abych byl konkrétnější. Z prostředí HC/punku to může v podstatě být vše, až na nějaké vyhraněné radikály. Z metalového spektra tam chceme kapely, které ctí nějakého ducha, ať už třeba D.I.Y. nebo jsou myšlenkově v pohodě a vycházejí z undergroundu nebo víme z osobního kontaktu, že jsou to srdcaři podporující druhé a mají co říct.
Osobně mám rád jasné odkazy, které ze „suvenýrů“ dýchnou … třeba aktuálně jsem si pořídil tričko mého oblíbeného US zpěváka Lenny Lashleyho, jeho poslední deska se jmenuje „All Are Welcome” a na triku má jen nápis „All Are Welcome / Fuck Your Wall” (oboje jasně vyznačuje postoj k US politice směrem k migraci). Nebo když vezmu do ruky skvělou poslední desku The Restarts, z obrázku na zadní straně desky je hned jasné na jaké straně jsou. Je pro Tebe nějak důležitý, aby Telepatie byla jasně vymezená, i dejme tomu “politickým” způsobem? Jak Ty vnímáš politiku, jak být politický?
Co se týče Telepatie, tak tam jsme za jedno a to je, že nemáme chuť se v obsahu zaobírat politikou. Chápu, že pro tebe jako člověka pohybujícího se v HC sféře to je téma a vlastně i spojité nádoby. Rozumím i tomu, že je politika nedílná součást hardcoreových zinů, ale my ji v Telepatii nechceme.
Teď budu mluvit čistě jen za sebe. Troufnu si říct, že mám o politice jakýsi přehled a vnímám, co se v ní zrovna děje. A momentálně je situace z mého pohledu velice vážná… Současný premiér a prezident mě vytáčejí. Stejně tak jako ta pseudovláda, do které je potřeba počítat i zločineckou organizaci, která ji drží nad vodou. Bohužel ani s opozicí to není kdo ví jak dobré, takže jít teď volit, budu si muset hodit korunou. Čest výjimkám, které se jeví nadějně a jsou mi věkově blízké, několikrát i mladší. Ministra zdravotnictví tím ale opravdu nemyslím.
Rozhovor děláme v době, kdy budu končit první týden, kdy jsem doma a nechodím do práce, protože začíná dramaticky stoupat počet nakažených koronavirem. Jsem zvědavý, v jaké fázi se budeme nacházet, až tenhle rozhovor bude online. Proč o tom všem píšu… Jedno z posledních vyjádření našeho premiéra, jehož jméno si nechci vzít do pusy, bylo, že máme být vděční Číně… po tomhle slovním průjmu mi naběhla žíla a doufám, že snad procitne i ta část lidí, která mu dala za koblihu hlas. A vrchol celé show přišla před chvílí, kdy měl projev „ten, kterého jsme čtrnáct dní neviděli“, z něhož jde pochopit to, že vlastně děkuje pachatelům této příšerné katastrofy jako našim zachráncům...
Měl bych si teď dát minimálně na den od politiky oraz.
Řekl jsi „oraz“, jak odpočíváš? Co je pro Tebe ventilem k upuštění přetlaku?
Poslední dobou je to les. Mám výhodu, že vyjdu de facto na kopec a jsem v Brdech. Lesy mám všude kolem sebe a mám „svá“ místa, kdy nepotkám nikoho. Momentálně nemůžu běhat, protože jsem pár měsíců po operaci kolena, takže se procházím spíš jako důchodce, ale každým dnem je to lepší a lepší. Dřív jsem měl každou procházku v uších sluchátka a poslouchal muziku, poslední dobou to už střídám a poslouchám i zvuk lesů. Odpočinek si dávám i s knížkou. Od vánoc jsem měl nasazené tempo co týden, to jedna přečtená knížka, ale poslední dny to nedávám. Přečtu si tři řádky a zjistím, že nevím, o čem čtu, ale zapracuju na tom.
Vrátím se k Telepatii, v jaké programu ji sázíte? Kdo dělá obálky?
Obálky dělá Andy, kterého můžete vidět za basou v MÖRKHIMMEL. Dřív hrál v !ÚL.. Paralelně s MÖRKHIMMEL i ve VEKSLAN, ale to byla víceméně jen epizodka. Andy se živí jako tatér a tak je logické, že má k malbě blízko. Mně se jeho práce vždy líbila a navrch jsme byli díky MÖRKHIMMEL často v kontaktu a rádi se vídali. Andy se do toho vrhnul se vší vervou a na nedávném srazu, který jsme nazvali release party Telepatie II, jsme už střádali nápady na trojku.
Telepatii sázím v InDesignu. Před začátkem jedničky jsem neuměl nic a když jsem ten program otevřel, přišlo mi, že čumím do něčeho, co nemůžu nikdy pochopit. Za pomoci sestry, která na mě měla asi hodinu času, jsem si osvojil ty nejnutnější základy a nějak jsem se tím prokousal. Ve finále, na to co „umím“, jsem se vzhledem spokojený a až na nějakou drobnost lze říct, že jsme to takhle přesně s Johanem chtěli. Jak říká Johan. Čisté, přehledné, s jedním fontem písma a hlavně ne žádnou anarchii a chaos.
Máte za sebou dvě čísla, jaký je Tvůj nejoblíbenější rozhovor? Z čeho máš radost a dobrý pocit?
Už po prvním čísle, které mělo 16 článků a nebyly to jen rozhovory, jsem říkal, že ze 75 % jsem fakt nadšený a se zbytkem spokojený. Teď u dvojky jsem fakt hodně spokojený s 90 % a se zbytkem jsem absolutně v pohodě. Takže je jasné, že těžko vybírat nějaký rozhovor, který bych měl za nejoblíbenější. Když to vezmu ze svého pohledu a na komunikaci se „svými“ respondenty, tak jsem si užil rozhovor dělaný naživo s Petrem Wagnerem, jehož vyřídilka a schopnost mluvení a jeho reakce mě bavily moc. Stejně jako jeho zajímavá osobnost. Skvěle se mi domlouval rozhovor s Ondrou z LYCANTHROPHY, osobně mě moc baví rozhovor s německými DER WEG EINER FREIHEIT, kde se odpovídající projevil jako velice přemýšlivý člověk, stejně jako v prvním čísle Ralf z německých ULTHA. Pak záleží, z jakých scén lidi k časáku přistupují. Když to vezmu dle ohlasů, tak asi největší úspěch měl u jedničky rozhovor s Ossiem, SEE YOU IN HELL, se Záhořem (Silver Rocket) a Banánem. Teď jsou skvělé ohlasy na povídání s Wejškou, Tomášem Poláčkem, ČAD... ale nelze z toho dělat úplně závěry. Každý bude mít názor jiný a té zpětné vazby se ke mně ještě teď tolik nedostalo. Čekám na slíbené recenze. :-)
A největší pochvalu oprávněně slízává Andy za svoje covery, což je pro nás všechny zadostiučinění, protože to, že budeme mít na titulce originální malbu a ne fotku kapely nebo tak něco, byl od začátku náš cíl.
Petře, děkuji za bleskové odpovědi. Držím palce s prací na dalším čísle Telepatie a teď máš prostor na cokoliv, co Tě napadne …
Zopakuju to samé ze začátku. Díky ti za prostor, který jsi nám věnoval a pak za tvůj čas při vymýšlení otázek. Spousta lidí tohle bere jako samozřejmost, ale my víme své...
Stejně tak díky za přání.
Trojka vyjde zase v březnu. O velké části obsahu už mám jasno, ale chce to zatím nechat být a odležet. Přece jen do začátku prací na dalším čísle se toho může hodně stát. Chceme pokračovat v trendu dvojky, ale asi už nebudeme navyšovat počet stran. Tenhle počet (154 stran) se mi zdá být maximální. Uvidíme, jak to dopadne v souvislosti s tou debilní situací teď s tourreportama, ale když nebude žádný, svět se nezboří.
Nakonec ještě dodám pár čísel. Dvojky se nechalo vytisknou 400 kusů (u jedničky to bylo 300 + 200 dotisk). Když dopisuju tyhle poslední řádky, 360 kusů dvojky je prodaných nebo po pár kouskách v distrech. Takže už toho moc nezbývá a momentálně jsem rozhodnutý, že dotisk, na rozdíl od jedničky, nebude.
Kontakt:
telepatiezine@seznam.cz
https://www.facebook.com/Telepatie-zine-2016398318408696
|
