(Kolektiv Hudebního klubu & galerie Za vraty, Květen 2006)
Klub Za vraty se pomalu ale jistě blíží do situace, kdy nám nezbude nic jiného, než vyhlásit stav ohrožení. Stav je vážný a přesto, že se snažíme stav věci změnit, jde to velice těžko. Beznaděj je to poslední, k čemu se chceme uchylovat, ale situace je opravdu vážná. Přestože stále plánujeme koncerty v druhé polovině tohoto roku, nemáme žádnou jistotu, že v té době bude klub ještě existovat. Nechce se nám věřit, že by to trápilo jen nás, tedy lidi, kteří klub provozují, nebo se na jeho chodu nějakým způsobem podílejí. Uvědomujeme si, že nás by se případný zánik klubu dotkl asi nejvíce a nejcitelněji, ale přesto si myslíme, že ani dalším lidem by osud klubu nemusel být až tak lhostejný, aby dopustili jeho zavření.
Nechceme po nikom, aby nám posílal peníze na účet, ani nevoláme po organizování různých benefičních akcí (to však neznamená, že bychom případnou přímou finanční podporu odmítli). Jde nám spíše o to, aby si lidé uvědomili (přes všechno, co se o klubu říká), je to dobrý prostor pro kulturní akce i setkávání lidí. A to opravdu i přes to, že si to asi spousta lidí, především z nejbližšího okolí, viditelně nemyslí. O tom vypovídá návštěvnost. Jednou za čas se, pravda, na koncert sejde slušná návštěva, ale jednou za tři měsíce je to málo. Ale nám ani nejde o to, aby na každém koncertě bylo 100 a víc lidí. Byli bychom spokojeni i s třiceti. Jenže v dnešní době je i tento (trapný) počet pro nás pouhou představou. Nebo lépe řečeno neuskutečnitelný sen.
O důvodech nízkých návštěv se můžeme jen dohadovat. Protože měnit něco ve způsobu jakým klub provozujeme v rekci na „důvody“, které se dozvídáme – většinou zprostředkovaně – opravdu moc nejde. Jak reagovat na komentáře stylu: „...je to tam divné“, nebo „...nestojí to tam za nic“ a podobně? Navíc spousta reakcí, které se k nám dostávají přímo, je pozitivních. Ale to je většinou od lidí z kapel, nebo od těch, kteří mají klub hodně rádi.
Pak jsou věci, na které ani moc dobře reagovat nejde. Narážíme na poznámky například o „debilním personálu“ (pokud si tedy odpustíme reakci, která by obsahovala něco o „debilitě“ některých hostů...), na které, i kdyby jsme chtěli reagovat třeba jeho výměnou, dost dobře nejde, protože v podstatě celá obsluha pracuje bez nároku na plnohodnotný honorář. Smutné na tom je, že většina těch, kteří útočí na obsluhu, toto vědí. O dalších věcech, kdy jim klub (a jeho personál) byl dobrý, ani nemluvě.
Některé „důvody“, proč prý lidé do klubu nechodí, by byly jistě i úsměvné, ale protože jejich důsledky se nás přímo týkají, nijak extra zábavné se nám nezdají. Jde o „obviňování“ (lepší termín se nám najít nepodařilo) z toho, že nám jde „jen“ o peníze. Kdyby nám šlo jen o peníze, věřte, že děláme něco úplně jiného. Ano, jde nám o peníze. Ale ne proto, abychom si mastili svoje kapsy, ale abychom udrželi klub při životě. Málokdo má ponětí, kolik peněz vydáme jen na nájmu a zálohách na energie. Nemáme vlastí aparát. Potřebovali bychom peníze na spoustu drobných stavebních úprav a oprav. Nemáme už kde brát.
Často jsme také obviňováni ze stylové jednotvárnosti. Nemyslíme si, že by náš program nebyl pestrý. Hlavním faktorem výběru hudebních skupin a interpretů jsou jejich finanční požadavky. Zkoušeli jsme jiné (v našem klubu poměrně netradiční) hudební žánry, ale na tyto koncerty nepřišel vůbec nikdo. (A malý příklad toho, jak to funguje. Nedávno se v klubu uskutečnil koncert, který byl za dobrovolné vstupné. Přišla hrstka lidí a věřte nebo ne, dobrovolně přispěli pouze dva lidé. Ani jeden z nich nebyl z Mostu !!!???!!!)
Když pomineme fakt, že klub chceme udržet a máme ho rádi, že máme chu? přes všechny problémy klub provozovat dál a že máme radost z každé spokojené kapely (přesto, že hrála jen pro pár fanoušků) a z každé děkovné či povzbuzující SMS nebo e-mailu, tak jediné co po téměř dvou letech od otevření Hudebního klubu & galerie Za vraty máme, jsou vrásky, šedivé vlasy, žaludeční vředy a trpění nespavosti (což je možná trochu přehnané, ale daleko k tomu nemá nikdo z nás).
Proto vyzýváme všechny, kterým osud klubu není (nebo aspoň v minulosti nebyl) lhostejný, aby mu neškodili veřejnými prohlášeními, které poškozují klub a přitom je impulsem těchto prohlášení v drtivé většině osobní konflikt s někými z lidí, kteří v klubu pracují (bez ohledu na to, kdo na daném konfliktu nese větší díl viny). Nezatahujte klub do svých problémů a konfliktů, které s klubem jako takovým nemají nic společného. Uvědomte si, že klub není jen hospoda a sál, ale živobytí několika lidí a také spousta investovaných peněz, které by zánikem klubu zůstaly ztraceny. Pokud do klubu chodit nechcete, nechoďte, ale aspoň mu neubližujte.
Nechceme, aby jste chodili na všechny akce v našem klubu, ale zkuste si vybrat aspoň jednu v měsíci. Hraje tu (nejen) podle nás spousta výborných, i když většinou málo známých kapel.
Nenechte klub zaniknout. Nebyla by to škoda jen pro nás, ale především pro alternativní a hlavně nekomerční kulturu obecně.
Děkujeme všem těm, kteří klub podporují a povzbuzují. Pomáhá nám to.
Více na old.czechcore.cz
|
