Jak jinak nazvat tento koncert, než svátkem pro každého, kdo si rád vychutná spojení metalu ruku v ruce s hardcorovými emocemi a chytlavých melodií hned vedle nekonečné studnice energie. Vidět tenhle koncert bylo pro mě rozhodně na špici žebříčku nejlákavějších akcí. Předkapely prominou, ale o ně tady vůbec tentokrát nešlo. Propast mezi nimi a hlavní hvězdou večera byla jasně daná. Nabyl-li někdo pocitu, že PTW jsou kluci jako každej druhej, což tak i mohlo navenek vypadat, nech? se nenechá mást.
Návštěvnost nebyla zas tak přemrštěná, jak by se asi dalo čekat, protože hned o kousek dál v Halle probíhal zároveň koncert Shadows Fall a ten si samozřejmě nemohla odepřít ta metalovější část scény. Večer otevřela nová akvizice německé scény – DEADSOIL. Klasická ukázka kapely těžící pouze ze zázemí silné promotion, díky tomu, že v ní působí členové bývalých Copykill, Drift a metalových Night in Gales. Jinak pro mě naprosto zbytečná kapela, kterých jsou stovky a ještě podstatně kvalitnější. Kam se poděla nutná práce na sobě samotném, když to chceš někam dotáhnout? Tohle trochu smrdí. Původní projekty těchto lidí byly o mnoho hodnotnější, tak nevím co najednou takhle blbnou. Ale jestliže vezmete v potaz, že mohou hrát spolu tak 4-5 měsíců, třeba z nich ještě něco kloudného časem vypadne.
Hollywoodští OPEN HAND, čerství kolegové PTW na Trustkill records, byli trochu utajovaným černým koněm večera. Jsem rád že nakonec odehráli i tento koncert, na jehož programu původně figurovat neměli. Nesnáším statický kapely (asi fotografická deformace), by? by hráli sebe líp a naopak, a tak mě tahle partička dokázala sakra svým vystoupením rozehřát, tak jako téměř každého v sále. Nejsem si zcela jist, kolik z nich by si tuhle kapelu pustilo doma, ale tady byli jistě mile překvapeni stejně jako jsem byl já. Vzít to do důsledku, nemusela by být jejich muzika bezpodmínečně zařazena do nějaký HC scény a kapela samotná se tomu i trochu brání a cítí se být spíše součástí širšího pojetí undergroundu. Já si o tomhle tvrzení myslím svý, ale nebudu jim to brát, jestli se tak chtěj označovat. Vlivy čerpají každopádně i od jinud. Melodický zpěv kytaristy Justina se dokáže rázem změnit ve znamenitý řev, kdy jasně cítíte že si kapela nemá potřeby na nic hrát. Basák i oba kytaristi hravě zvládali protáčení kytar kolem těla. Zlomení krku jedné z nich ve víru energie zabolelo nejednoho kytaristu v publiku. Jediní OPEN HAND dokazali udržet spolu s PTW la?ku vysoko.
Po nástupu STAIRLAND na pódium jsem očekával, kdy se v rukách členů kapely objeví rozbrušovačka či jiný, obdobně uchu lahodící nástroj. Bubeník a hráč na plechový barely se sluchátky proti hluku, trochu industriální zvuk, až příliš záměrně zle vyhlížející frontman... Sál se slušně vylidnil. Na hardcore obdobu Ramstein tu moc lidí zvědavo nebylo. Jako experiment to bylo snad dobrý, ale taky jsem dlouho nevydržel.
POISON THE WELL měl evropan možnost vidět podruhé. Stejně jako loni těch koncertů naplánovali odehrát zatraceně málo, čehož smysl mi maličko uniká u kapely jejich formátu. Složení kytarových krabiček hned naznačilo, že výsledek bude o mnoho rockovější, než by se dalo čekat. Nedá se než litovat, že ne všechny momenty, které dělají PTW na desce tím, čím jsou, jsou shodně reprodukovatelné i živě. Náladu, která z desek přímo čiší zastoupila syrovost. To učinilo vysledný dojem z jejich projevu jako trochu plochý a méně výrazný. Minimálně vám při nich neběhá mráz po zádech. A pak, alespoň konečný počet zlomených dívčích srdcí nedosáhl nijak závratného počtu. Hrálo se převážně z poslední desky Tear From The Red, ale k mé radosti došlo i na dva songy z The Opposite of December... Kdo měl možnost tenhle koncert vidět, určitě si nemůže stěžovat na nedostačující zážitek. Málokdy máte šanci koncert, jako byl tento vidět. Stálo to za to, to mi věřte.
Více na old.czechcore.cz
|
