Čtyři roky čekání a ten tolik očekávaný okamžik je tady. Propagandhi, jedna z mála větších kapel, která ještě bere punkrock vážně jako zbraň a hrozbu, má odhodlání překračovat hranice a má pevnou politickou koncepci, přichází s novou deskou. I když téměř slyším pohrdlivé odfrknutí nad právě vyřčenou definicí, věřte, že je tomu tak. I kapela hrající melodický punkrock a vydávající na Fat Wrecku to může mít v hlavě a v srdci srovnané.
Po deseti letech se maximálně zredukovaná – tříčlenná - posádka pašerácké džunky plující pod obrácenou americkou vlajkou obměnila a kapitánskou kajutu opustil zakládající člen, kytarista a zpěvák v jedné osobě, Chris Hannah. Osiřelá dvojčlenná posádka ale naštěstí brzy našla náhradu se srovnatelnými hudebními schopnosti i politickým smýšlením v osobě Glena Lamberta.
Těžko říci, na kolik nový člen ovlivnil hudební kurs kapely, každopádně nová deska je opět velkým krokem kupředu. To, co na předešlém albu Propagandhi pouze naznačovali, dostalo tentokrát prostor naplno. Už žádné jednoduché, chytlavé vypalovačky, ale vymakané, procítěné skladby s pořádným emo-nádechem. Pokud vás napadají Hot Water Music, míříte stylově správně. Žádná jednoduchá, lehce sledovatelná linka, ale množství nápadů, vyhrávek, naznačených odboček... Méně melodií a více naléhavosti, což platí nejen pro instrumentální část, ale i pro zpěv.
Strávit tohle album bude trvat určitě déle, než předešlé Today’s Empires, Tommorow‘s Ashes, ale troufám si tvrdit, že je (nejen) hudebně mnohem dále. Nejblíže „starým“ Propagandhi má asi krátká vypalovačka Superbowl Patriot XXXVI, která hodně připomíná energickou a divokou Fuck the Border z poslední desky, ale je zde pouze jedinou, osamocenou vzpomínkou. Na na staré časy si vzpomenete i s první slokou písně Die Jugend Marschiert, která má pořádný punkrockový tah na branku, aby se vzápětí zlomila do onoho nového zvuku. Právě tahle píseň je asi nejlepší ilustrací muzikantského vývoje Propagandhi a pomyslným mostem mezi aktuálním a předposledním albem.
Co se týká textů a přístupu, tam se Propagandhi nehnuli ani o píď. V chytře napsaných textech, které mají daleko k heslovitým, zjednodušujícím agitkám, účtují s válkou v Iráku (ovšem z radikálně jiné perspektivy, než tradiční punkové mantry „stop válce, a? žije mír“ – Propagandhi se totiž nějak nezdá ani ten „mír“ v podobě permanentních, skrytých válek), Fat Mikem (kterého označují za milonářského vola) a Warped Tour (mašina na peníze) a nevynechají ani píseň o problematice uprchlictví.
Více na old.czechcore.cz
|
