Evropská unie se při svých summitech setkává s rozsáhlými protesty pravidelně. Není divu, díky své politice a praktické činnosti je nepřítelem mnoha a mnoha spolků, organizací a iniciativ: lidskoprávních, odborových, feministických, zemědělských... Proti EU se pak ze samé její podstaty instituce kapitalistické globalizace staví celé globální antikapitalistické hnutí. Hlavní téma protestů proti summitu EU v Seville ve dnech 21.-22. června tentokráte určili sami byrokraté z EU, jenž si za hlavní téma summitu určily "boj s nelegální migrací."
Samotný termín "nelegální migrace" je dost pochybný. Zatímco špičky jednotlivých vlád zemí EU na jedné straně vehementně prosazují co možná nejméně omezovanou svobodu pohybu pro zboží a kapitál, na straně druhé stále staví další a další překážky volnému pohybu osob. Řečeno bez příkras: je správné prodávat do zemí jenž jsou v zájemném konfliktu (nebo na jeho okraji) zbraně, přiživovat ozbrojený konflikt a pomáhat tak vytvářet uprchlíky - to je volný trh. Již je ale špatné, pokud se tito lidé pokusí přemístit se tam, kde jim nebude hrozit nebezpečí. Je správné, když rozvinuté země produkují drtivou většinu skleníkových plynů a způsobují tak globální oteplování (volný trh, však víte), je ale špatné, pokud se lidé z oblastí postižených globálním oteplováním způsobenými katastrofami snaží najít nový domov.
Podle údajů Vysoké komisařky OSN pro uprchlíky bylo sedm z deseti zemí, odkud do EU přišlo za posledních deset let nejvíce uprchlíků, postiženo válečným konfliktem. Na celé Zemi je pak více než 10 milionů "environmentálních uprchlíků," tedy lidí, jenž byli přinuceni opustit své bydliště v důsledku globálního oteplování. I jiná čísla dokazují pokrytectví EU: pokud srovnáme počet uprchlíků v zemích EU a v různých rozvojových zemích, zjistíme, že se jedná o neporovnatelná čísla. Rozvojové země přijímají nezřídka statisíce a v případě Pákistánu a Iránu dokonce miliony uprchlíků.
Plán Tonyho Blaira na ekonomické a další sankce proti třetím zemím, které nebudou spolupracovat v "boji proti ilegální migraci," byl sice na summitu zamítnut, ale budování "pevnosti Evropa" pokračuje dosud nevídaným tempem. V pozadí celého problému je přitom -jak jinak- profit. Je více než pravděpodobné, že závislost rozvinutých zemí na práci imigrantů se bude dále zvyšovat - podle odhadů OSN klesne v EU počet obyvatel v produktivním věku o 61 milionů v následujících 50 letech. Jedinou záchranou tak bude zdvojnásobení počtu uprchlíků! 1)
Ovšem, nelegální imigranti jsou daleko lépe vykořis?ovatelní než "běžní" dělníci. Bez papírů v cizím státu, odkud mohou být kdykoliv vyhoštěni zpět do rodné země, kde jim hrozí když ne smrt, tak alespoň život v naprosté bídě, jsou prakticky vydáni napospas svému šéfovi. Ten ví moc dobře, že jakýkoliv dostanou úkol, jakékoliv přesčasy či práci v nebezpečných podmínkách, nikdy si nebudou stěžovat... O nemožnosti odborové organizace je asi zbytečné se vůbec zmiňovat. Tito nelegální dělníci pak mohou být zpětně používáni jako "kladivo" na ostatní, na ty, kteří se rozhodnou se za svá práva organizovat. Situaci ilegálních emigrantů shrnuje Libertinská výzva k Seville 2002: "Cílem je mít po ruce pracovní sílu, která přijme i ty nejúděsnější pracovní podmínky spolu s nejhoršími platy a postavením. Zisky celých sektorů ekonomiky jsou založeny na vykořis?ování těchto lidí: stavební firmy, restaurace, textilky, zemědělství atd." 2)
Noviny Earth Crimes, vydané u příležitosti jednání OSN o globálním oteplování v Bonnu v loňském roce, se v jednom z článků věnovaly problému environmentálních uprchlíků. Popis situace však sedí na všechny imigranty bez ohledu na to, jaké jsou jejich důvody:
"Utužování 'pevnosti Evropa' v součinnosti s nedostatkem pracovních sil a globální klimatickou krizí vyhánějící tisíce [lidí z domovů] slibuje následující scénář: ekologické katastrofy přinutí lidi, aby se stali ekonomickými imigranty, jenž vytvoří flexibilní, mobilní skupinu dělníků, přijímaných když jsou zrovna potřeba, ovšem bez práva na svobodu pohybu, usazení nebo účasti ve volbách. V Jižní Africe za dob apartheidu měli stejný efekt rasové segregační zákony." 3)
Čtvrtek 21.6.: Generální stávka - EU, vítej!
Den před zahájením summitu ochromila Španělsko generální stávka. Ačkoliv se španělská vláda snažila navenek stávku bagatelizovat tvrzením, že se nepovedla a zúčastnilo se jí jen minimum pracujících, pokusila se několikrát zlomit jí silou. V několika městech policie napadla lidi ze stávkových hlídek a mnoho jich zranila, několik dokonce těžce. Zvláště agresivně si počínala v Madridu a Vigu. Během dne také v souvislosti ze stávkou zatkla na sto lidí, jenž byli téměř okamžitě postaveni před soud.
Výroba ve většině velkých továren byla zastavena a ochromen byl také sektor veřejných služeb, nejvíce doprava. Velká města, zejména Barcelona, byly dokonale zastaveny; jediný pohyb na ulicích představovaly větší či menší odborové demonstrace a pikety. V několika městech se konaly masové protesty: 500.000 lidí v ulicích Madridu či 60.000 ve Valencii. Vedle toho se v Madridu sešlo okolo 15.000 lidí na demonstraci svolané anarchosyndikalistickými organizacemi a odbory.
Důvodem pro vyhlášení stávky bylo hlavně vyjádření odporu proti novému neoliberálnímu zákoníku práce, jenž se španělská konzervativní vláda pokouší prosadit navzdory mohutné opozici z řad veřejnosti. Dělníci byli podpořeni imigranty, jenž protestovali proti novým restriktivním zákonům proti uprchlíkům a cizincům, a také studenty protestujícími proti novému zákonu o školství. Stávka byla také samozřejmě součástí protestů proti summitu EU, kde se projednávaly téměř totožné restriktivní a neoliberální zákony - tentokrát však pro celou Evropu.
Kromě stávky a demonstrací proběhly i jiné "uvítací" akce: ráno se asi tři tisíce lidí (bohužel neúspěšně) pokusily obsadit barcelonskou burzu, na ulicích se objevily barikády a v celé zemi proběhlo několik sabotáží. Z nich si asi největší publicitu získala zastavená železnice na barcelonské letiště... Generální stávce ve Španělsku předcházela ve středu 20.6. obdobná akce v Baskicku. I zde byla velice úspěšná, z některých provincií přišli zprávy až o 60% účasti. Zastavila se většina průmyslu, nevyšly noviny, nevysílala televize ani rádio. Na několika místech došlo ke střetům s policií.
Pátek 22.6.: Takhle vypadá demokracie
Pátek snad ani nemohl začít více symbolicky. Sevilla se probudila do stavu totálního policejního státu. Lidé na ulicích byli neustále zastavováni neuniformovanými policisty. Ti jim nejen kontrolovali doklady, ale také je prohledávali a zabavovali cokoliv, co se jim nelíbilo. Například lahve s pitím - kdosi rozhodl, že norma na jednoho člověka je jedna láhev tekutiny. Cokoliv navíc bylo zabaveno, což se ve čtyřicetistupňovém horku nedá vykládat jinak než jako policejní šikana.
Tím ale problémy ani zdaleka neskončily. Časně ráno policie obklíčila a následně obsadila dvě sevillská sociální centra, kde se připravovalo mnoho kreativních akcí. Řada věcí připravených pro páteční demonstrace (transparenty, loutky atd.) ale i osobních věcí demonstrantů byla zabavena, na přítomné byly použity obušky a kopance. Několik akcí bylo policejním obtěžováním úplně znemožněno, přes to se však uskutečnilo několik demonstrací a dalších akcí s účastí několika set až tisíců lidí.
Během noci ze čtvrtka na pátek byly na silnicích a dálnicích do Sevilly postaveny policejní zátarasy a kontrolní body, kde policie zabránila mnoha lidem z celého Španělska se do Sevilly dostat. V pátek byla také "dočasně pozastavena" platnost Schengenské smlouvy, takže mnoho lidí ze zahraničí nebylo vůbec vpuštěno do země. Podle zpráv bylo například na hranici s Portugalskem zadrženo na dva tisíce lidí.
Sobota 23.6.: Okupace!
Asi 400 imigrantů obsadilo budovu sevillské univerzity Pabla Olavida, kde začali držet protestní hladovku. Dvě stovky aktivistů obsadilo na podporu těchto imigrantů kostel San Salvadora, který brzy obklíčila policie a pustila se do složitého vyjednávání. Po příjezdu zásahové jednotky se zdálo, že policie zaútočí, a situace zůstala až do večera velmi napjatá. O půl osmé aktivisté opustili kostel a pod ochranou davu, který se před kostelem shromáždil na jejich podporu, odešli pryč. Před tím ještě uspořádali tiskovou konferenci, kde přečetli své prohlášení o solidaritě s imigranty v budově univerzity. Řekli také, že policie se několikrát neúspěšně pokusila dostat se dovnitř kostela.
Večer se pak konala velká závěrečná demonstrace s účastí asi pětisethlavého anarchistického bloku. Poté, co byla tato demonstrace těsně před desátou hodinou Sevillským sociálním fórem oficiálně ukončena, ale lidé se odmítli rozejít, vypuklo několik potyček s policií a několik lidí bylo zatčeno tajnými policisty. Do půlnoci se však situace uklidnila.
Poznámky:
Obrázek: tohoto dvojitého Nelsona si od stávkujícícho vysloužil provokující nazi-skinhead ve Valencii, 20. června 2002 http://www.part.cz/images/part/lide/osobnosti/gen_4vvv.jpg
1) U.N. Population Div., "Replacement Migration: Is it a solution to declining and anging populations?", 2000
2) Libertinská výzva k Seville 2002 - deklarace napsaná anarchistickými organizacemi Red Libertaria Apoyo Mutuo, Alternative Libertaire a Confederacion General del Trabajo z Francie a Španělska u příležitosti protestů proti summitu EU
3) Earth Crimes, Bonn Climate Conference, July 19, 2001
Převzato z ČSAF
Více informací také zde
Více na old.czechcore.cz
|
